Článek
Vražda, která neměla překvapit
Taylor pracoval ve fyzioterapeutickém centru v Santa Monice, ale kvůli pandemii COVID-19 vedl tréninky z domova přes internet. Když se s ním klienti v týdnu předcházejícím objevení dětských těl nemohli domluvit na plánovaných schůzkách, kontaktovali úřady.
Byl konec listopadu 2020, když policisté dorazili k domu, kde bydleli manželé Maurice Jewel Taylor Sr. a Natalie Sumiko Brothwell spolu se svými čtyřmi dětmi. Protože nikdo neotevíral, vnikli policisté do domu násilím. V místnostech našli dvě mrtvá těla nejstarších dětí ve věku dvanáct a třináct let.
Podle soudních zjištění byli dva nejstarší sourozenci v rodině zabiti 29. listopadu 2020. Následně jim byly odděleny hlavy od těla. Dva mladší bratři ve věku 9 a 8 let zůstali v domě s těly sourozenců dlouhých pět dnů. Krčili se ochromeni hrůzou, hladem a zimou, vystaveni extrémnímu psychickému traumatu.
Odporné místo mělo být dětským pokojem
Přežili, ale to neznamená, že zůstali nezraněni
Byli svědky následků násilí, vystaveni izolaci a strachu, bez možnosti úniku. Soud jim přiznal status obětí těžkého psychického týrání a vydal dlouhodobé ochranné příkazy, které mají zabránit jakémukoli kontaktu s odsouzenými rodiči.
Jejich další osudy nejsou – a z etických důvodů ani nemají být – veřejně známé. Právě oni jsou však nejpřesnějším důkazem toho, že násilí nekončí okamžikem smrti.
Jak se později ukázalo, dva starší sourozenci byli zavražděni vlastními rodiči, kteří zmizeli. Brutálním způsobem, který i v americké kriminalistické praxi patří k výjimečným.
Maurice J. Taylor Sr. byl krátce poté zatčen, zatímco Natalie Sumiko Brothwell byla zadržena až za rok v Arizoně. Oba byli usvědčeni z vícenásobných vražd prvního stupně za zvláštních okolností.
Brothwellová během slyšení trvala na své nevině a během soudního líčení soudu řekla: „Nezavraždila jsem své děti. Naopak pokusila jsem se je zachránit.“
Policejní foto Natalie Sumiko Brothwell spojené s obviněním v případě vraždy a stětí dětí
V listopadu 2025 byli Maurice Jewel Taylor Sr. (39) a Natalie Sumiko Brothwell (49) odsouzeni k doživotnímu trestu bez možnosti propuštění. Soudce označil obě děti za „bezmocné oběti“ a uvedl, že rodiče donutili své dvě přeživší děti, aby se „dívaly na následky“ bodnutí a stětí dvanáctiletého syna Maurice a třináctileté dcery Maliaky.
Soudkyně Lisa M. Strassnerová se při vynášení rozsudku zabývala i nedostatkem odpovědnosti rodičů. „Tam, kde by měla být odpovědnost, je ticho,“ řekla Strassnerová.
Případ se stal jedním z nejotřesnějších rodinných zločinů posledních let. Nejen kvůli samotnému násilí, ale i proto, že se odehrál v prostředí, kde existoval celý systém institucí, které měly děti chránit – a přesto selhaly.
Násilí v rodinách bývá obvykle dlouho skryté očím veřejnosti
Brutalita není totéž, co šílenství
Dekapitace obětí v laickém pohledu automaticky vyvolává představu psychózy nebo ztráty kontaktu s realitou. Právě touto linií se obhajoba snažila pracovat. Soud ji však odmítl.
Znalecké posudky neprokázaly nepříčetnost ani akutní psychotickou epizodu. Naopak – čin byl vyhodnocen jako vědomý, úmyslný a koordinovaný. To je pro případ klíčové. Nejde o náhlý výbuch šílenství, ale o extrémní formu domácího násilí.
A často končí podobně, kdy už je na všechno pozdě
Proč tomu nikdo nezabránil?
Vyšetřování ani soudní řízení neprokázaly, že by rodina byla dlouhodobě sledována sociálními službami. Neexistují veřejné záznamy o zásazích školy, sousedů nebo úřadů, které by vedly k preventivnímu odebrání dětí.
To neznamená, že žádné varovné signály neexistovaly. Znamená to, že nebyly zachyceny. Většina smrtelných případů domácího násilí není náhlá. Jsou výsledkem dlouhodobé eskalace, která zůstala skrytá za zdmi domácnosti.
Zdroje:
