Článek
Dnes člověk během několika sekund otevře zprávy, počasí, sportovní výsledky i televizní program v telefonu. Na konci osmdesátých let stačilo k podobnému pocitu budoucnosti stisknout na dálkovém ovladači tlačítko a místo pořadu se na obrazovce objevila stránka složená z barevných znaků.
Československá televize zahájila experimentální vysílání teletextu v Praze a Bratislavě 1. května 1988. Z archivu ČT přitom vychází skoro komická situace: zájem diváků byl velký, jenže části z nich se novinka vůbec nezobrazila nebo se text na obrazovce rozsypal do zkomolených znaků.
Technologie, která měla přinést informace rychleji než noviny, tak přišla do země dřív, než na ni byla připravena většina televizorů.
1. května 1988: na obrazovku přišly stránky místo pořadu
Česká televize ve svém archivu uvádí, že experiment začal 1. května 1988 současně v Praze a Bratislavě. Už o několik dní později se v televizním vysílání řešilo, proč některým lidem teletext funguje a jiným ne.
Problém nebyl jen v síle televizního signálu. Teletext potřeboval přijímač vybavený vhodným dekodérem a tehdejší technika navíc narážela na rozdíly mezi jazyky a znakovými sadami. ČT připomíná stížnosti na nezobrazený nebo zkomolený text právě kvůli dekodérům, které neuměly správně pracovat s jazykovými odlišnostmi.
Z dnešního pohledu to působí skoro absurdně: informační služba už vysílala vzduchem, ale část domácností neměla zařízení, které by ji dokázalo přečíst.
Televize s teletextem byly zpočátku skoro luxusní zboží
Jan Zeman, který stál u začátků československého teletextu a později vedl teletext České televize, v rozhovoru pro RadioTV vzpomínal, že vlastníků vhodných televizorů bylo v prvních měsících opravdu málo. Podle jeho vzpomínky šlo zpočátku jen o několik stovek dovezených přijímačů Philips.
Domácí Tesla podle Zemana přišla s televizory vybavenými teletextovým dekodérem až v době, kdy už experimentální vysílání běželo - uváděl rok 1988, případně 1989. Historická studie Ústavu pro studium totalitních režimů proto teletext zmiňuje jako novinku roku 1988, kterou většina lidí kvůli svým televizorům ještě sledovat nemohla.
Nešlo tedy o službu pro každého. Byla to ochutnávka budoucnosti dostupná jen tomu, kdo měl správný televizor.
Dva lidé a desítky stránek denně
Za barevnými stránkami přitom nestál automatický internetový systém. Zeman později popsal, že v prvních týdnech a měsících připravovali vysílání dva lidé a zvládali zpracovat zhruba 50 stránek denně.
Archivní reportáž z roku 1988 současně mluvila o nabídce přibližně 150 až 180 stran denně na druhém programu. Tato čísla není správné jednoduše postavit proti sobě: jedno se vztahuje k práci malého týmu, druhé k celkové vysílané nabídce. Dobře ale ukazují, že už na začátku nešlo o jednu obrazovku s počasím, ale o překvapivě rozsáhlý informační servis.
Na stránkách se postupně objevovaly zprávy, sport, počasí, doprava, kurzy, kultura a další praktické informace. V prostředí, kde neexistoval běžný domácí internet a aktuální zprávu člověk nemohl vytáhnout z kapsy, to byl zásadní rozdíl.
V červenci 1989 už ČST vysílala půlhodinový pořad o tom, co teletext vlastně je
Jak nová služba působila, dobře ukazuje televizní program z 3. července 1989. ČST tehdy odvysílala třicetiminutovou besedu Teletext dnes a zítra.
Samotný archiv České televize ji popisuje jako debatu o prvních měsících teletextového vysílání a zároveň připomíná tristní situaci s vhodnými přijímači ve výrobě i na trhu. To je možná nejlepší jednověté shrnutí celé první fáze: obsah už existoval, technický ekosystém za ním kulhal.
Dnes by podobný problém vypadal jako aplikace, kterou si lze stáhnout, ale nefunguje na většině telefonů v zemi. V roce 1989 šlo o mnohem dražší překážku: nový televizor.
Československo nebylo první. Za Británií zaostalo zhruba o 14 let
Teletext nevznikl v Československu. Průkopníkem byla britská BBC se službou Ceefax. Podle historických materiálů BBC začalo pravidelné vysílání Ceefaxu 23. září 1974.
Od britského pravidelného startu k československému experimentu v květnu 1988 tedy uplynulo přibližně 13 let a 7 měsíců - zaokrouhleně čtrnáct let. Ve druhé polovině osmdesátých let už Československá televize přicházela k technologii, která byla v části západní Evropy dávno zavedeným informačním médiem.
Ani v Británii ale nebyl teletext od prvního dne masovou samozřejmostí. Technický časopis BBC v roce 1978 připomínal, že služba běžela už od roku 1974, ale přijímačů schopných teletext zobrazit bylo veřejnosti zpočátku málo. Československý problém tedy nebyl unikátní - jen přišel s výrazným zpožděním.
Proč teletext působil jako internet, i když internetem nebyl
Teletext byl v principu jednosměrný. Divák zadal číslo stránky a televizor z dat ukrytých v televizním signálu čekal na příslušnou stránku. Nemohl napsat komentář, kliknout na odkaz ani si nechat obsah personalizovat.
Přesto měl jednu vlastnost, která byla pro tehdejšího diváka revoluční: informace nemusel čekat v pevně daný čas. Sportovní výsledek si mohl vyvolat tehdy, kdy ho potřeboval. Stejně tak počasí nebo televizní program. To byl proti lineárnímu vysílání úplně jiný způsob používání televize.
BBC později Ceefax popisovala jako internet a mobilní informační službu své doby. To přirovnání není technicky přesné, ale z pohledu uživatele sedí: najednou nebyl televizor jen obrazovkou, která rozhodovala, co právě uvidíte.
Největší paradox: technologická budoucnost přišla do socialistických obýváků přes starou televizi
Na historii československého teletextu mě nejvíc baví právě tento kontrast. Na jedné straně státní televize, dva programy, omezený trh s elektronikou a domácnosti, které často používaly televizor řadu let. Na druhé straně digitální textové stránky s aktuálními informacemi ukryté přímo v televizním signálu.
Technologie nebyla futuristická tím, jak vypadala. Černé pozadí, několik barev a kostrbaté znaky dnes připomínají spíš počítačovou hru z pravěku. Futuristická byla tím, co měnila: člověk si poprvé mohl sám vybrat, kterou informaci chce na televizní obrazovce právě teď.
A právě proto je tak výmluvné, že první československé měsíce teletextu nebrzdil nedostatek obsahu, ale nedostatek televizorů, které ho uměly zobrazit.
Verdikt: teletext předběhl československé obýváky
Když ČST v květnu 1988 spustila experiment, nebyl teletext technologickou novinkou ve světovém měřítku. Pro velkou část československých domácností ale novinkou rozhodně byl.
A přišel v typicky zvláštní podobě pozdního socialismu: služba vysílala, lidé se o ni zajímali, televize dostávala dopisy a telefonáty - jen velká část přijímačů ji neuměla.
Možná právě proto si teletext získal tak silnou nostalgii. Nebyl jen další funkcí televizoru. Pro část lidí byl prvním okamžikem, kdy obyčejná televize začala působit trochu jako počítač.
Metodika a omezení
Text vychází především z archivních materiálů České televize k experimentálnímu teletextu z května 1988 a k pořadu Teletext dnes a zítra z roku 1989. Doplňuji je dobovou technickou historií BBC, historickou studií ÚSTR a vzpomínkami Jana Zemana z rozhovoru pro RadioTV. Údaj o přibližně čtrnáctiletém odstupu je můj přepočet mezi pravidelným startem BBC Ceefaxu 23. září 1974 a experimentálním startem ČST 1. května 1988. Vzpomínkové údaje o počtu televizorů a rozsahu práce redakce beru jako svědectví účastníka, nikoli jako přesný statistický registr.
Zdroje
