Česko zlomilo USA 3:2. Davis Cup z Klubového patra byl desetihodinový maraton

Ve 23.20 jsem odcházel z Klubového patra jako poslední z VIP hostů. Na kurtu už se nehrálo, ale člověk měl pořád v uších halu, která před chvílí explodovala po posledním míči Jiřího Lehečky. Česko porazilo USA 3:2. Po téměř jedenácti hodinách v budově už nebolel jen hlas. Přesto jsem nechtěl domů.

Tohle nebyla návštěva jednoho zápasu ani rychlý test dražší sedačky. Byl to dvoudenní audit celé události: cesta metrem, vstup 9A, sektor 208, tenisová přestavba O2 areny, pět utkání, práce publika, provoz Klubového patra i catering, který musel v sobotu vydržet déle než leckterá svatba.

Pobyt jsem si zaplatil celý sám. Dvě vstupenky s klubovým přístupem vyšly dohromady na 6 080 korun. Pořadatel ani O2 arena předem nevěděli, že vznikne článek. Hodnotím proto přesně to, co dostal běžný platící host – včetně momentu, kdy se čtyři české mečboly ve čtyřhře změnily v bolest a celý den se musel stavět znovu.

Rychlý verdikt

Výsledek

Česko – USA 3:2; postup do Final 8 v Boloni

Návštěva

Pátek i sobota, všech pět utkání

Přístup

Klubové sedadlo / Klubové patro, sektor 208, vstup 9A

Cena

6 080 Kč za oba dny, hrazeno z vlastních peněz

V ceně

Catering, nápoje, klubový vstup, šatna a polstrované sedadlo

Největší plus

Sportovní drama, publikum a smysl VIP při mimořádně dlouhém dni

Největší mínus

Nejistá délka a obava, že se velký tenis do O2 areny zase dlouho nevrátí

Autorský verdikt

10/10 – šel bych znovu i za stejnou cenu

Po třinácti letech nevypadala hala jako hostitel. Vypadala jako domov

Davis Cup se do O2 areny vrátil po třinácti letech. Poslední zdejší reprezentační duel se hrál v roce 2013 proti Argentině; Laver Cup v roce 2017 byl jiný produkt a jiný typ týmové soutěže. Tentokrát šlo o přímý postup mezi osm nejlepších zemí světa a také o pokračování tradice, podle níž český tým v této hale v Davis Cupu ještě neprohrál.

Před příchodem publika je přestavba vidět nejlépe. Uprostřed černého amfiteátru leží modrý tvrdý kurt, za základními čarami stojí dočasné modré tribuny a nad tím vším visí kostka, světla a technika, které běžně slouží hokeji nebo koncertům. Nic nepůsobí provizorně. Zároveň je zřejmé, že tenis tu není trvalou vrstvou budovy – na pár dnů se musí kompletně vyrobit.

Ze sektoru 208 byl kurt čitelný po celý den. Měl jsem ideální nadhled, nic nepřekáželo a pohyb hráčů ani míček se neztrácely. Oproti hokeji je dění menší a soustředěné do přesného obdélníku, ale právě proto funguje výšková perspektiva: místo detailu jedné rakety vidíte postavení, délku úderů i to, jak hráčům postupně dochází prostor.

Pátek: Tien halu ztišil, Lehečka ji vzápětí získal zpět

V pátek jsem přijel metrem kolem 13.30. Fronta před halou byla snesitelná, u klubového vstupu jsem prakticky nečekal a kontrola vstupenky proběhla bez chyby. První obraz uvnitř nebyl hráč ani bufet, ale samotný setup. Hala se postupně zaplnila tak, že večer působila vyprodaně nebo tomu byla velmi blízko. Tenis dostal velikost národní události.

Jakub Menšík však v prvním singlu narazil na Learnera Tiena. Američan vyhrál 6:2 a 6:4 a českému publiku nedal jednoduchou možnost rozjet se bez přerušení. Z tribuny to přesto nebyl slabý zápas. Naopak: právě Menšík–Tien ve mně zanechal z celé série nejsilnější čistě sportovní dojem. Výsledek byl nepříjemný, ale rychlost a kvalita výměn připomněly, proč se kvůli tomuto duelu stavěla celá aréna.

