Článek
UPOZORNĚNÍ: Následující text je satira. Skutečným východiskem je návrh EET 2.0, který Poslanecká sněmovna schválila 15. července 2026 a postoupila Senátu. Návrh se týká evidovaných tržeb podnikatelů, nikoli soukromých rodinných plateb. Dvacka za nákupní vozík, padesátikoruna od babičky, evidence kamarádských dluhů i všechny citace a úřady v hlavní části textu jsou smyšlené.
Česká ekonomika stojí na několika měnách. Na koruně, platební kartě a větě „pošlu ti to“. Poslední jmenovaná má zvláštní kurz: někdy znamená okamžitou bankovní transakci, jindy neurčitou dohodu platnou až do chvíle, kdy se oba účastníci znovu potkají.
Právě do této krajiny vstupuje EET 2.0. Skutečný návrh míří na kontaktní tržby podnikatelů a počítá s hotovostí, kartami i QR platbami. Náš satirický odbor drobných částek proto udělal to, co česká byrokracie v humoru umí nejlépe: vzal rozumně ohraničené pravidlo a rozšířil ho až do obýváku, hospody, nákupního vozíku a rodinné návštěvy.
Nejdřív se zaeviduje padesátikoruna od babičky
Největší problém představují rodinné platby, protože dosud fungují bez smlouvy, ceníku i daňového poradce. Babička dá vnukovi padesát korun „na zmrzlinu“, vnuk poděkuje a transakce je hotová. V novém satirickém režimu to bude podezřele jednoduché.
Aplikace EET Rodina proto nabídne čtyři účely: zmrzlina, autobus, „ať máš něco u sebe“ a neurčený dar s vysokou pravděpodobností následného dotazu, za co byly peníze utraceny. Částka nad sto korun vyvolá kontrolní otázku, zda rodiče o převodu vědí. U pětistovky systém automaticky zavolá mamince.
Dvacka v nákupním vozíku bude krátkodobý finanční produkt
Druhou šedou zónou je mince v nákupním vozíku. Vložíte dvacet korun, na půl hodiny získáte kovový majetek s kolečky a po vrácení vám automat vydá kapitál zpět. Dosud tomu lidé říkali prostě vozík. Satirický metodický pokyn z toho udělá krátkodobý bezúročný vklad zajištěný nákupním košíkem.
Každé odemknutí se zaznamená. Pokud vozík vrátíte do stejného stojanu, transakce se uzavře bez sankce. Necháte-li ho u auta, systém vyhodnotí, že jste si za dvacet korun zakoupili pohodlí a zároveň vytvořili práci člověku, který vozíky sbírá. To už bude potřebovat dvě kolonky a jeden nový formulář.
Věta „pošlu ti to“ vytvoří čekající transakci
V restauraci zaplatí jeden člověk celý stůl a ostatní začnou hledat telefon. „Pošlu ti 280.“ „Já mám jen hotovost.“ „Příště to beru já.“ Právě poslední věta je pro digitální stát noční můra: neobsahuje částku, termín ani důkaz, že nějaké příště vůbec nastane.
Satirická EET proto zavede stav ČEKÁ NA KAMARÁDA. Po vyslovení věty „pošlu ti to“ vznikne předběžný záznam s platností 48 hodin. Potom přijde první upozornění, po týdnu druhé a po měsíci už pouze pasivně agresivní notifikace: „Připomínáme částku, o které oba víte.“
Varianta „příště to platím já“ se nebude počítat v korunách, ale v sociálním kreditu. Systém ji uzavře teprve tehdy, když dotyčný skutečně vytáhne peněženku dříve než ostatní. Pokus podívat se v rozhodující chvíli jinam bude zaznamenán jako odklad plnění.
Dýško dostane kolonku: radost, lítost, nebo nechci drobné
České dýško je komplikovaná disciplína. Někdo přidá deset procent, někdo zaokrouhlí 487 korun na pětistovku a někdo řekne „to je dobrý“ v tónu, který může znamenat pochvalu obsluze i definitivní ukončení večera.
Náš smyšlený systém proto nebude evidovat jen částku, ale i motivaci. Na terminálu se objeví volby SPOKOJENOST, NECHCI MINCE, JE MI TRAPNÉ DÁT NULU a KAMARÁDI SE DÍVAJÍ. Kdo zvolí poslední možnost, obdrží digitální potvrzení, že jeho štědrost vznikla pod společenským tlakem a nelze ji použít jako důkaz charakteru.
