Článek
Ráno vyjdete z domu a teploměr ukazuje šest stupňů. V bytě je chladno, radiátor je studený a první reakce je jasná: vždyť je přece září, proč už se netopí? Jenže česká pravidla pro zahájení vytápění nejsou postavená na jednom studeném ránu ani na samotném datu v kalendáři.
Zdroj: vyhláška č. 194/2007 Sb., § 2
Rozhoduje hranice 13 °C – ale ne tak, jak si ji většina lidí představí
Dodávka tepla se má v otopném období zahájit tehdy, když průměrná denní teplota venkovního vzduchu v daném místě nebo lokalitě klesne pod 13 °C ve dvou po sobě následujících dnech a podle vývoje počasí se nedá očekávat, že následující den průměrná teplota vystoupí nad 13 °C.
Jsou tu tedy tři podmínky najednou: jsme v otopném období, dva dny po sobě vyšla průměrná denní teplota pod 13 °C a výhled na třetí den neukazuje návrat nad třináct. Jeden studený den nestačí. A už vůbec nestačí samotná ranní teplota.
Průměr dne není obyčejný průměr minima a maxima
Vyhláška má pro průměrnou denní teplotu vlastní přesný výpočet. Bere se teplota venkovního vzduchu měřená ve stínu v 7:00, 14:00 a 21:00. Večerní hodnota z 21:00 se započítá dvakrát a celý součet se vydělí čtyřmi.
Příklad: v sedm ráno je 8 °C, ve dvě odpoledne 17 °C a ve 21 hodin 13 °C. Výpočet je 8 + 17 + 13 + 13, tedy 51. Po vydělení čtyřmi dostaneme 12,75 °C. Takový den se pro účely vyhlášky dostal pod hranici 13 °C.
Teď opačný příklad. Ráno je opravdu nepříjemných 6 °C, ale odpoledne 20 °C a večer ještě 16 °C. Výpočet je 6 + 20 + 16 + 16 = 58. Po vydělení čtyřmi vyjde 14,5 °C. Přestože člověk ráno škrábal skoro zimní teplotu, z pohledu pravidel to není den pod třinácti stupni.
Proto může být radiátor studený i při opravdu chladném ránu
Právě tady vzniká největší rozpor mezi pocitem v bytě a tím, co sleduje systém vytápění. Člověk vnímá hlavně ráno a večer, kdy je doma. Pravidlo ale pracuje s celodenním průměrem a navíc vyžaduje dva takové dny po sobě. Krátká studená epizoda následovaná teplým odpolednem proto nemusí podmínky spustit.
A ani dva chladné dny nejsou automaticky konec příběhu. Pokud předpověď naznačuje, že se třetí den průměrná denní teplota vrátí nad 13 °C, podmínka pro zahájení dodávky podle vyhlášky splněna není.
Stejná třináctka funguje i opačným směrem
V průběhu otopného období se může vytápění omezit nebo přerušit, když průměrná denní venkovní teplota vystoupí nad 13 °C ve dvou po sobě jdoucích dnech a podle vývoje počasí se na další den neočekává pokles pod tuto hranici.
To je důvod, proč se v teplém zářijovém nebo jarním týdnu může topení znovu utlumit, přestože kalendářně otopné období stále pokračuje. Když potom průměrná teplota znovu klesne pod 13 °C, vytápění se obnoví.
Ani během topení nemusí být radiátor pořád stejně horký
Další častá záměna je představa, že zahájení vytápění znamená nepřetržitě rozpálené radiátory. Vyhláška připouští regulaci. V obytných místnostech se během otopného období vytápí zejména v době od 6:00 do 22:00 tak, aby byly zajištěny projektované vnitřní teploty. Mezi 22:00 a 6:00 může být vytápění podle potřeby omezeno nebo krátkodobě přerušeno, pokud zůstane zachována tepelná stabilita místností.
V moderních soustavách navíc teplota vody v radiátorech reaguje na venkovní teplotu a regulaci domu. Studenější nebo vlažný radiátor tedy sám o sobě ještě nedokazuje, že se netopí vůbec.
Otopné období není povel „zapnout kotel 1. září“
Nejpřesnější zkratka tedy zní: 1. září nezačíná povinné nepřetržité topení, ale období, ve kterém se podle teplotních podmínek dodávka tepla zahajuje, omezuje, přerušuje a znovu obnovuje.
Proto dává smysl při prvním studeném ránu nejdřív sledovat celý den a vývoj počasí, ne jen hodnotu na telefonu v sedm ráno. Pokud jsou ale průměrné denní teploty dva dny pod 13 °C, výhled dalšího dne oteplení neslibuje a dům přesto zůstává bez dodávky tepla, už stojí za to řešit konkrétní stav se správcem, SVJ, pronajímatelem nebo dodavatelem podle typu domu.
Malý domácí výpočet ukáže víc než pocit z rána
Kdo si chce pravidlo orientačně přepočítat, nepotřebuje žádnou složitou tabulku. Stačí si poznamenat venkovní teplotu v 7:00, 14:00 a 21:00, večerní hodnotu přičíst ještě jednou a součet vydělit čtyřmi. Pokud výsledek klesne pod 13 °C, máte první den. Totéž se musí stát i následující den a zároveň nesmí výhled počítat s návratem nad třináct.
Je to trochu méně intuitivní než jednoduché „venku je zima, tak se topí“. Právě proto ale může mít zářijový den ráno šest stupňů, odpoledne dvacet a radiátory stále zůstanou v klidu – a přitom to samo o sobě nemusí znamenat poruchu ani porušení pravidel.