Pak přišel Jiří Lehečka proti Benu Sheltonovi. Vyhrál 6:4, 6:4, nepřišel ani jednou o servis a srovnal stav série na 1:1. Z mého místa to nebylo komplikované taktické vyprávění. Lehečka byl prostě lepší. Shelton občas působil, jako by se nemohl dostat do správného rytmu, zatímco česká jednička si pro bod šla přesně, klidně a s autoritou.

Pátek skončil 1:1, ale pocitově už měla hala svého hlavního muže: Jiřího Lehečku.

Odcházel jsem kolem 20.30. První den měl ideální délku: dost času na dva velké zápasy, pauzy i jídlo, ale ještě nešlo o zkoušku vytrvalosti. Ta přišla až v sobotu.

V sobotu jsem dorazil už ve 12.30. Vstup byl ještě plynulejší než v pátek a hala působila natěšeně dřív, než se opravdu zaplnila. Oficiální program začínal ve 14 hodin. Já budovu opustil až ve 23.20. Téměř jedenáct hodin uvnitř mění význam každé drobnosti: sedačky, fronty, teploty, možnosti vrátit se k jídlu i toho, jestli personál po sedmé hodině stále funguje stejně jako na začátku.

Slavnostní nástup, hymny, světla a kostka nastavily správnou reprezentační váhu. Produkce byla výrazná, ale nesnažila se tenis překřičet. Jakmile začala výměna, nastoupilo ticho; jakmile skončila, uzavřená střecha každou reakci zesílila. Přátelská skupina amerických fanoušků se v tom neztratila, ale české publikum mělo od začátku jasnou početní i akustickou převahu.

Čtyři mečboly, dvě hodiny a 47 minut a bod, který už byl skoro doma

Čtyřhra byla prvním sobotním vrcholem a zároveň nejbolestivější částí celého víkendu. Adam Pavlásek s Patrikem Riklem získali proti Christianu Harrisonovi a Austinu Krajickovi první set 7:5. Druhý ztratili 3:6. Rozhodující sada došla až do tie-breaku – a Češi v ní měli další dvě příležitosti zápas ukončit. Celkem nevyužili čtyři mečboly a po dvou hodinách a 47 minutách prohráli zkrácenou hru 8:10.

Zklamání nebylo z výkonu české dvojice. Ten byl statečný a pro celou halu strhující. Bolelo jen to, jak blízko byl konec. Za stavu 1:2 už český tým nesměl klopýtnout ani jednou. Paradoxně se publikum po porážce nesložilo. Zesílilo, jako by chtělo hráčům vrátit energii, kterou z kurtu právě odnesli Američané.

Menšík odmítl konec. Lehečka si pak došel pro postup do Boloni

Jakub Menšík proti Sheltonovi ztratil první set 5:7. V pátek neuspěl, ve čtyřhře Češi promarnili postupové příležitosti a teď prohrával i on. Právě tady se série zlomila. Hala ho tlačila do obratu, ale samotné fandění by nestačilo, kdyby hráč nepřestal nabízet soupeři šance. Menšík vyhrál další sety 6:4 a 6:3, duel zakončil esem a srovnal na 2:2.

Jeho věta po zápase – „Dnes jsem nevyhrál já, ale vy všichni“ – nebyla povinná zdvořilost. Z tribuny bylo skutečně cítit, že tým a publikum se na několik hodin slily do jednoho nervového systému. Lidé už byli unavení, přesto téměř nikdo neodcházel. Pátý zápas nebyl přídavek. Byl přesně to, kvůli čemu se kupuje celý Davis Cup.

Jiří Lehečka pak porazil Learnera Tiena 6:3 a 7:5. Tien měl za sebou páteční výhru, Lehečka však působil jako člověk, který si pro třetí bod přišel. Publiku občas musela umpirová rozhodčí opakovat žádost o klid, protože lidé chtěli pomoci i mezi okamžiky, kdy už se v tenise pomáhat nesmí. Jakmile poslední míč skončil, pravidla ticha přestala existovat. Hala explodovala.

Český obrat neměl jednoho autora. Lehečka dodal dva body, Menšík přežil zápas o všechno a hala odmítla uvěřit, že čtyři ztracené mečboly znamenají konec.

Pět zápasů rozhodlo sérii mezi Českem a USA

V pátek nejprve Jakub Menšík prohrál s Learnerem Tienem 2:6, 4:6, takže USA vedly v sérii 1:0.

Následně Jiří Lehečka porazil Bena Sheltona 6:4, 6:4 a srovnal stav na 1:1.

