Článek
Pilot Maresjev přežil sestřelení i osmnáct dnů v lese a zemřel na infarkt v den svých 85. narozenin
Tak jako si většina ruských bolševiků měnila své jméno, změnil si je i spisovatel Boris Nikolajevič Polevoj, původním jménem Kampov. Ani on nepocházel z tolik požadovaného dělnického prostředí, ale byl synem právníka.
Jeho kniha o osudech sovětského vojáka a letce Alexeje Meresjeva z něj v zemích míru a socialismu udělala spisovatelskou hvězdu. Knih se vydalo jenom v Sovětském svazu kolem tří milionů a stala se hlavním propagandistickým tahákem bolševiků.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Hlavní hrdina knihy se nejmenoval Meresjev, ale Maresjev a 5. duben roku 1942 se mu stal osudným. Ve svém letadle Jak 1 dělal doprovod sovětským bombardérům a jeho stroj byl zasažen nepřátelskou palbou. Při nouzovém přistání spadl z výšky třiceti metrů do lesa a zlomil si obě nohy. Ležel ve sněhu poblíž města Staraja Russa a situace nevypadala dobře.
Podle Borise Polevoje, který Maresjevův příběh zpracoval, se plazil osmnáct dnů neobydlenou a pustou zemí. Navíc území, na kterém se těžce zraněný nacházel, bylo obsazené Němci. Přesto se pustil na východ, aby se dostal do sovětské zóny.
Čím se celou tu dobu živil je spíše akademická otázka. Množství propagandistických článků z dob socialismu udávalo jako zdroj obživy kořínky, hmyz a dokonce ježky. Pokud se plazil ve sněhu, bylo těžké takový zdroj potravy najít. I když byl začátek dubna, ježci se teprve probouzí ze zimního spánku a jsou zcela jistě vyhublí, samá kost a bodliny.
Autor: Mil.ru/commons.wikimedia.org/volné dílo
Se zraněnýma nohama se osmnáct dnů plazil lesy a bažinami podle slunce východním směrem. První setkání s vesničany nedopadlo dobře. Zeptali se ho celí vystrašení, jestli je Němec a když neodpověděl, nechali ho být a vrátili se do vesnice.
Až dva kluci měli tolik odvahy, že šli pro vozík a vyčerpaného Maresjeva přivezli domů. Trvalo nějakou dobu, než se podařilo přivolat letadlo, které zraněného pilota odvezlo do moskevské nemocnice.
Tam se dostal už jako beznadějný případ. Měl otravu krve, gangrénu a byl spíše na cestě do márnice, než na operační sál. Zachránil ho profesor Těrebinskij, který na sebe vzal riziko operace a beznadějný případ pilota se smrtí na jazyku vyřešil. Amputace obou nohou pod kolenem byla nutná. Poté byl Maresjev odeslán na rehabilitaci a dostal protézy.
Jenže válka pořád trvala a Maresjev byl odhodlaný vrátit se zpět do boje. Žádal opakovaně o zařazení ke stíhací letce jako pilot a nadřízené přesvědčoval o své schopnosti létat i tím, že jim na protézách zatančil.
Na začátku roku 1943 prošel lékařskou prohlídkou a v únoru absolvoval první let. V červnu 1943 se hlásil u velitele gardového stíhacího leteckého pluku, ten ale vzlet nepovolil. Podařilo se to až na druhý pokus.
V srpnu 1943 sestřelil tři nacistická letadla Focke-Wulf Fw 190 a 24. srpna 1943 byl Maresjev vyznamenán nejvyšším vyznamenáním SSSR Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Celkem podstoupil osmdesát šest vzdušných soubojů a sestřelil deset nepřátelských letadel. Na konci války se stal pilotem-inspektorem. Jeho příběh beznohého pilota už byl znám a měl mnohem větší cenu jako živý než mrtvý. Stal se jedním z hlavních propagandistických taháků Rudé armády.
Poté už byl jen hýčkaným členem komunistické strany a sběratelem vyznamenání v celém východním bloku. Absolvoval Vysokou školu politickou a stal se členem Nejvyššího sovětu SSSR. Objížděl Sovětský svaz a jeho satelity jako ukázka nového sovětského opravdového člověka.
U příležitosti jeho 85. narozenin se konal 18. května 2001 v Divadle ruské armády slavnostní večer na počest oslavence. Hodinu před zahájením Alexej Maresjev dostal infarkt, jehož následkem zemřel.
Zdroje:
