Článek
Důchodci by si mohli od příštího roku polepšit více, než se původně očekávalo. A než se pod článkem rozjede tradiční válka generací, řeknu jednu věc rovnou: seniorům vyšší důchody nezávidím.
Člověk, který celý život pracoval, vychoval děti a odváděl peníze státu, si důstojné stáří zaslouží.
Jenže když jako mladý člověk sleduji další debatu o přidávání peněz současným důchodcům, napadá mě úplně jiná otázka.
Co bude za čtyřicet nebo padesát let s námi?
Ve hře je přibližně dalších 300 korun
Podle současných odhadů by zákonná valorizace v lednu 2027 znamenala u průměrného starobního důchodu zvýšení přibližně o 300 až 350 korun měsíčně. Vláda ale zvažuje přidat nad zákonný rámec ještě zhruba 300 korun, takže výsledné navýšení by mohlo být přibližně dvojnásobné.
Zatím tedy není rozhodnuto, že každý důchodce od ledna skutečně dostane o šest stovek více. Právě o této možnosti se ale nyní vede politická debata.
A tady podle mě začíná mnohem zajímavější problém než samotných několik stokorun.
Důchod není dárek od státu
V debatách o důchodech se někdy vytváří dojem, že stát někde otevře obrovskou truhlici a seniorům z ní rozdá peníze.
Tak jednoduché to samozřejmě není.
Český důchodový systém stojí především na průběžném principu. Dnešní pracující financují dnešní důchodce. A až současní pracující zestárnou, budou potřebovat další generaci lidí, která bude financovat zase je.
Proto mě jako mladého člověka mnohem víc než několik stovek navíc zajímá dlouhodobá udržitelnost celého systému.
Protože jestli má být odpovědí na každý problém pouze další zvýšení výdajů, někdo je nakonec musí zaplatit.
Seniorům peníze skutečně nechybějí jen na papíře
Bylo by ale příliš jednoduché udělat ze současných důchodců viníky.
Potraviny, energie, bydlení i služby stojí výrazně více než před lety. Senior navíc zpravidla nemůže svůj příjem jednoduše zvýšit tím, že změní zaměstnání nebo vezme další směny.
Důchody se proto pravidelně valorizují právě proto, aby jejich reálnou hodnotu postupně nesežrala inflace.
Od ledna 2026 se například průměrný starobní důchod zvýšil o 668 korun měsíčně. Základní výměra vzrostla o 240 korun a procentní část o 2,6 procenta.
Takže samotné tvrzení, že důchody rostou, ještě automaticky neznamená, že si důchodci žijí stále lépe.
Jenže mladí řeší opačný problém
Na druhé straně stojí generace lidí, kteří do systému teprve vstupují.
A její život také není zrovna levný.
Bydlení ve velkých městech stojí obrovské peníze. Vlastní byt je pro část mladých vzdáleným snem. K tomu připočítejme energie, potraviny, dopravu a snahu vytvořit si nějakou vlastní finanční rezervu.
A současně slyšíme jednu radu stále častěji:
Na státní důchod se jednou raději úplně nespoléhejte.
To vytváří zvláštní situaci.
Mladý člověk má prostřednictvím odvodů financovat současný systém, zároveň si spořit na vlastní stáří, šetřit na bydlení a ještě vytvořit rezervu pro případ problémů.
A právě tady podle mě vzniká legitimní generační otázka.
Nechci válku mladých proti starým
Nejhorší výsledek celé debaty by byl, kdybychom ji zredukovali na souboj:
„Důchodci mají moc.“
proti:
„Mladí jsou líní a neumějí šetřit.“
Ani jedno podle mě nevystihuje skutečný problém.
Senior, který pobírá důchod, nevytvořil pravidla českého důchodového systému. Stejně jako dvacetiletý člověk nemůže za to, že ceny bytů jsou dnes tam, kde jsou.
Skutečná otázka směřuje k politikům:
Jak nastavit systém tak, aby dokázal zajistit důstojné stáří současným seniorům a současně nesliboval mladším generacím něco, co za několik desetiletí nebude možné splnit?
Přidávat je populární. Říct, kdo to zaplatí, už méně
Politicky je zvýšení důchodů pochopitelné.
Oznámit lidem, že od ledna dostanou více peněz, je mnohem příjemnější než jim vysvětlovat tabulky, demografii a stav veřejných financí.
Jenže právě druhá část debaty je podle mě důležitější.
Český důchodový systém už prochází změnami. Od roku 2026 například platí vyšší minimální důchody a další změny parametrů systému. Vláda zároveň letos představila další návrhy, například nové věkové valorizace pro starší seniory.
Každé další zvýšení proto podle mě musí doprovázet odpověď na jednoduchou otázku:
Je to dlouhodobě zaplatitelné?
Mně je dnes důchod vzdálený. Právě proto mě zajímá
Člověk v mém věku má tendenci považovat důchod za něco z jiného vesmíru.
Do důchodového věku mám několik desetiletí. Mnohem bližší jsou škola, práce, první pořádné příjmy nebo otázka vlastního bydlení.
Jenže právě moje generace ponese důsledky rozhodnutí, která se přijímají dnes.
Proto seniorům těch několik stokorun navíc opravdu nezávidím.
Mnohem raději bych ale od politiků slyšel přesvědčivou odpověď na to, jak bude český důchodový systém vypadat za třicet nebo čtyřicet let.
Protože přidat několik stovek dnes je relativně jednoduché.
Zajistit, aby na důchody bylo i za několik desetiletí, bude mnohem těžší.
A co si myslíte vy? Je správné zvýšit důchody nad rámec zákonné valorizace, nebo by měl stát raději každou korunu navíc použít na stabilizaci systému pro další generace?