Sobotní čtyřhra pak znovu poslala Američany do vedení. Dvojice Pavlásek/Rikl podlehla Harrisonovi s Krajickem 7:5, 3:6, 6:7 (8:10) a USA vedly 2:1.

Jakub Menšík ale následně zvládl duel s Benem Sheltonem. Po výsledku 5:7, 6:4, 6:3 srovnal sérii na 2:2.

Rozhodující bod nakonec získal Jiří Lehečka, který porazil Learnera Tiena 6:3, 7:5. Česko tak otočilo sérii a zvítězilo 3:2.

Klubové patro: luxus není ubrus, ale možnost přežít celý den

Oficiálně jsem měl klubové sedadlo a přístup na Klubové patro. V praxi to znamenalo samostatný vstup 9A, recepci, šatnu, polstrované místo v sektoru 208, několik barů a catering. O2 arena u klubových sedadel uvádí vlastní VIP vstup, klubovou recepci, služby hostesek, osm barů a kvalitní catering. Na tomto Davis Cupu nebyl rozdíl proti běžné vstupence jen v pohodlí. Rozdíl byl v tom, zda se po sedmi hodinách máte kam vrátit a kde znovu nabrat energii.

V pátek jsem ochutnal slider, maso a sladké. V sobotu telecí, perličku a profiterolky. Nabídka zahrnovala nealkoholické i alkoholické nápoje a teplé nápoje; já využíval nealkoholickou variantu včetně vína a piva. Jídlo se doplňovalo, stoly se průběžně uklízely a personál nepůsobil po několika zápasech unaveněji než hosté. To je při téměř jedenáctihodinové přítomnosti důležitější než počet druhů dezertů.

VIP prostor se otevíral přibližně devadesát minut před programem a zůstával dostupný zhruba sedmdesát minut po něm. V sobotu jsem díky tomu nemusel po rozhodujícím bodu utíkat do davu. V 23.10 jsem odcházel jako poslední z hostů a právě to dobře vystihuje hodnotu balíčku: koupil jsem si nejen lepší místo, ale také čas před, mezi i po zápasech.

Cena 6 080 korun za oba dny není levná zábava a pro běžnou rodinu by se rychle násobila. Za dva celé dny, klubové sezení, samostatný vstup, catering a nápoje mi však vychází jako férová. Stejnou částku bych zaplatil znovu. VIP zde nefungovalo jako odtržení od sportu; fungovalo jako servisní základna, díky níž se dal sport prožít až do konce.

Tenisové ticho je krásné. Pro mě je ale zároveň největší slabinou

Na hokeji člověk téměř nepřestává poslouchat. Hra teče, tribuny reagují, hudba vyplňuje přerušení. Tenis vyžaduje jiný režim: před podáním ticho, během výměny soustředění, po bodu krátký výbuch. Pro znalce je právě tento kontrast nádherný. Pro mě je to chvílemi obtížné. Když se musí dlouho mlčet a program má několik hodin, únava se ozývá rychleji než při hokeji.

Není to chyba pořadatele ani sportu. Je to důležitá informace pro člověka, který vybírá podobnou akci. Davis Cup v aréně je intenzivní, ale ne neustále hlučný. Vyžaduje disciplínu publika a trpělivost. Někteří lidé se během výměn nebo před servisem nechali unést natolik, že je rozhodčí musela opakovaně tišit. Přesuny po tribunách i zaplněné chodby byly místy nepohodlné, nic se však nerozpadalo.

Teplota v hale zůstala příjemná, zvuk hlasatele byl srozumitelný, skóre i grafika na kostce fungovaly bez problému a z mého místa nic nebránilo výhledu. Kdybych měl produkci popsat jedním slovem, byla profesionální. Kdybych měl popsat vlastní tělo v deváté hodině, bylo unavené. Obojí může být pravda současně.

Proč je tenis v O2 areně výjimka – a proč právě tento Davis Cup dával smysl

O2 arena umí tenis velmi dobře, ale běžný turnaj potřebuje víc než jeden centrkurt: soutěžní a tréninkové plochy, několik dní v kalendáři a jistotu, že velká kapacita nebude v úvodních kolech působit prázdně. Davis Cup tento problém zjednodušuje. Dvě země, jeden kurt, maximálně pět zápasů a jeden společný příběh. Vítěz bere postup.

Ani to však nestačí pokaždé. Velká hala potřebuje velkého soupeře, domácí tým se světovými hráči a sportovní sázku, kterou pochopí i lidé mimo tenisovou bublinu. USA, Lehečka, Menšík a postup do Final 8 tuto rovnici splnili. Třináctiletá pauza navíc vytvořila pocit výjimečnosti, který by každoroční termín neměl.

Právě dvoudenní nejistota je zároveň kouzlo i obchodní riziko. Nikdo přesně neví, jak dlouho se bude hrát a zda se skutečně dostane na pátý zápas. Tentokrát se dostalo. Pořadatel získal nejdramatičtější možný scénář a divák dostal za své peníze prakticky celý formát až na doraz. Příště může být série rozhodnutá dřív. VIP ani velká kostka tuto nejistotu neodstraní.

Davis Cup byl v O2 areně výjimkou proto, že jeden kurt na dva dny unesl význam celé haly. A český tým mu dodal konec, který si tak velká budova žádá.

S čím se dá zážitek srovnat

V O2 areně jsem zažil FMX, extraligu, mistrovství světa v krasobruslení, mistrovství světa v hokeji i Global Champions Prague Playoffs. Davis Cup se jim může rovnat, jen pracuje s jiným druhem napětí. Nemá nepřetržitý řev hokeje ani rychlost show. Umí však z jediného brejkbolu udělat událost pro celou halu a z jednoho posledního gamu národní zkoušku nervů.

Největší hodnotou nebyla jedna výměna ani jeden talíř. Byla to proměna času. V pátek člověk testoval arénu a sledoval, jak se série otevírá. V sobotu už nebylo možné oddělit sport, servis a vlastní vytrvalost. Když pak kostka oznámila postup do Final 8, nebyl to jen výsledek. Byl to konec společně odpracovaného dne.

Komu ano a komu ne

● Ano tenisovým fanouškům a lidem, kteří chtějí reprezentační sport prožít jako celodenní událost, nikoli jako dvouhodinovou návštěvu.

● Ano návštěvníkům Klubového patra, kteří využijí catering, klidnější zázemí a možnost vracet se mezi zápasy.

● Ano vytrvalým divákům, kterým nevadí nejistý konec a umějí si rozvrhnout energii na celý den.

● Spíše ne lidem hledajícím levnou rodinnou zábavu, krátký pevně naplánovaný program nebo nepřetržitý hluk jako na hokeji.

● Spíše ne malým dětem a každému, koho dlouhé tiché úseky nebo pozdní konec vyčerpávají víc než samotný sport odměňuje.

Verdikt: stačí jediná změna – vrátit Davis Cup dřív

Česko–USA v O2 areně dostává ode mě 10/10. Ne proto, že tenis nemá slabinu nebo že 6 080 korun je málo. Protože všechno, co mělo fungovat, fungovalo právě ve chvíli, kdy to bylo nejtěžší: při dlouhé sobotě, po prohrané čtyřhře a v rozhodujícím pátém zápase.

Organizaci nemám co zásadního vytknout. Vstup byl rychlý, orientace jasná, výhled výborný, produkce přesná, publikum silné a Klubové patro vydrželo celý maraton bez viditelného propadu. Čtyři ztracené mečboly bolely, ale vytvořily příběh, který zakončili Menšík s Lehečkou obratem z 1:2 na 3:2.

Největší mínus přichází až po odchodu: vědomí, že tenis v O2 areně zase nemusí být dlouho. Po třinácti letech se vrátil, hala se zaplnila, český tým prodloužil svou zdejší neporazitelnost a postoupil. Pořadatel příště nemusí vymýšlet novou atrakci. Stačí nenechat další návrat čekat třináct let.

Zdroje a ověření

● ČT sport / ČTK – Lehečka navázal na Menšíka a dokonal obrat – konečný stav 3:2, výsledky sobotních zápasů, délka čtyřhry, čtyři české mečboly a postup do Final 8.

● O2 arena – Davis Cup Qualifiers Česko vs. USA – termíny, návrat po 13 letech, tvrdý povrch, historie české neporazitelnosti v hale a rámec akce.

● O2 arena – Klubová sedadla – oficiální popis Klubového patra, VIP vstupu, recepce, barů, cateringu a klubových sedadel.

● Reuters – opening day roundup – páteční stav 1:1 a výsledky duelů Menšík–Tien a Lehečka–Shelton.

● Davis Cup – oficiální web – oficiální soutěžní kontext a termín Final 8 24.–29. listopadu 2026.