Článek
Pro průměrného českého občana je léto bez návštěvy Chorvatska pro mnohé téměř nepředstavitelnou záležitostí. Je to tradice, která se v našich zeměpisných šířkách dědí z generace na generaci již od dob hluboké minulosti. Každý rok na konci června se dálniční tahy směrem na jih nekompromisně zaplní automobily s českými poznávacími značkami, které svážejí rodiny toužící po moři, slunci a zaslouženém odpočinku po celoročním pracovním shonu. Jenže idylka o levné dovolené, kde největším výdajem byla nafta a balení paštik či konzerv v kufru auta, je definitivně minulostí.
S blížícím se červencem se ve veřejném prostoru, na sociálních sítích i specializovaných internetových fórech nerozebírá prakticky nic jiného než reálné náklady na letošní sezónu. A čísla, která z Jadranu přicházejí, vyvolávají u mnoha lidí solidní cenový šok. Chorvatsko po zavedení eura a vlně globální inflace kompletně přepsalo své ceníky a z dříve lidové destinace se stal prémiový resort, který začíná konkurovat tradičně dražším západním oblastem.
Účtenková realita: Když se kopeček zmrzliny stane investicí
První tvrdý náraz na realitu zažijí čeští turisté ještě předtím, než vůbec spatří mořskou hladinu nebo ucítí slaný vzduch. Cesta přes Rakousko a Slovinsko se kvůli mýtným poplatkům, poplatkům za průjezdy tunelů a neustále kolísajícím cenám pohonných hmot na dálničních čerpacích stanicích výrazně prodraží. Skutečný finanční tlak však začíná až v samotných letoviscích, kde se místní podnikatelé snaží maximalizovat zisky z krátké letní sezóny.
Ceny ubytování v soukromých apartmánech i hotelech vzrostly oproti minulým letům o desítky procent, což potvrzují i statistiky cestovních kanceláří. Pokud k tomu připočteme běžný denní život v místě, peněženka dostává tvrdé rány na každém kroku. Kopeček obyčejné zmrzliny v centru Splitu, Zadaru nebo Dubrovníku za tři až čtyři eura už dnes nikoho nepřekvapí, přestože v přepočtu jde o částku, za kterou byste doma pořídili celé rodinné balení. Pokud si chce průměrná rodina zajít na klasickou večeři do místní konoby, pod tisíc pět et až dva tisíce korun v přepočtu se prakticky nemá šanci vejít, a to mluvíme o naprosto standardním jídle bez jakéhokoliv luxusu či drahých mořských specialit.
Skryté poplatky a konec levných služeb
Není to však jen o jídle a samotném ubytování. Turisté si začínají všímat, že chorvatská letoviska začala zpoplatňovat i věci, které byly dříve samozřejmostí nebo byly zahrnuty v ceně. Pronájem lehátek a slunečníků na pláži dnes může v některých exponovaných lokalitách stát tolik, co polovina ceny za ubytování na den. Výjimkou už nejsou ani poplatky za použití sprch na plážích nebo parkovné v blízkosti pobřeží, které dosahuje astronomických výšin.
Místní obchodní sítě a supermarkety, kam Češi často chodí nakupovat základní potraviny, aby ušetřili za restaurace, rovněž reflektují turistickou sezónu. Ceny v obchodech v pobřežních oblastech jsou výrazně vyšší než ve vnitrozemí. Výsledkem je, že i při maximální snaze o úsporu a vlastním vaření se rozpočet na dovolenou navyšuje o tisíce korun, se kterými lidé při původním plánování vůbec nepočítali.
Přežije kultura „paštikářů“, nebo zvítězí exotika?
Tento masivní nárůst cen přirozeně rozděluje českou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory, které spolu na internetu svádějí ostré verbální bitvy. Jeden tábor na Chorvatsko nedá dopustit, akceptuje vyšší náklady a tvrdí, že čisté moře, jedinečná příroda, borovicové háje a relativní dostupnost vlastním automobilem za ty peníze stále stojí. Pro tyto lidi je Jadran srdeční záležitostí, které se nehodlají vzdát ani pod tlakem ekonomických změn.
Druhý tábor naopak racionálně poukazuje na to, že za částky, které dnes člověk nechá za týdenní pobyt v Chorvatsku s vlastní dopravou a stravou, se dá mimo hlavní sezónu nebo v rámci last-minute nabídek pořídit all-inclusive letecký zájezd do Egypta, Turecka, Tuniska nebo dokonce některých exotických destinací. V těchto zemích je přitom úroveň hotelových služeb, stravování a celkového komfortu nesrovnatelně vyšší a člověk nemusí trávit hodiny v kolonách na dálnicích.
Kam směřuje chorvatský turismus?
Chorvatsko se jako země zkrátka rozhodlo jít cestou západního turismu a zacílit na bohatší klientelu z Německa, Rakouska nebo skandinávských zemí, pro které jsou současné ceny stále relativně přijatelné. Místní infrastruktura se modernizuje, staví se luxusní resorty a staré kempy ustupují moderním glampingovým střediskům. Tento posun směrem k prémiovějším službám je z pohledu tamní ekonomiky logický, ale má svou stinnou stránku.
Otázkou zůstává, zda tím Chorvatsko neztratí svou duši a především statisíce věrných českých návštěvníků, kteří do země jezdili i v dobách, kdy tamní turistický průmysl teprve vznikal. Pro celou řadu českých rodin se totiž tamní pobyt stává ekonomicky neúnosným a nadcházející letní měsíce ukážou, zda česká věrnost Jadranu zvládne i tento drsný finanční test, nebo zda budeme svědky masivního odlivu turistů do jiných, cenově přívětivějších evropských regionů.
A jak jste na tom s letní dovolenou vy? Chystáte se letos do Chorvatska i přes rostoucí ceny, nebo dáváte přednost jiným destinacím či dovolené v České republice? Podělte se o své názory a tipy na rozumné cestování v komentářích!
