Článek
4,43 bilionu není jen rekord. Důležitější je, z čeho dluh vzniká
České domácnosti jsou zadluženější než před rokem. Podle čerstvých dat Bankovního a Nebankovního registru klientských informací dosáhl na konci června 2026 evidovaný dluh obyvatel 4,43 bilionu korun. Meziročně jde o růst o 16,3 procenta.
Samotné rekordní číslo ale snadno svádí k příliš jednoduchému závěru, že se Češi nekontrolovaně zadlužují. Struktura dluhu je podstatnější. Z celkových 4,43 bilionu připadá 3,7 bilionu na bydlení – tedy především hypotéky a úvěry ze stavebního spoření – a 723,6 miliardy na spotřebu.
Po přepočtu tak bydlení představuje přibližně 83,5 procenta celkového evidovaného objemu. Těžiště českého zadlužení tedy neleží v kreditních kartách nebo nákupech na splátky, ale v nemovitostech.
Za půl roku přibylo 333,4 miliardy. V průměru 1,84 miliardy každý den
Nejvýraznější číslo je tempo růstu dluhu na bydlení. Meziročně se zvýšil o 17,1 procenta, nejrychleji za posledních pět let. Jen během prvních dvou čtvrtletí roku 2026 se jeho objem zvětšil o 333,4 miliardy korun.
Přepočet ukazuje měřítko: první pololetí roku mělo 181 dní, takže přírůstek odpovídá v průměru přibližně 1,84 miliardy korun za každý kalendářní den. U spotřebitelského dluhu přibylo za stejné období 47,8 miliardy, přibližně 264 milionů korun denně.
Neznamená to, že si české domácnosti každý den nově půjčí přesně tuto částku. Registr sleduje stav závazků a u dlouhodobých úvěrů do něj vstupuje i vývoj úroků, refinancování a refixací. Přepočet pouze převádí pololetní změnu do srozumitelnějšího měřítka.
Refixace umí zvednout splátku z 20 na téměř 26 tisíc
Právě refixace vysvětluje část současného skoku. Registr uvádí model domácnosti, která si v době pandemie vzala hypotéku pět milionů korun na 27 let se sazbou okolo dvou procent. Před refixací platila přibližně 20 tisíc korun měsíčně.
Po pěti letech zaplatila bance zhruba 1,2 milionu korun a jistinu snížila přibližně o 750 tisíc. Pokud se jí v prvním pololetí 2026 sazba přenastavila přibližně na 4,7 procenta a zachovala původní dobu splácení, měsíční splátka podle modelu stoupne na necelých 26 tisíc korun.
Rozdíl okolo šesti tisíc měsíčně znamená přibližně 72 tisíc korun za rok. Není to univerzální účet pro každou hypotéku – rozhoduje zůstatek, délka splatnosti, nová sazba i podmínky banky. Je to ale velmi konkrétní ukázka toho, proč mohou domácnosti cítit růst dluhu mnohem ostřeji než z abstraktního údaje 4,43 bilionu.
Dluh roste, počet lidí s úvěrem na bydlení přitom mírně klesá
Ještě zajímavější paradox přichází u počtu klientů. Meziročně bylo lidí s úvěrem na bydlení o zhruba 2 600 méně. Proti červnu 2021 je rozdíl přibližně 60 tisíc lidí. Počet úvěrových smluv meziročně klesl o osm tisíc na 1,322 milionu.
Jinými slovy: objem dluhu na bydlení prudce roste, přestože počet klientů neroste stejným směrem. To odpovídá prostředí dražších nemovitostí, vyšších nových úvěrů a refixací, které zvedají náklad existujících závazků.
ČBA Hypomonitor navíc za červenec uvádí průměrnou velikost nové hypotéky 4,59 milionu korun a průměrnou sazbu 4,90 procenta. Ilustrativní měsíční splátka se pohybovala kolem 25 589 korun. To už je částka, která dokáže zásadně změnit rozpočet domácnosti.
Největší varování nejsou hypotéky. Problémový spotřebitelský dluh má úplně jiný poměr
Celkový objem dluhu více než 90 dní po splatnosti nebo zesplatněného dosáhl 37,2 miliardy korun. To je přibližně 0,84 procenta všech 4,43 bilionu evidovaných závazků.
Rozdělení je ale extrémně nerovnoměrné. U bydlení je nesplácených 4,7 miliardy z 3,7 bilionu – zhruba 0,13 procenta objemu. U spotřebitelských úvěrů je problémových 32,5 miliardy ze 723,6 miliardy – asi 4,5 procenta.
