Článek
Kamenné brány omotané dráty
Bazár v Šanliurfě, starém kurdském městě u syrských hranic, nechal v 16. století vystavět Sulejman Veliký. Kamenný čtverec obehnaný zdí, rohy ozdobené věžemi minaretů. Do bran, kdysi hrdých a čistých, se dnes zakusují kabely, dráty a plastové hadice. Moderní svět tu visí jako špatně zahojená jizva.
V Istanbulu sněží, tady všechno kvete
Tabákový iluzionista
Prodavač tabáku je sotva po pás, ale jeho knír i prsty mají barvu rzi — důkaz dlouholeté služby nikotinu. Drmolí turecky, mává rukama nad hromádkami tabáku jako kejklíř nad rekvizitami. Říkám, že nekouřím. Nevěří. V jeho světě buď kouříš, nebo jsi nemocný.
Otevře krabičku, vytáhne papírek, vezme špetku světlého tabáku — a cigareta je na světě. Neviděl jsem ho balit, neviděl jsem ho olíznout okraj, ale už mi ji cpe pod nos. Kouzlo hotovo. Odmítnout by byla urážka větší než plivanec. Ukloní se, zkříží ruce na hrudi a sleduje, jak poprvé potáhnu.
Uličky, kde vládne řemeslo
Každý druh zboží má svou vlastní uličku, své teritorium, své pachy. V Huseyniye kov buší do kovu. V Kazzaz se leskne hedvábí, svatební šaty visí jako příslib lepšího života. Gunruk, kdysi celní sklad, je dnes dvorana plná stolů, kde muži s kamennými tvářemi posouvají kostičky podobné našemu dominu, pijí čaj přeslazený jak dětský sirup a vyfukují dým do klenby stropu.
Nejen tabák, ale i koření se prodává téměř v každé uličce
Bazarové příměří
Bazar je zvláštní příměří. Kurd tu není terorista, Arab vyvolený, Armén nepřítel, jezída oběť. Tady všichni chtějí jediné: prodat, koupit, přežít. Malé OSN bez diplomatů — jen s kalkulačkou a balíkem bankovek.
Hedvábí, hádky a dva hektary látky
Ženy v černém od hlavy k patě, rukavice až ke konečkům prstů. V tlačenici se nelze vyhnout dotyku. A dotyk cizího muže by znamenal další rituální očistu. Tak raději vrstva látky navíc.
U hedvábí se hádá matka, tchyně, nevěsta i tři dcery. Mimino zabalené v dece sotva dýchá. Prodavač se culí. Ví, že každá z těch žen potřebuje minimálně dva hektary látky. A že zaplatí.
Žlutý kov, který má představovat zlato je oblíbeným doplňkem žen
Krev, kosti a kebab
U řezníků létají na korbu krvavé kosti, lebky s rohy a skelety. Maso, které ještě ráno mělo oči, se teď otáčí na rožni a voní po koření. Všichni ho jíme. Bez výčitek.
Muži tahají z kapes cihly bankovek. Peněženky jsou pro slabé. Sliní si prsty a demonstrativně listují penězi, aby každý viděl, kdo je tady borec.
Pak muezzinův hlas přeruší i ty nejchlípnější představy. Fantazie o kůži — lidské i zvířecí — se rozpustí v azánu.
Chvilka na čaj a pár cigaret ve stínu rozložitého stromu
Pád do temnoty čádoru
A pak pád. Tlačenice, náraz, tma. Ocitnu se zabořený v čádoru mohutné Turkyně. Křik, dusno, pach potu a starého parfému. Snažím se vyprostit, ale látky je víc než vzduchu. Kebabář se směje, mává kusem kartonu nad uhlíky a mezi zuby mu zůstaly dva žluté tesáky.
Domino, čaj a mlčenliví staříci
Venku dědci hrají svou tichou deskovou hru. Domino mizí v šuplících, čaj teče, kouř stoupá. Kývnou na mě. Přisednu. Jeden čaj, tři lžičky cukru. Hru stejně nikdy nepochopím.
Zdroje:
Turecko (průvodce), autoři Pat Yale, Verity Campbell, Richard Plunkett