Společný benzín dostane režim „nějak to pak spočítáme“
Ještě složitější je automobil. Čtyři lidé jedou na výlet, jeden natankuje, druhý koupí dálniční známku, třetí zaplatí parkování a čtvrtý přinese chipsy. Po návratu se ozve tradiční věta: „Nějak to pak spočítáme.“ V praxi často znamená, že se už nikdy nespočítá nic.
Satirická aplikace proto na konci cesty nabídne automatický rozpad nákladů. Řidič dostane slevu za řízení, spolujezdec trest za tři zastávky na kávu a člověk, který spal celou D1, bude muset prokázat alespoň morální podporu posádky. Chipsy se započítají pouze tehdy, pokud se o ně skutečně podělil.
Domácí kasičky přejdou do režimu EET Offline
Prasátko na drobné je poslední velkou analogovou institucí. Nezná heslo, nepotřebuje aktualizaci a při výpadku internetu funguje překvapivě dobře. To je v našem satirickém modelu samozřejmě neudržitelné.
Nově dostane každá kasička vlastní identifikátor. Vhození desetikoruny se zapíše jako mikroúspora, vybrání stokoruny jako mimořádná likvidita a rozbití keramického prasátka jako ukončení provozovny. Dětské pokladničky budou mít zjednodušený režim, dokud majitel nezačne účtovat sourozenci úrok za půjčenou dvacku.
Barter mezi sousedy bude nejtěžší: vejce za buchtu se špatně oceňují
Digitální stát má rád čísla. Sousedské vztahy méně. Jedna domácnost přinese šest vajec, druhá vrátí sklenici marmelády a třetí za týden upeče buchtu. Nikdo nic neprodává, nikdo nic nepočítá a všichni přibližně vědí, že jsou si kvit. Pro náš smyšlený úřad je to účetní horor.
Vznikne proto orientační kurzovní lístek sousedské ekonomiky. Šest vajec bude mít hodnotu jedné větší sklenice marmelády, domácí bábovka dvou drobných laskavostí a zapůjčení vrtačky tří budoucích vět „jasně, není problém“. Kurz se bude každé pondělí měnit podle ceny másla a nálady v domě.
Stát nakonec narazí na částku, kterou Češi odmítají řešit
Každý kolektiv má neviditelný finanční limit. Deset korun se neřeší. U padesáti zazní „příště“. U dvou stovek už někdo otevře bankovní aplikaci. A kolem pětistovky začíná člověk v chatu velmi pečlivě používat celé jméno dlužníka.
Satirický systém proto zavede českou toleranční sazbu. Částka do 19 korun se automaticky uzavře větou „nech to být“. Od 20 do 99 korun vznikne ústní pohledávka bez data splatnosti. Od stovky výš se zobrazí QR kód. A pokud někdo dluží více než tisíc korun, aplikace jen doporučí nejstarší a technologicky nejspolehlivější řešení: napsat mu znovu.
Největší problém zůstane analogový: kdo komu vlastně dluží
EET 2.0 je ve skutečnosti návrh pro podnikatelské tržby. Naše absurdní rozšíření na soukromý život ale ukazuje, proč jsou drobné platby tak dobrým materiálem pro českou satiru: velká část každodenní ekonomiky stojí na důvěře, paměti a velmi nepřesném účetnictví v hlavě.
Můžeme digitalizovat kartu, QR kód, účtenku i nákupní vozík. Dokud ale existuje věta „hele, minule jsem to platil já“, žádný informační systém nebude mít úplná data. A možná je to dobře. Některé transakce mají zůstat evidované pouze v rodinné historii a v kamarádovi, který si je pamatuje podezřele přesně.
Co je na článku skutečně pravda
FAKTICKÁ POZNÁMKA: Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh zákona o evidenci tržeb 15. července 2026 a 21. července jej postoupila Senátu jako senátní tisk 270. Na programu 29. schůze Senátu od 19. srpna byl návrh zařazen jako bod č. 2. Podle představení návrhu ve Sněmovně má EET 2.0 začít od ledna 2027, nemá zavádět povinnost tisknout účtenky, nejmenším podnikatelům má stát nabídnout bezplatnou aplikaci a evidovat se má jen minimum údajů o tržbě. Návrh míří na kontaktní platby při osobním kontaktu, typicky hotovost, kartu či QR kód; běžné převody na dálku se evidovat nemají. Soukromé rodinné platby, mince v nákupním vozíku, kamarádské dluhy ani domácí kasičky článek záměrně přehání a s návrhem zákona je nespojujte.
Zdroje k faktické části
