Článek
Vlastenka Magdalena Dobromila Rettigová se začala učit česky až v 18 letech. Proslavila ji Domácí kuchařka
Na počátku českého obrození stály německo-české rodiny s mateřským jazykem německým. V první třetině 19. století se mladá generace začínala učit česky většinou až v dospělém věku. Aby byla považována za ryze českou a vlasteneckou generaci, přidávala si do svých německých jmen i jména česká. Respektive staročeská, což byly často nesmysly, o kterých se domnívali, že připomínají krásu starobylé Čechie.
A tak 30. ledna 1808 Jan Alois Sudiprav Rettig pojal za manželku Magdalenu Dobromilu Artmannovou, taktéž českou vlastenku z německého prostředí.
Autor neznámý/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Sudiprav, jak napovídá jeho nové vlastenecké jméno, byl právník, spisovatel a překladatel. Byl to malý drobný mužíček, kterému říkali „šnuptychlíček“.
Dobromila, po sňatku Rettigová, jak napovídá jméno, byla paní přející, dobrá a milá.
Na vymýšlení vlasteneckých jmen byl jedním ze „specialistů“ kněz Josef Ziegler, který pro sebe vymyslel vlastenecké jméno Liboslav. Pro fyzika Michala Patrčku jméno Silorad, pro básníka Václava Nebeského jméno Bolemír a tiskař Jan Pospíšil byl Hostivítem.
V dětství neměla Rettigová na růžích ustláno a po smrti otce s přísnou matkou zažívala těžké časy. Přestože byla jedináček, matka ji láskou nijak nezahrnovala. Kvůli levnějšímu bydlení se několikrát stěhovaly.
Holčička byla často nemocná, hubená a neduživá. Do deseti let se učila doma, teprve poté šla do městské školy katechety Brixina Šolery v Praze. Samozřejmě německé. O český jazyk začala projevovat zájem v osmnácti letech.
Ve svých pamětech napsala: „Od mého pátého roku nepletla pro mne ani oka, neboť mi k pátým narozeninám darovala šest párů nových punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe.“
Když se naučila číst, začala se projevovat její paměť a inteligence. Zkoušela psát drobné povídky, prozatím v němčině. Kromě neradostného dětství i láska ke knihám ji přiměly uvažovat o vstupu do kláštera. K tomu byl ovšem potřebný souhlas rodičů, kterého se jí od matky nedostalo.
Autor: Jan Nowopacký / commons.wikimedia.org/volné dílo
V domě, ve kterém s matkou žila, bydlel o poschodí výš student práv. Jmenoval se Jan Rettig a byl to zapálený vlastenec. Magdalena od dvanácti let poslouchala za letních večerů jeho zpěv, když seděl v otevřeném okně a zpíval své žalky dumky obloze poseté hvězdami.
Za deset let požádal právník Rettig o ruku Magdaleny. Její matka nebyla příliš nadšena, protože nápadníků se kolem dcery motalo víc a bohatších. Ale nakonec svolila.
V manželství Rettigových se narodilo jedenáct dětí. Dospělého věku se dožily pouze tři. Jindřiška Milina byla zpěvačkou opery pražského Stavovského divadla, Josef Ondřej Liboslav vstoupil do piaristického řádu a z Karla Jana se stal sazeč.
„Kvetla jabloň krásně bíle vonným kvítkem červeně, ba, červeně. Ó přešťastná kratochvíle! Pokyň na mne líbezně, ó, líbezně“.
Písnička to byla krátká a ve své době oblíbená. Uváděná jako první dílo spisovatelky Magdaleny Dobromily Rettigové. Byla to lež, sice dobře míněná vlastenecká, ale lež. Píseň „Jablíčka“ napsal její manžel v naději, že své ženě usnadní vstup mezi obrozenecké literáty.
Přestože vstup na literární pole to byl více než úspěšný, až na to, že se chlubila cizím peřím, stala se slavnou spisovatelkou. Jen to nebyla poezie, ale literatura zcela jiného druhu.
