Článek
Vstup na švýcarskou půdu vyvolává v člověku spoustu očekávání, ale až konfrontace s realitou jeho největšího města ukáže, jak vypadá urbanismus dotažený do absolutního extrému. Curych není pouhou metropolí bankéřů a finančních domů. Je to monumentální, precizně seřízená laboratoř moderního života, která vás na jedné straně naprosto okouzlí svou funkčností, ale na straně druhé ve vás zanechá lehkou melancholii z toho, jak moc je tento dokonale vyžehlený svět vzdálený běžné evropské realitě.
Městská infrastruktura jako nekompromisní hodinový strojek
První věc, která člověka po příjezdu do Curychu paralyzuje, je naprosto suverénní fungování celého dopravního a logistického aparátu. Curyšská hromadná doprava představuje zcela jinou ligu, než na co jsme zvyklí z jiných evropských hlavních měst. Tramvaje, příměstské vlaky (S-Bahn), lanovky i lodní linky křižující jezero na sebe navazují s absolutní matematickou přesností. Neexistuje zde pojem jako chronické zpoždění nebo zmatená logistika.
Hlavní nádraží (Zürich Hauptbahnhof) je fascinující podzemní i nadzemní mraveniště. Navzdory obrovskému množství cestujících, které jím každou minutu proteče, zde nenajdete jediné smítko prachu, žádný nepořádek ani sebemenší náznak chaosu. Vše je sterilně čisté, přehledně značené a zorganizované. Městská logistika je tu dovedená do takového stadia, že i obyčejný přestup z dálkového vlaku na městskou tramvaj působí jako plynulý, mechanický proces. Sledovat tento bezchybný cvot v člověku vyvolává hluboké zamyšlení nad tím, proč podobný standard občanské disciplíny a údržby nelze aplikovat i ve zbytku kontinentu.
Bahnhofstrasse
Dvojí tvář města: Od zlatých trezorů po přepravní kontejnery
Curych v sobě skrývá fascinující společenskou a architektonickou dualitu, která městu brání upadnout do nudné korporátní sterility. Na jedné straně se táhne světoznámá Bahnhofstrasse – jedna vskutku z nejdražších nákupních tříd na celé planetě. Tato ulice je lemována sídly globálních privátních bank, špičkovými hodinářstvími a butiky těch nejprestižnějších módních domů. Procházet se tudy během pracovního dne znamená sledovat tichou přehlídku koncentrovaného světového bohatství, kde se velké obchody uzavírají s ledovým klidem a bez zbytečného okázalého křiku.
Stačí se však přesunout o několik kilometrů dál na severozápad do bývalé industriální čtvrti Zürich West (Curych Západ) a ocitnete se v naprosto odlišném vesmíru:
- Architektonická konverze: Masivní ocelové konstrukce, staré továrny na lodní motory a mohutné kamenné železniční viadukty zde nebyly srovnány se zemí, ale prošly citlivou revitalizací.
- Kreativní čtvrť Im Viadukt: Pod oblouky starého viaduktu dnes najdete designové obchody, tržnice s lokálními potravinami a ateliéry.
- Věž z kontejnerů: Symbolem této oblasti je devítipatrová věž sestavená z vyřazených, rezavých přepravních kontejnerů, která slouží jako vlajková prodejna kultovní švýcarské značky Freitag.
Tento ostrý střet mezi nablýskaným světem bankovního tajemství a syrovou, industriální kulturou dává Curychu nečekaně drsný a autentický charakter, který nesmírně baví každého fanouška moderní architektury.
Kultura městských plováren a čistota, která bere dech
Geografickým i společenským středobodem města je Curyšské jezero (Zürichsee) a řeka Limmat, která z něj vytéká. Voda v nich je tak neuvěřitelně čistá, že splňuje parametry pitné vody. S tím souvisí i naprosto unikátní curyšský fenomén, kterým jsou městské plovárny, takzvané Badis.
Přes den tato dřevěná mola a historické říční lázně slouží jako veřejná koupaliště přímo uprostřed městského shonu, kde si bankéři v pauze na oběd odkládají obleky a skáčou do osvěžující vody. Jakmile však zapadne slunce, mnohé z těchto plováren (například Rimini nebo Barfussbar) se bez jakýchkoli stavebních úprav promění v noční bary a kulturní prostory pod širým nebem. Sedět s drinkem v ruce na dřevěném mole nad křišťálově čistou hladinou, zatímco se v řece zrcadlí osvětlené věže středověkých kostelů Grossmünster a Fraumünster, v člověku zanechá silný vizuální zážitek.
Zürichsee
Cenová zeď: Když realita uštědří tvrdý políček
Bylo by však bláhové vidět Curych pouze skrze růžové brýle turistických průvodců. Pod tou dokonalou fasádou se totiž skrývá nekompromisní ekonomická realita, která pro našince znamená brutální cenový šok. Švýcarsko je obecně drahou zemí, ale Curych v tomto ohledu představuje absolutní finanční vrchol.
Nůžky mezi středoevropskými příjmy a místními náklady jsou rozevřené na maximum. Obyčejná káva v přepočtu za 150 korun, rychlé pouliční jídlo v ceně lepší večeře v tuzemské restauraci nebo astronomické ceny za hromadnou dopravu a ubytování donutí každého návštěvníka k okamžitému a velmi střízlivému přepočítávání rozpočtu. Tento svět je navržen pro lidi, kteří vydělávají v silných švýcarských francích. Pro zbytek Evropy tak Curych zůstává sice nádhernou, ale finančně velmi těžko dostupnou bublinou, kde i drobné lidské radosti stojí nemalé peníze.
Závěrečný verdikt: Dokonalá, ale chladná symfonie
Curych je fascinující, sebevědomá metropole. Ukazuje, kam až lze posunout koncept moderního, bezpečného a čistého města, pokud máte k dispozici v podstatě neomezené finanční zdroje a občany, kteří bezvýhradně respektují nastavená pravidla. Na jedné straně ve vás návštěva zanechá hluboký obdiv k lidské schopnosti vybudovat bezchybně fungující systém, na straně druhé ve vás ale může zůstat zvláštní pocit chladu. Pod tou sterilní čistotou a přísnou organizací totiž občas chybí trocha spontánnosti, pouličního života a zdravého lidského chaosu. Jako úvodní kapitola našeho švýcarského týdne je to však naprosto dokonalá lekce z čistokrevné evropské exkluzivity.
A jak vnímáte Švýcarsko a jeho životní náklady vy? Byli byste ochotni platit takto extrémní částky výměnou za naprosto bezchybné fungování státu, absolutní bezpečí a čistotu v ulic, nebo vám uvolněnější městský styl vyhovuje víc? Podělte se o své názory v komentářích!
