Článek
Jen hrůza a zoufalství vyzařuje z ikonické fotografie z varšavského ghetta
Stroopova zpráva jako důkaz „úspěchu“
Pečliví Němci dokumentovali likvidaci varšavského ghetta. Vyhánění Židů z úkrytů i jejich odvádění k vlakům, jejichž konečnou stanicí bylo malé město Oświęcim – německy Auschwitz.
Jedna z nejznámějších fotografií 2. světové války byla součástí tzv. Stroopovy zprávy, kterou její autor zaslal do Berlína jako důkaz vzorného plnění vůle Adolfa Hitlera.
Generál SS Jürgen Stroop (druhý muž zleva) a jeho muži pozorují hořící domy ve varšavském ghettu. Zcela vpravo stojí SS-Rottenführer Josef Blösche.
Kdo byl Jürgen Stroop
Jürgen Stroop byl válečný zločinec, jenž působil jako velitel SS v Řecku, především však ve Varšavě. Za první světové války absolvoval kurz zeměměřičství v Bukurešti a po návratu pracoval v pozemkovém registru. Až o deset let později složil zkoušky na inspektora zeměměřičství. Psal se však rok 1933 – a ze zeměměřiče se stal člen SS, později důstojník a generál.
Dostal rozkaz „udělat pořádek“ s varšavskými Židy. Rozuměl mu jednoznačně: celé ghetto systematicky vypálit, srovnat se zemí a jeho obyvatele zabít nebo deportovat do vyhlazovacích táborů.
Během operace odesílal pravidelné dálnopisné zprávy na velitelství. Ty byly později upraveny, svázány do reprezentativní podoby a doplněny 52 fotografiemi. Na deskách stálo:
„Es gibt keinen jüdischen Wohnbezirk in Warschau mehr!“
„Ve Varšavě už není žádná židovská čtvrť.“
Diskuse o evakuaci továrny
Fotografie, která obletěla svět
Mezi snímky z května 1943 je i fotografie, která se stala jedním z nejsilnějších obrazů holokaustu. Zachycuje skupinu Židů vyvedených z úkrytu během potlačování povstání ve varšavském ghettu.
Po válce se historikům podařilo některé osoby na snímku identifikovat.
Chlapec vpředu se zdviženýma rukama, s hrůzou ve tváři, prochází kolem esesáka se samopalem. Je jedinou postavou, jejíž identita nebyla s jistotou potvrzena. V průběhu desetiletí se přihlásilo několik mužů s tvrzením, že jsou oním dítětem, ale jejich nároky byly po důkladném zkoumání vyvráceny.
Za nejpravděpodobnější je považována identita chlapce jménem Tsvi Nussbaum. Narodil se v Tel Avivu, jeho rodina se však před válkou vrátila do Polska. Tato volba je s největší pravděpodobností stála život.
Nacisté vyhání obyvatele ghetta z bunkrů
Identifikované oběti a jejich osudy
Malá dívka vlevo na snímku se jmenovala Hanka Lamet. Vedle ní stojí její matka Matylda Lamet Goldfinger. Podle svědectví byla Hanka vytažena z úkrytu během potlačení povstání a v roce 1943 zavražděna v koncentračním a vyhlazovacím táboře Lublin-Majdanek.
Matylda Lamet Goldfinger, manželka Mosze Lameta z Varšavy, byla po deportaci z ghetta rovněž zavražděna a její tělo bylo spáleno.
Chlapec vzadu se světlým batohem přes rameno se jmenoval Ahron Leizer (Leo) Kartuziński. Jeho identitu potvrdila sestra Hana Ichengrin, která jej poznala na fotografii. Přesné údaje o jeho dalším osudu nejsou známy, s největší pravděpodobností však holokaust nepřežil.
Žena vpravo vzadu s rukou zdviženou nad hlavou byla Golda Stavarowski. Její identitu potvrdila vnučka Golda Shulkes na základě rodinných fotografií. I ona byla zavražděna.
Josef Blösche: muž se samopalem
Na snímku je zachycen i ozbrojený příslušník SS mířící samopalem na skupinu civilistů. Byl jím Rottenführer Josef Blösche, který působil v SS a Ordnungspolizei ve varšavském ghettu a objevuje se i na dalších dokumentárních fotografiích.
Vězni mu přezdívali „Frankenstein“. Narodil se ve Frýdlantu, nedokončil základní školu a pracoval na rodinném statku i v hospodě svého otce.
Po vstupu do SS v roce 1939 se jeho život zásadně změnil. Z bezvýznamného muže se stal člověk s neomezenou mocí nad životy tisíců lidí. Do Varšavy byl nasazen následující rok.
Podle svědectví střílel lidi bez váhání, účastnil se masakrů a podílel se na deportacích tisíců osob do vyhlazovacích táborů.
Hladovějící židovské děti ve varšavském ghettu
Život po válce a trest
V květnu 1945 pracoval jako válečný zajatec v Sovětském svazu v lomech a na stavbě silnic. O rok později byl repatriován do Ostravy, kde utrpěl těžký úraz hlavy. Zjizvený obličej mu poskytl jisté krytí – nebyl rozpoznán jako bývalý esesák.
Později se přestěhoval do východního Německa, oženil se a měl dvě děti. Teprve v lednu 1967 byl na podnět západoněmecké policie zatčen. V dubnu 1969 proběhl v Erfurtu proces, při němž byl odsouzen k trestu smrti. Popraven byl střelou do týlu 29. července 1969.
Výbuch synagogy jako symbol zkázy
Velitelem likvidace varšavského ghetta byl SS-Oberführer Jürgen Stroop. Nařídil systematické vypalování budov i vyhlazení obyvatel.
Likvidaci ghetta symbolicky završil odpálením Velké synagogy ve Varšavě. Dne 16. května 1943 ve zprávě uvedl:
„180 Židů, banditů a podlidí bylo zničeno. Židovská čtvrť Varšavy již nikdy více! Velkolepá operace skončila ve 20:15 hodin, když byla varšavská synagoga vyhozena do povětří.“
Na slavnostní recepci byl za „zásluhy“ vyznamenán Železným křížem I. třídy.
Běžný obrázek z Varšavského ghetta po porážce povstání
Proces a poprava Jürgena Stroopa
Na počátku května 1945 byl v Bavorsku zajat americkou armádou a jeho pravá identita byla brzy odhalena. Válečný soud v Dachau jej odsoudil k trestu smrti. Následně byl vydán do Polska, kde byl znovu souzen a podruhé odsouzen k smrti.
Ve vězení vyprávěl o svých pocitech při vyhození synagogy do povětří:
„Jaký nádherný pohled! Zvolal jsem ‚Heil Hitler!‘ a stiskl detonátor. Ohromná exploze vynesla plameny až k oblakům. Barvy byly neuvěřitelné. Nezapomenutelný symbol vítězství nad Židy.“
Stroop jako vězeň před polským soudem v roce 1951
Dne 6. března 1952 byl ve varšavské věznici Mokotów oběšen.
Zdroje:
