Článek
V posledních létech socialismu měla Černá sanitka jezdit po Československu a unášet lidi. Mladé nebo i děti. Důvodem byly jejich orgány, které potom přičinliví saniťáci prodávali na Západ.
Byla to jedna z fám, kolující napříč republikou. Černá sanitka. Nejvíc se pohybovala kolem nemocnic a zdravotnických zařízení. Černá, kouřová skla bránila pohledu dovnitř a samozřejmě, nebyla označená. Množství svědků vidělo, jak byli v noci lidé násilím vtaženi do vozidla, někteří slyšeli i volání o pomoc.
Samozřejmě že všechno byl fáma. Výmysl, který se šířil jako lavina v zemi, kde měla hlavní slovo státní policie a panovaly obavy ze sociálních nepokojů s následnými represemi.
Podobné historky a příběhy si vyprávěly kdysi dávno na vesnicích ženy při draní peří. Později je zastoupil film a televize. A nyní internet. Změnily se pouze figury a kulisy. Čerta nahradil muslim, mrtvou vodu AIDS, strašidelný zámek stanice metra a temný les je zaměněn za pusté parkoviště obchodního centra.
Příběh o černé sanitce, která krade lidi, aby jejich orgány prodala zbohatlíkům na Západě byla zřejmě nejrozšířenější fámou, ale ne jedinou.
Stejně tak se tvrdilo, že ve špičce banánu se může vyskytovat hejno malých červíků, a proto špičku nikdy nejíst. To platilo samozřejmě pro ty šťastné, kteří banány sehnali. Feťáci zabodávali nakažené injekční jehly do sedadel MHD, Romové kradli poklopy od kanálů tak, aby do nich, po tmě jdoucí gadžové padali a po katastrofě v Černobylu bloudily po zemích sovětského bloku ozářené bytosti.
Dnes lidé potřebují větší dávky napětí než v dobách před padesáti lety. Tehdy stačila jedna detektivka v černobílé televizi týdně. V uspěchané a hektické době není čas a prostor na sáhodlouhé vyprávění. Musí se vejít do pár minut. Co také vyprávět půl hodiny o mikrovlnce, vyzařující škodlivé záření?
Tyto historky z neověřených zdrojů, které kolovaly a stále kolují mezi lidem, nejsou nic nového. Za mého dětství panovala obava o děti na pionýrských táborech. Na vlhkých a temných místech pod stanovou plachtou se občas objevovali škvoři. A ti dokázali vlézt spícímu táborníkovi do ucha a prokousnout ušní bubínek. Historka o škvoru v hlavě se tradovala v Anglii už v dobách velkého Shakespeara.
Od devatenáctého století se podobné příběhy zabydlily na stránkách denního tisku. Především v „okurkové sezóně“ jich všelijaké plátky nabízely několik denně. Témata byla daná a povětšinou se opakovala pořád dokola. Nepolapitelný kasař vysmívající se četníkům, syn zavražděný rodiči, kteří ho po dlouhém odloučení nepoznali. Mlynářova dcera nalezena utopená v náhonu při praní prádla.
Pokud novinář uváděl zdroj svých historek, obvykle to byly země a regiony vzdálené, neznámé a pro normálního člověka barbarské. Čína, Afrika nebo Transylvánské Alpy v Rumunsku
Po rozšíření automobilové dopravy se objevila legenda o stopaři, který si v tašce vozí strunu od piana. Za jízdy ji nic netušícímu řidiči dobrákovi hodí kolem krku a utáhne.
Obdobná dekapitace, tedy odnětí hlavy od trupu, se měla stát motoristovi, který jel na nákladním autem převážejícím tabule plechu. Za jízdy se horní plech uvolnil a sjel z korby tak, že odřízl motoristovi hlavu. Bezhlavý jezdec zkropený vlastní krví jel setrvačností ještě mnoho metrů.
V devadesátých letech, kdy se začala objevovat obrovská obchodní centra, byl hojně omílaným mýtem únos dítěte v obchodním domu IKEA. Proč si lidový vypravěč vybral právě tento řetězec obchodů se dodnes nepodařilo vypátrat.
Chemtrails už byla báchorka patřící spíše do konspiračních teorií. Jedná se o viditelnou kondenzační stopu za letadly. Ale podle fámy mělo ve skutečnosti jít o rozstřikování chemikálií, virů nebo bakterií, kterými mělo být nakaženo nebo ovládáno lidstvo dole na Zemi.
Jak patrno fámy, mýty, báchorky a legendy existují v každé době a vždycky se najde někdo, kdo bude tvrdit, že kamarád bratrance jeho bývalé ženy má známého, který vařil z Coca-coly tvrdolín, popel z dědečka prodával jako švýcarský prášek do pečiva a jeho známá kadeřnice, když měla v parádě Vietnamku, rozčísla jí ve vlasech bouli plnou červů.
Zdroje:
