Česku ubývá 67 lidí denně. Ani migrace už nepřekryje převahu zemřelých

Každý den se narodí 202 lidí a 318 jich zemře

Kdyby se prvních šest měsíců roku 2026 vešlo do jednoho průměrného dne, česká demografická účtárna by večer zapsala přibližně 202 narozených a 318 zemřelých. Rozdíl by činil minus 117 lidí. Zahraniční stěhování by dalších 49 obyvatel přidalo, takže na posledním řádku by zůstalo minus 67.

Nejde o skutečný jízdní řád porodnic, pohřbů a příjezdů přes hranice. Jde o můj přepočet údajů Českého statistického úřadu na 181 dnů od ledna do června. Právě denní měřítko však ukazuje vztah, který se v tisících snadno ztratí: migrace letos přirozený úbytek výrazně zmírnila, ale nahradila jen zhruba dvě pětiny schodku mezi narozenými a zemřelými.

ČSÚ v pátek zveřejnil, že Česko mělo na konci června 10 903 655 obyvatel. Od začátku roku jich ubylo přesně 12 184. Čistě matematicky je to jeden obyvatel každých 21 minut. Není to odpočet do prázdné země. Je to rychlost, s níž se letos zmenšovala celková bilance.

Pod ní leží dvě mnohem větší síly. Přirozený úbytek dosáhl 21 098 osob, zatímco čistý přínos zahraničního stěhování činil 8 914. Výsledných minus 12 184 proto není samostatný jev. Je to zbytek po střetu dlouhodobě klesajícího počtu narozených s migrací, která znovu skončila v plusu.

Menší ztráta než loni není obrat porodnosti

Na první pohled přinesla nová bilance zlepšení. V prvním pololetí 2025 se počet obyvatel podle tehdejší rychlé informace ČSÚ snížil o 27,2 tisíce, letos jen o 12,2 tisíce. Ztráta je tedy méně než poloviční. Bylo by ale chybou vyložit tento rozdíl jako návrat porodnosti nebo náhlé omlazení země.

Hlavní změna přišla u migrace. Loňská pololetní bilance zahraničního stěhování byla záporná o 6,9 tisíce osob. Letos skončila kladně o 8,9 tisíce. Jen otočení tohoto jednoho řádku představuje posun přibližně o 15,8 tisíce lidí a téměř celé vysvětlení toho, proč je letošní celkový pokles mírnější.

U narozených se obrat nekonal. Za leden až červen přišlo na svět 36,5 tisíce dětí, meziročně o 1,8 tisíce neboli pět procent méně. Zemřelých bylo 57,6 tisíce, meziročně asi o 400 méně. Klesly tedy oba počty, jenže narozených ubylo více než zemřelých. Přirozený schodek se tím nezavřel.

Tady se láme interpretace celé zprávy. Celková bilance je letos méně záporná, ale domácí demografický motor neposílil. Rozdíl zachránil vnější přítok. To není argument pro migraci ani proti ní. Je to prostý popis toho, která část rovnice právě drží český počet obyvatel blíž nule.

Za deset let zmizela třetina narozených

ČSÚ uvádí, že počet narozených klesá pátým rokem v řadě. Letošní meziroční propad o pět procent je mírnější než poklesy o osm až deset procent zaznamenané v předchozích letech, ale pořád pokračuje stejným směrem.

Teprve desetileté srovnání ukazuje velikost změny. V prvním pololetí 2016 se podle archivní bilance ČSÚ narodilo 55,1 tisíce dětí. Letos přibližně 36,5 tisíce. Rozdíl činí asi 18 600 narozených, tedy 33,8 procenta. Na každé tři děti z tehdejšího pololetí dnes připadnou zhruba dvě.

Tento přepočet porovnává počty narozených, nikoli míru plodnosti. Z jediné rychlé informace nelze určit, kolik z poklesu způsobila menší generace žen v rodičovském věku, kolik odkládání rodičovství, kolik ekonomická nejistota a kolik trvalá změna rodinných plánů. Článek proto nemůže z čerstvého součtu vyrobit jednoduchou diagnózu motivací lidí.

Data ale dovolují přesně popsat tempo. Nejvíce dětí letos porodily ženy ve věku 30 až 32 let, u prvorozených dětí byly nejčastější matky ve věku 27 až 29 let. Pokles se tedy neodehrává v abstraktní budoucnosti. Je už vidět ve velikosti konkrétního ročníku, který kolem roku 2032 začne nastupovat do prvních tříd.

Ani zde neplatí mechanická předpověď. Děti se mezi regiony stěhují, část budoucích školáků přijde ze zahraničí a druhé pololetí může výsledek změnit. Přesto je rozdíl 18,6 tisíce narozených mezi dvěma půlročními kohortami příliš velký na to, aby zůstal jen kuriozitou ve statistické tabulce.

Nejde o náhlou vlnu úmrtí

Převaha zemřelých nad narozenými může svádět k představě, že Česko zasáhl mimořádný růst úmrtnosti. Aktuální čísla takový příběh neukazují. Zemřelých bylo v prvním pololetí 57,6 tisíce, meziročně o jedno procento méně. Proti první polovině roku 2016, kdy zemřelo 54,1 tisíce lidí, jde o nárůst přibližně o 3,5 tisíce. U narozených však za stejných deset let zmizelo z bilance asi 18,6 tisíce dětí.

Jinými slovy, rozevírání nůžek dnes mnohem víc pohání propad počtu narozených než nějaká letošní mimořádná smrtící událost. Věkové složení zemřelých zároveň připomíná postup stárnutí silných ročníků. Nejvíce zemřelých patřilo lidem narozeným v letech 1941 až 1948; dvěma nejpočetnějším pětiletým skupinám bylo 75 až 79 a 80 až 84 let.

To je důležitý rozdíl pro veřejnou debatu. Jednorázový výkyv se může po roce vrátit. Malé ročníky narozených se systémem posouvají desítky let: nejprve porodnicemi, potom školami, pracovním trhem a nakonec důchodovým a zdravotním systémem. Demografie má dlouhou paměť a dnešní rozhodnutí se v ní projevují se zpožděním.

Migrace rozhoduje o znaménku celé země

Poslední čtyři pololetní bilance ukazují, jak snadno může stejný přirozený problém vytvořit úplně jiný titulek podle toho, co se stane u migrace.

V roce 2023 Česko za první pololetí získalo 46 tisíc obyvatel. Přirozenou měnou jich sice 11,5 tisíce ubylo, ale zahraniční migrace přidala 57,5 tisíce. V roce 2024 se oba směry otočily do minusu: přirozený úbytek činil 13,9 tisíce a saldo migrace minus 7,6 tisíce, takže země ztratila 21,5 tisíce obyvatel.

V první polovině roku 2025 celkový pokles dosáhl 27,2 tisíce. Letos se migrace vrátila do kladných čísel a ztrátu stáhla na 12,2 tisíce. Přirozená bilance přitom zůstala záporná ve všech čtyřech obdobích.

Takové srovnání potřebuje metodickou brzdu. Zvlášť vysoké počty vystěhovalých v březnu 2024 a 2025 souvisely také s ukončením evidovaného pobytu lidem, kterým skončila platnost dočasné ochrany a nepožádali o prodloužení. Statistické vystěhování proto nemusí znamenat, že desítky tisíc lidí v jednom dni fyzicky nastoupily do autobusů a překročily hranici. Část pohybu vytváří administrativa evidence pobytu.

Letos se ze zahraničí přistěhovalo 53,9 tisíce lidí a 45 tisíc se jich vystěhovalo. Nejvyšší kladné saldo měli občané Filipín, přibližně 2,5 tisíce. Následovali občané Ukrajiny s 2,2 tisíce a Slovenska s 1,8 tisíce. Ani slovo „migrace“ tedy neoznačuje jednu jedinou skupinu nebo jeden důvod příchodu.

Roste jen Praha a střední Čechy

Celostátní průměr navíc zakrývá ostré rozdělení mapy. Ze čtrnácti krajů se v prvním pololetí zvýšil počet obyvatel jen ve dvou. Praha získala 2 444 lidí a Středočeský kraj 1 607. Všech ostatních dvanáct krajů skončilo v minusu.

Tyto dva regiony dohromady přidaly 4 051 obyvatel. Když je odečtu od celostátní bilance minus 12 184, vychází, že zbytek republiky se souhrnně zmenšil o 16 235 lidí. To je vlastní přepočet z krajských a celostátních údajů ČSÚ, nikoli samostatně publikovaný ukazatel.

Ani střední Čechy přitom nerostly díky převaze narozených. Krajská statistika ČSÚ eviduje přirozený úbytek 2 376 osob, který převážil přírůstek stěhováním 3 983 lidí. Výsledkem bylo plus 1 607. Dokonce i nejlidnatější a druhý nejrychleji rostoucí kraj potřeboval k růstu migraci z ostatních krajů a ze zahraničí.

Na konci června žilo ve Středočeském kraji 1 478 741 lidí a v Praze 1 409 528. Dvojice metropolitních regionů posiluje, zatímco zbytek země jako celek klesá. Pro stát tak neexistuje jediný demografický problém. Někde je tlak na byty, školy, dopravu a kapacitu předměstí. Jinde ubývají děti, pracovníci i zákazníci a zdražuje udržování stejné sítě služeb pro řidší populaci.

Česko má pořád o 339 tisíc lidí víc než před deseti lety

Teď přichází nejdůležitější kontrola dramatického titulku. V polovině roku 2016 mělo Česko přibližně 10,565 milionu obyvatel. Letos 10,904 milionu. I po aktuálním pololetním poklesu tu žije zhruba o 339 tisíc lidí neboli 3,2 procenta více než před deseti lety.

