Článek
Ještě než se vhodí první buly, tahle hala člověku připomene, že hokej nemusí vypadat jako současná multifunkční aréna. Ve Sportovní hale FORTUNA v Holešovicích se jde po dlažbě, kolem červených sloupů, pod nízkými podhledy a přes tribuny, jejichž konstrukce nezakrývá svůj věk. Není to uhlazené. A právě proto to funguje.
Na přípravný zápas Sparty s Vítkovicemi jsem vyrazil s trochu jinou otázkou než jen kdo vyhraje. Chtěl jsem zjistit, jak v roce 2026 funguje hala otevřená před 64 lety, co z jejího původního charakteru přežilo, co už modernizace změnila a jestli se v ní pořád dá pořádat profesionální hokej bez toho, aby návštěvník měl pocit, že přišel do sportovního muzea.
První odpověď je překvapivě jednoduchá: dá. Ale Sportovní hala se nesnaží být malou O2 arenou. Její síla je přesně opačná. Tady člověk vidí konstrukci, historii i kompromisy na každém kroku. Některé z nich jsou krásné, jiné už méně.
Hala se otevřela v roce 1962. Sparta v ní začala hrát prakticky okamžitě
Sportovní hala není jen starý stadion, který náhodou ještě stojí. Je to kus poválečné československé sportovní architektury, který vznikal na místě někdejšího Strojnického paláce pražského Výstaviště. Oficiální historie haly uvádí, že průlomový návrh nové konstrukce přišel v roce 1958 a stavba využila velkou válcovou ocelovou skořepinu, která překlenula původní objekt.
Poprvé se hala otevřela 7. března 1962 pro lední revue. Už o týden později hostila mistrovství světa v krasobruslení a následně se sem nastěhovala hokejová Sparta. Původní hlediště mělo 14 080 míst k sezení. Dnešní oficiální turistické informace uvádějí při ledním hokeji celkovou kapacitu 14 000 diváků.
To číslo je důležité. Sportovní hala není malý zimák, který přežil jen díky nostalgii. Kapacitou pořád patří mezi velké české haly a letos v březnu to ukázala naplno: při čtvrtfinále Sparty s Plzní přišlo podle klubového zápisu 12 100 diváků a utkání bylo vyprodané. Dnešní přípravný zápas je samozřejmě úplně jiný typ akce, ale technicky jde stále o prostor schopný spolknout dav, který by se v řadě extraligových stadionů nevešel.
Vstup do Sportovní haly FORTUNA na Výstavišti v Holešovicích. Zvenku stavba nepůsobí jako naleštěná nová aréna – a uvnitř se ten kontrast ještě zesílí.
Od roku 2015 je hlavním domovem O2 arena. Holešovice ale nezmizely
Sparta přesunula své běžné domácí zápasy do O2 areny v roce 2015. Sportovní hala tím ale nepřišla o klub úplně. Zůstala tréninkovým zázemím A-týmu i mládeže a v situacích, kdy velká arena není k dispozici, se z ní znovu může stát zápasový domov.
Letošní příprava je přesně takovým případem. Sparta měla na 19. srpna první duel s Vítkovicemi ve Sportovní hale FORTUNA a na 20. srpna navazuje druhé přípravné utkání stejné dvojice. Pro tento text je podstatný hlavně první večer: možnost sledovat, jak stará hala funguje od příchodu diváků až po jejich odchod.
A ono to prostředí opravdu mění vnímání zápasu. Led je blíž, tribuny jsou strmější a celé místo působí kompaktněji. O2 arena umí komfort a velkou produkci. Holešovice naopak dávají mnohem víc najevo, že člověk sedí ve stavbě, která má vlastní minulost.
Jedna z vnitřních chodeb. Dlažba, červené sloupy, jednoduché zábradlí a nízké konstrukce působí jako zachovaný otisk jiné éry stadionů.
Praha do haly posílá desítky milionů. Rekonstrukce ale nemá vymazat její věk
Romantizovat stáří by bylo snadné, jenže technický stav haly už není jen estetická otázka. Rada hlavního města Prahy v dubnu 2025 schválila rekonstrukční zakázku rozdělenou do tří částí: novou ledovou plochu a mantinely včetně úprav chlazení, sanaci stropu pod ledem a obnovu vzduchotechniky.
Městský materiál tehdy pracoval s předpokládanou hodnotou stavebních prací 45,16 milionu korun bez DPH. Celkové náklady investiční akce, včetně souvisejících služeb, byly nastaveny na 59,65 milionu korun včetně DPH. Dokument přitom technický stav haly popisoval bez diplomatických kudrlinek jako neutěšený a rekonstrukci zdůvodňoval bezpečnostními, hygienickými i energetickými požadavky.
Práce se navíc protáhly přes původní harmonogram. Sparta ještě v červnu 2026 uváděla, že pokračuje druhá fáze rekonstrukce. To je důležitý kontext pro dnešní návštěvu: to, že některé chodby nebo povrchy vypadají staře, neznamená, že se v hale nic neděje. Modernizace se soustředí především na technické vrstvy, bez kterých by profesionální ledový provoz dlouhodobě nefungoval.
Charakteristické luxfery nad tribunami patří mezi detaily, které dávají hale výraznou identitu.
Největší dekorace? Samotná budova
Největší rozdíl proti nové aréně člověk necítí u mantinelu, ale při cestě na své místo. Sportovní hala má vizuální detaily, které by dnes architekt pravděpodobně nenavrhoval stejným způsobem: kruhová okna v pravidelných řadách, červené konstrukční prvky, drobnou mozaikovou dlažbu, masivní podhledy a dřevěný rastr střechy nad ledem.
Není to design vytvořený pro Instagram. Část povrchů nese stopy stáří a na některých místech je vidět, že rekonstrukce haly není jedna rychlá kosmetická oprava. Současně ale právě tahle nedokonalost vytváří prostředí, které se nedá vyrobit nově za peníze. Novou arénu můžete postavit. Patinu šesti desetiletí musíte odžít.
Z tribuny navíc vynikne konstrukční řešení stropu. Nad ledem se táhne mohutný zavěšený podhled s technikou a světly, nad ním je vidět dřevěný rastr střechy. Moderní arena se podobné technologie snaží schovat. Tady jsou součástí pohledu.
Pohled z boční tribuny ukazuje neobvyklou kombinaci dřevěné střechy, mohutného centrálního podhledu a těsného kontaktu s ledem
Klobása za 95, malé pivo za 75. Ceny už retro nejsou
Pokud architektura umí návštěvníka vrátit o několik desetiletí zpátky, stánek s občerstvením ho pošle okamžitě do roku 2026. Na aktuálním ceníku jsem našel čepovaný Staropramen 0,4 litru za 75 korun, půllitr za 80, nealkoholické nápoje většinou za 85 a vodu za 70 korun.
Z jídla stojí klobása i hot dog shodně 95 korun, popcorn 95, chipsy 60 a sendvič 110 korun. Klobásu jsem si vzal i reálně: na papírovém tácku přišla velká grilovaná klobása se dvěma krajíci chleba. Chuťově byla v pohodě – neurazila, ale kvůli ní samotné bych do haly nejel. V kontextu stadionového občerstvení splnila přesně to, co jsem od ní čekal.
Za klobásu a malé pivo by návštěvník zaplatil 170 korun. Dva lidé se stejnou kombinací jsou na 340 korunách ještě před započtením vstupenek nebo dopravy. Není to dramatický ekonomický objev, ale právě podobné drobnosti rozhodují, jestli návštěva staré haly působí jako levný návrat ke kořenům, nebo jen jako jiný typ současného sportovního večera.
VLASTNÍ PŘEPOČET: klobása 95 Kč + čepované pivo 0,4 l za 75 Kč = 170 Kč na osobu. Dvojice se stejnou objednávkou zaplatí 340 Kč. Výpočet vychází z ceníku vyfotografovaného při návštěvě 19. 8. 2026.
Aktuální ceník občerstvení při přípravném utkání 19. srpna 2026.
Klobása za 95 korun se dvěma krajíci chleba. Chuťově solidní stadionový standard, nic, co by přebilo samotný zážitek z haly.
Před buly působila hala skoro komorně. Během hry se obraz rychle změnil
Před začátkem přípravného utkání byly velké části tribun ještě prázdné a vnitřní prostory působily nezvykle klidně. Po prvním buly se ale obraz rychle změnil. Lidé postupně zaplnili spodní i část horních sektorů a hala začala fungovat tak, jak ji fotografie bez diváků neumějí ukázat: jako kompaktní hokejový prostor, kde se zvuk od tribun drží blízko ledu.
Právě tady je fér zabrzdit s rychlým soudem. Hala dokázala letos na jaře naplnit 12 100 míst při play-off, ale příprava je jiný typ akce. Tentokrát dorazilo podle oficiálního zápisu 3 785 diváků. Z místa jsem během večera odhadoval zhruba 3 700, takže vizuální dojem byl překvapivě blízko skutečnosti. Důležitější než samotné číslo ale bylo, co s prostorem udělalo: před buly působil skoro prázdně, během hry se zvuk i obraz haly výrazně sevřely.
Jakmile se zaplnily tribuny, přestala hala působit jako prázdný relikt
První předzápasové fotografie ukazovaly velké plochy prázdných sedaček. Během utkání už ale stejný prostor působil úplně jinak. Oficiálních 3 785 diváků není na kapacitu haly vyprodáno ani zdaleka, přesto spodní sektory a část protilehlých tribun vytvořily na přípravný duel překvapivě živou kulisu. Právě v tom je rozdíl mezi fotografií prázdné stavby a skutečným večerem v provozu.
Během hry už protilehlé tribuny působily výrazně zaplněněji než před prvním buly. Na přípravné utkání byla atmosféra překvapivě silná.
Teprve s lidmi na tribunách vynikne další rozdíl proti moderní multifunkční hale. Sportovní hala je opticky sevřená: tribuny jsou strmé, led zůstává relativně blízko a nad celou scénou visí masivní podhled se světly a technikou. Člověk nemá pocit, že sleduje ledovou plochu na dně obrovské haly. Spíš sedí uvnitř jednoho velkého, trochu nepravidelného hokejového prostoru. Je to méně uhlazené než v O2 areně, ale právě díky tomu má každý pohled z tribuny mnohem silnější charakter.
Boční pohled během utkání dobře ukazuje strmost tribun i blízkost ledu. Strop a technické konstrukce nejsou schované – jsou trvalou součástí obrazu haly.
Přestávka a úprava ledu. Když se hra zastaví, hala sama znovu přitáhne pozornost: dřevěná střecha, zavěšený podhled a starší tribuny vytvářejí obraz, který si s moderní O2 arenou nespletete.
Tohle je zároveň důvod, proč má smysl hodnotit Sportovní halu jinak než jen seznamem nedostatků. Ano, moderní komfort jí v řadě věcí chybí a některé kompromisy jsou viditelné na první pohled. Zároveň ale nabízí něco, co se nedá jednoduše přikoupit rekonstrukcí: pocit kontinuity. Sparta tu hrála desítky let před přesunem do O2 areny a když se sem vrátí dnes, nevzniká retro dekorace vytvořená pro marketing. Je to skutečný návrat do prostoru, který k historii klubu patří.
Starší výsledková tabule je další drobný detail, který připomíná, že tahle hala vznikla v úplně jiné stadionové éře.
Během zápasu se potvrdilo, že hlavní postavou večera je samotná hala
Během zápasu už se dal oddělit první dojem od toho, jak prostor funguje při skutečném provozu. Před buly jsem fotografoval z velké části prázdné tribuny; při hře se stejná místa viditelně zaplnila a hala začala působit podstatně živěji. Oficiálních 3 785 diváků zároveň dává tomuto dojmu pevný rámec: příprava nevyužila kapacitu haly naplno, ale na atmosféru to překvapivě nestačilo ubrat tolik, jak by samotné číslo mohlo naznačovat.
Z mého místa je zároveň dobře vidět jedna praktická přednost starého uspořádání: celou ledovou plochu lze sledovat v jediném pohledu a strmé tribuny drží diváka poměrně blízko dění. Neznamená to, že je Sportovní hala pohodlnější než moderní aréna. Znamená to ale, že hokej tady nepůsobí jako jedna atrakce uvnitř obří multifunkční budovy. Led, tribuny, strop i technika tvoří jeden sevřený celek.
Celý večer mi nakonec potvrdil původní tezi článku. Do Holešovic se nevyplatí jít proto, že by zde člověk dostal nejnovější stadionové technologie. Zajímavé je právě to, jak profesionální hokej roku 2026 funguje uvnitř stavby otevřené v roce 1962 – a kolik jejího charakteru přežilo i současné rekonstrukce.
Sparta vyhrála 3:0. Pro tento článek je ale výsledek až druhý
Sparta zakončila první část dvojzápasu s Vítkovicemi vítězstvím 3:0. Po bezbrankové první třetině otevřel ve 27. minutě skóre Ronald Knot v přesilovce. Matěj Blümel pak ve 39. minutě proměnil samostatný únik a ve 52. minutě přidal po kombinaci s Vesalainenem a Chlapíkem druhý gól. Josef Kořenář udržel čisté konto. Pro tento deepdive jsou ale tyto údaje hlavně potvrzením, že hala dostala plnohodnotný zápasový provoz; detailní hodnocení Sparty si necháváme do samostatného článku po druhém utkání.
INFORMACE O ZÁPASE JAKO BONUS: Sparta–Vítkovice 3:0. Branky: 27. Knot, 39. Blümel (Chlapík, Irving), 52. Blümel (Vesalainen, Chlapík). Diváci: 3 785. Vyloučení: 3:2. Využití přesilovek: 1:0. Josef Kořenář vychytal čisté konto. Tato čísla vycházejí z oficiálního zápisu HC Sparta Praha.
Čistě sportovní příběh si zaslouží vlastní prostor. Sparta hraje s Vítkovicemi dva přípravné duely ve dvou dnech; až bude známý i druhý výsledek, půjde oba zápasy porovnat jako jeden celek – sestavy, průběh, výsledky a to, co dvojzápas napověděl o přípravě týmu. V tomto textu hokej slouží hlavně jako nejlepší možný zátěžový test Sportovní haly.
Tři nuly na staré tabuli byly jen tečkou za večerem
Po závěrečné siréně na tabuli svítilo 3:0 pro Spartu. Sportovní příběh měl přitom dvě jasné postavy: Matěj Blümel dal svůj první gól ve sparťanském dresu a rovnou přidal i druhý, zatímco Josef Kořenář nepustil za záda jediný puk. Pro běžnou zápasovou reportáž by to byla hlavní linka večera. Tady je skoro vedlejší. Mnohem víc mě zajímalo, co udělá 3 785 lidí s prostorem z roku 1962 – a proč hala s publikem působí úplně jinak než na předzápasových fotografiích.
Konečný stav 3:0 pro Spartu na původně působící výsledkové tabuli. Sportovní část večera tím končí; kompletní rozbor dvojzápasu patří do samostatného článku.
Na přípravu byla atmosféra překvapivě silná
Kdybych měl z návštěvy vybrat jedno překvapení, nebyl by to výsledek. Byla by to atmosféra. Oficiálně přišlo 3 785 diváků, tedy výrazně méně než při vyprodaném play-off, přesto na přípravný zápas vznikla překvapivě silná kulisa. Ozýval se kotel i další části tribun a v kompaktním prostoru staré haly měl hluk větší účinek, než by samotná návštěvnost napovídala.
Právě tady podle mě Sportovní hala nejlépe obhajuje svou existenci vedle O2 areny. Moderní hala je pohodlnější a produkčně úplně jinde, ale v Holešovicích se člověk cítí víc uvnitř samotného hokeje. Strop je níž, tribuny strmější, led blíž a publikum opticky i zvukově sevřenější.
Hráči Sparty po vítězství 3:0 před fanoušky. Právě závěr ukázal, že i přípravný zápas může v této hale působit jako skutečný hokejový večer, ne jen srpnový test sestavy.
Fronty během večera šly. Po konci se odchod změnil v nejslabší část návštěvy
Občerstvení a fronty během zápasu bych označil za průměr. Člověk si počká, ale při mé návštěvě to nebyl problém, který by kazil celý večer. Klobása byla v pohodě a cenově přesně v kategorii dnešního stadionového občerstvení. Největší slabina přišla až ve chvíli, kdy se větší část haly rozhodla odejít najednou.
Pomalý proud lidí a fronty při odchodu byly nejhorší částí celé zkušenosti. Právě tady se ukáže rozdíl mezi historickou stavbou a arénou navrženou pro současné nároky na pohyb tisíců návštěvníků. Nešlo o detail, který bych po zbytek večera ignoroval – po velmi příjemném zápase je to poslední dojem, který si člověk odnáší ven.
Verdikt: nejlepší atrakcí Sportovní haly je Sportovní hala
Nejlepší věcí večera pro mě nakonec nebyla klobása, výsledek ani jedna konkrétní akce na ledě. Byla to samotná hala. Ne proto, že by byla objektivně lepší než O2 arena. Není. Je starší, méně pohodlná a při odchodu umí připomenout své limity velmi rychle.
Jenže právě její nedokonalost má dnes hodnotu. V jediné návštěvě člověk projde stavbou z roku 1962, vidí staré architektonické prvky, současnou rekonstrukci i profesionální hokej roku 2026. A když se tribuny rozezní, začne dávat smysl, proč se sem Sparta stále vrací. Sportovní hala není náhradní O2 arena. Je to úplně jiný typ hokejového zážitku – a právě proto má cenu ji zachovat.
Anketa
Zdroje pro historickou a faktickou část
Poznámka k utkání: oficiální zápis HC Sparta Praha uvádí výsledek 3:0, návštěvu 3 785 diváků, góly Ronalda Knota a dvakrát Matěje Blümela, vyloučení 3:2 a využití přesilovek 1:0. Klubový komentář zároveň potvrzuje čisté konto Josefa Kořenáře. Výsledek je navíc doložen vlastní fotografií výsledkové tabule po utkání.