V přepočtu na podíl objemu je tak problémový spotřebitelský dluh přibližně pětatřicetkrát častější než problémový dluh na bydlení. Není to počet lidí v prodlení ani pravděpodobnost, že konkrétní člověk přestane splácet. Je to čisté srovnání objemu nespláceného dluhu vůči celkovému objemu dané kategorie.
Právě tady je důležité oddělit dvě věci, které se v debatě často smíchají. Velká hypotéka může nafouknout celkový dluh o miliony, ale bývá krytá nemovitostí a její platební morálka je relativně silná. Menší spotřebitelské úvěry mají v problematické části trhu mnohem vyšší podíl.
Liberecký kraj jde proti republice. Nesplácené bydlení tam vzrostlo o 16 procent
Celorepublikově objem nespláceného dluhu na bydlení meziročně mírně klesl, regionální mapa ale není jednotná. V Libereckém kraji naopak vzrostl o 16 procent a v Královéhradeckém o 11 procent.
U nespláceného spotřebitelského dluhu patří k nejrychlejším růstům Ústecký a Královéhradecký kraj, oba po 15 procentech. Středočeský a Jihomoravský kraj přidaly 14 procent. Naopak Olomoucký a Zlínský kraj rostly pomaleji, shodně o osm procent.
Jedno celostátní číslo proto nedokáže popsat, jak rozdílně se zadlužení propisuje do jednotlivých částí země.
ČNB také vidí silnou úvěrovou aktivitu. A kvůli ní už zpřísňuje brzdy
Vývoj registrů není izolovaný signál. Česká národní banka v červencovém šetření úvěrových podmínek uvedla, že ve druhém čtvrtletí rostla poptávka domácností po úvěrech na bydlení i na spotřebu. U hypoték zároveň banky zpřísnily standardy v návaznosti na doporučení ČNB.
ČNB už v červnu zvýšila proticyklickou kapitálovou rezervu s odůvodněním, že v ekonomice pokračuje silná a plošná úvěrová aktivita, roste zadluženost a ceny bytů. Nejde tedy o moralizování nad tím, zda si lidé půjčují moc. Regulátor sleduje, zda se rychlý růst úvěrů nestává systémovým rizikem.
Současně není fér tvrdit, že české domácnosti masově přestávají splácet. Podíl nesplácených úvěrů zůstává nízký a registr upozorňuje, že příjmy domácností v posledních letech také výrazně rostly. Riziko je spíš v tom, že vyšší splátka ubírá prostor pro ostatní výdaje a u kombinace hypotéky se spotřebitelským úvěrem se rezerva domácnosti může rychle ztenčit.
Verdikt: 4,43 bilionu zní děsivě. Ještě důležitější jsou tři menší čísla
Celkový dluh 4,43 bilionu korun je perfektní titulek, ale pro běžnou domácnost jsou důležitější tři jiné údaje.
První: dluh na bydlení roste meziročně o 17,1 procenta. Druhý: modelová refixace umí zvednout měsíční splátku přibližně o šest tisíc. Třetí: problematický spotřebitelský dluh má v poměru ke své kategorii mnohonásobně vyšší váhu než nesplácené bydlení.
České zadlužení tedy nevypadá jako jeden obří problém. Je to několik různých příběhů zároveň: dražší bydlení, refixace starých levných hypoték, nové vysoké úvěry a vedle toho podstatně rizikovější spotřebitelské půjčky. Teprve když se tyto vrstvy oddělí, začne číslo 4,43 bilionu dávat smysl.
Metodika a omezení
Základ tvoří tisková zpráva Bankovního a Nebankovního registru klientských informací z 26. srpna 2026. Vlastní přepočty používají zveřejněné zaokrouhlené objemy: 4,43 bilionu Kč celkem, 3,7 bilionu na bydlení, 723,6 miliardy na spotřebu, 37,2 miliardy nespláceného dluhu, z toho 4,7 miliardy na bydlení a 32,5 miliardy na spotřebu.
Výpočet 1,84 miliardy Kč denně dělí pololetní přírůstek dluhu na bydlení 333,4 miliardy korun 181 kalendářními dny prvního pololetí 2026. Nejde o denní tok nových hypoték, ale o ilustrativní převod změny stavu dluhu.
Srovnání 0,13 % versus 4,5 % pracuje s podílem objemu nespláceného dluhu vůči celkovému objemu příslušné kategorie. Není to počet dlužníků v prodlení ani individuální pravděpodobnost selhání.
Zdroje