Věta „Česku ubývají obyvatelé“ je tedy pravdivá pro letošní pohyb, nikoli jako jednoduchý popis celé poslední dekády. Celkový počet dlouhodobě zvedala především migrace, mimořádně pak příchod lidí s dočasnou ochranou po napadení Ukrajiny. Od roku 2022 je ČSÚ zahrnuje do obyvatelstva při splnění podmínek obvyklého pobytu, takže desetileté srovnání má i metodický a historický zlom.

Právě proto je výraz „vymírání“ příliš hrubý. Země není prázdnější než v roce 2016, ale její schopnost obnovovat populaci narozenými se výrazně oslabila. Současně se obyvatelé koncentrují do Prahy a jejího zázemí a celkový výsledek stále víc závisí na zahraničním stěhování.

Počet hlav sám o sobě navíc neříká, kolik je dětem, kolik lidem v produktivním věku a kolik seniorům. Dvě země se stejnými 10,9 milionu obyvatel mohou mít úplně jinou potřebu škol, pracovníků, bytů, lékařů i sociálních služeb. Pro dlouhodobou stabilitu proto není rozhodující jen to, zda součet na konci roku ukáže plus nebo minus.

Svatby vyskočily ale nejsou předpovědí porodnosti

Čerstvá data mají i optimističtější řádek. V prvním pololetí vzniklo 18,5 tisíce manželství, zhruba o 500 více než před rokem. Samotný červen přinesl 9,5 tisíce sňatků, nejvyšší měsíční počet za poslední čtyři roky. Snoubence mimořádně přitahovala sobota 6. června 2026, tedy datum 6. 6. 2026.

Bylo by však stejně nepřesné z vyššího počtu svateb automaticky předpovídat růst narozených. Sňatek není totéž co založení rodiny, děti se rodí v manželství i mimo něj a rozhodnutí mohou přicházet v jiném pořadí. Data pouze ukazují, že atraktivní datum dokáže prudce přesunout svatby v kalendáři, zatímco trend narozených se mění pomaleji a z hlubších důvodů.

ČSÚ navíc v aktuální pololetní zprávě nezveřejnil údaje o rozvodech, protože data přebíraná od ministerstva spravedlnosti nebyla úplná. Ani rodinnou část bilance tedy nelze z jedné rychlé informace uzavřít do čistého příběhu o obratu.

Co z těchto čísel ještě nevíme

Všechny údaje za rok 2026 jsou předběžné. Pololetí není celý rok a demografický vývoj má sezónnost. Přepočet na den slouží ke srozumitelnému porovnání sil, nikoli k předpovědi výsledku k 31. prosinci.

Počet narozených není totéž co úhrnná plodnost. Saldo migrace není prostý počet lidí, kteří právě fyzicky prošli hranicí. A celkový počet obyvatel není měřítkem věkové rovnováhy ani kvality života. Každý z těchto ukazatelů odpovídá na jinou otázku.

Nová data také sama nevysvětlují příčiny rozhodování rodičů. Neříkají, jakou roli hrají ceny bydlení, dostupnost školek, práce, zdraví, hodnotové změny nebo velikost generací. Kdo z nich vybere jednu oblíbenou příčinu bez dalšího výzkumu, přidává k tabulce názor, nikoli zjištěný fakt.

Jisté jsou zatím jen hranice bilance. Za šest měsíců se narodilo asi 36,5 tisíce dětí, zemřelo 57,6 tisíce lidí a zahraniční stěhování přidalo 8 914 obyvatel. Výsledkem je země menší o 12 184 lidí než na Nový rok.

Nejdůležitější poměr je 117 ku 49

Největší číslo zprávy není 10,9 milionu ani samotných minus 12 184. Podstatnější je každodenní poměr: přirozenou měnou Česko ztrácelo přibližně 117 obyvatel denně a migrací získávalo 49. Dokud druhé číslo nepřekoná první nebo se první výrazně nezmenší, celková bilance zůstane záporná.

Tohle je aritmetika, ne politický program. Stát může debatovat o podpoře rodin, bydlení, slaďování práce s rodičovstvím, řízené migraci, integraci i adaptaci škol, zdravotnictví a důchodového systému. Žádné jediné opatření však během roku nepřepíše trend, který se skládá z velikosti několika generací a rozhodnutí milionů lidí.

Za prvních 181 dnů roku zmizel z bilance jeden obyvatel každých 21 minut. Neznamená to, že Česko míří k prázdnotě. Znamená to, že dnešní počet obyvatel už neudržují porodnice, ale z velké části lidé přicházející zvenčí, a že růst se soustředil do pouhých dvou krajů.

Celostátní číslo proto vypadá jako jeden malý pokles. Uvnitř jsou ale tři velké příběhy: o třetinu menší půlroční ročník narozených než před deseti lety, migrace zachraňující dvě pětiny přirozeného schodku a dvanáct krajů, které se zmenšují vedle dvou rostoucích metropolitních oblastí. Teprve dohromady vysvětlují, co se s Českem skutečně děje.