„Nech na kuthánku v půl žejdlíku smetaně rozmočit 4 tabulky čokolády, dej k tomu 3 loty dobře otřených i se slupinami tlučených nebo strouhaných mandlí, a nech to hezky zvařit; potom to dej do hrnečku a tři to, vlej do toho znenáhla žejdlík dobré, sladké studené smetany, vraz do toho 10 žloutků, dej k tomu 4 loty tlučeného cukru …“
Celý život sbírala Magdalena Dobromila kuchařské předpisy. A když jich měla sedm set, stala se skutečnou spisovatelkou. Její „Domácí kuchařku“ vydal Jan Hostivít Pospíšil v královéhradeckém nakladatelství v roce 1826.
Autor: Davidek2009/ commons.wikimedia.org/volné dílo
Neobjevila díru na trhu, protože kuchařek v té době už vyšlo několik. A přesto se ta její stala vyhledávanou na dalších minimálně sto padesát let. Ty ostatní dávno zanikly, ale „Rettigová“ byla vyhledávaným skvostem ještě v osmdesátých letech minulé století.
O jejích receptech se tvrdilo, že jsou určené pro lidové vrstvy, navíc z ingrediencí snadno dostupných. Dnes by si „lidové vrstvy“ zřejmě těžko mohly dovolit upéct koláč, jehož recept by začínal „vraz do toho deset žloutků, k tomu čtyři loty cukru.“
Kromě vaření a rození dětí byla její další aktivita určená ženám a dívkám. Ve své „kafíčkové společnosti“ dělala přednášky, dnes by se řeklo „emancipační“. Předčítala se tam poezie i próza, samozřejmě vlastenecká, podnikaly se výlety na romantická místa. A to vše ve skupinkách samotných žen a dívek. Na tu dobu věc nevídaná.
Také si to dámy uměly užít. Na jaře roku 1827 se skupinka dvaceti dívek vedená Dobromilou vydala na výlet ke hradu Potštejnu. Po zběžné prohlídce dámy vařily kávu, k zakousnutí byly i čerstvé a křupavé preclíky. Znavené čerstvým vzduchem vyndala každá ze svého košíčku mladé husičky a ty „po té námaze“ začaly rožnit.
Množství rad, kterak být vzornou manželkou, poskytovala nejen při „dámských jízdách“, ale i na kurzech, které pořádala a mnoho z nich sepsala, aby i ostatní ženy měly tak vzornou domácnost, jako měla ona v Litomyšli.
„I ten nejhorlivější milenec, věř mi to, dívko spanilá, pojme-li tě za manželku, chce nejen, abys krásnou chotinkou, ale i dobrou hospodyní byla.“ „I ten nejhorlivější milenec, věř mi to, dívko spanilá, pojme-li tě za manželku, chce nejen, abys krásnou chotinkou, ale i dobrou hospodyní byla.“
Vypadalo to, že její „šnuptychlíček“ musel žít v ráji. Ale kdoví, jak to u Rettigů ve skutečnosti bylo. Mimo domácnost a z doslechu manželky Dobromily si prý opakovaně posteskl:
„Kdybych dostal aspoň trochu kloudné polívky! Ale to panička pořád samé průby, i z bramborové nati, pořád něco zkouší a přemýšlí…“
Jan Alois Sudiprav Rettig zemřel v Litomyšli 26. července 1844 ve věku sedmdesáti let. Jeho manželka Magdalena Dobromila ho následovala o deset měsíců později 5. srpna 1845 ve věku šedesáti let. Příčinou smrti bylo selhání jater a vodnatelnost.
Přestože manželé Rettigovi zanechali nejen v Litomyšli, ale v celém vlasteneckém hnutí nesmazatelnou stopu, trvalo třicet pět let, než se dočkali pěkného pomníku.
Zdroje:
