Článek
V pražské botanické zahradě člověk obvykle hledá vzácné rostliny. Geolog Radek Mikuláš se ale zaměřil na něco jiného. Prohlížel kamenné desky, po kterých návštěvníci chodili. V jedné z nich objevil otisk, jehož příběh začal přibližně před 210 miliony let, dávno před vznikem Prahy i samotných Krkonoš v dnešní podobě.
Přišel tím na stopu pravěkého živočicha. Doslova. Pískovcová deska dorazila do Troji z lomu U Devíti křížů poblíž Červeného Kostelce. A právě tento původ vysvětluje, proč geolog hledal v obyčejné dlažbě tak neobyčejnou věc.
Vědci znali první otisk. Druhý hledali cíleně
V devadesátých letech upozornil na významnou stopu z lomu U Devíti křížů paleontolog Jaroslav Zajíc. Odborně ji popsal v roce 1998. Nález pocházel z horniny, která uchovala podobu dávného povrchu. Stopa měřila přibližně čtrnáct centimetrů a patřila tříprstému živočichovi z příbuzenstva raných dinosaurů.
Tím příběh mohl skončit. Jeden otisk v jednom lomu, potom vitrína a odborná publikace. Radek Mikuláš však uvažoval dál. Pokud hornina uchovala jednu stopu, mohla zachovat i další. A pokud kameníci vytěžili stejné vrstvy, některé desky možná ležely dávno mimo lom.
Začal proto prohlížet místa, kam lidé pískovec z Červenokostelecka použili. Parky, dlažby, veřejné plochy. Tak se nakonec dostal až do Botanické zahrady hlavního města Prahy. Na kamenném povrchu rozpoznal další výrazný tříprstý otisk.
Na rozdíl od prvního nálezu ho našel člověk, který přesně věděl, co hledá. Přesto musel mít štěstí: zkamenělá stopa může na kamenné desce připomínat náhodnou prohlubeň. Jenže určité tvary prstů a jejich uspořádání prozrazují pohyb někdejšího živého tvora.
Nejstarší příběh napsalo mokré bahno
Dnes na Náchodsku vidíme lesy, města a pískovcové skály. Na sklonku triasu vypadala zdejší krajina výrazně jinak. Převládalo horko a sucho, místy se však objevovala voda a vlhká plocha. Právě takové prostředí mohlo krátce přijmout otisk končetiny a následně ho uchovat pod další vrstvou usazenin.
Sled událostí byl prostý. Zvíře prošlo po měkkém povrchu. Bahno přijalo tlak jeho prstů. Později se na něj dostaly další nánosy, které stopu postupně zakryly. Hornina tvrdla miliony let. A když ji lidé vytěžili jako stavební kámen, přivezli pravěký okamžik do současného města.
Druhý otisk vědci představili veřejnosti na jaře 2011. Měřil přibližně dvacet centimetrů a odborníci jej spojovali se skupinou stop označovanou Anomoepus. Tvar stopy pomáhá odhadovat způsob pohybu i stavbu končetiny. Z jediného otisku ale nevytvoříme portrét konkrétního zvířete s přesným jménem, barvou kůže a jídelníčkem.
Když jedna kamenná deska přepíše mapu pravěku
Nálezy od Červeného Kostelce rozšířily naše poznání zdejšího druhohorního života. Země, kterou dnes považujeme za střed Evropy, tehdy patřila do úplně jiného světa. První otisk ukázal, že po jejím povrchu chodili dinosauří příbuzní. Další stopa přidala nový dílek: v krajině se mohlo pohybovat více různých zvířat, než vědci dříve dokázali doložit.
Pozdější nálezy kostí i dalších pozůstatků doplnily český dinosauří příběh. Pozoruhodné na tom pražském je však místo objevu. Nešlo o výpravu do nepřístupného kaňonu. Badatel našel fosilii tam, kudy lidé chodili za květinami a stromy.
Právě v tom tkví půvab celé záhady. Kameníci desku odvezli z lomu, zahradníci ji zasadili do cesty a paleontolog v ní uviděl zprávu z doby, kdy na světě ještě neexistoval jediný člověk. Stačilo se podívat na zem.
ZDROJE
