Článek
Představte si detektiva s dýmkou, lupou a neomylným pohledem. Vedle něj stojí doktor Watson. Holmes vysvětlí spletitý případ a pronese dvě slova, která jako by patřila k jeho jménu odjakživa: „Elementární, milý Watsone.“
Problém je, že takto proslulá replika není v původních šedesáti holmesovských románech a povídkách Arthura Conana Doyla doložena. Detektiv používá slovo „elementární“ a oslovuje Watsona důvěrně, ale slavná věta se poskládala až ve světě adaptací a parafrází.
Dvě části, které čtenář dobře poznává
Conan Doyle vytvořil vyšetřovatele, jehož styl stojí na rychlém pozorování a logickém vysvětlení. Holmes navíc rád předvádí, že to, co jiné lidi udivuje, je při správném pohledu jednoduché. Proto k němu slovo „elementární“ přilnulo naprosto přirozeně.
Stejně přirozeně mu patří důvěrný vztah s doktorem Watsonem. V různých příbězích jej oslovuje osobně a důvěrně. To však ještě neznamená, že Doyle nechal svého hrdinu pronést celou dnes zlidovělou formulku. Právě tady je důležitý rozdíl mezi atmosférou předlohy a doslovným citátem.
V jedné povídce leží obě součásti blízko
Badatelé připomínají povídku The Adventure of the Crooked Man z roku 1893. Holmes v ní používá důvěrné oslovení Watsona a v návaznosti na vysvětlení zazní také „elementary“. Slova ale netvoří onen slavný souvislý výrok.
Z hlediska čtenáře je pochopitelné, že se obě části časem spojily. Z hlediska citování knihy je to však rozdíl zásadní. Když nám někdo říká, že jde o doslovnou repliku z Doylova textu, snadno předává popkulturní paměť jako literární fakt.
Jeviště a kamera vytvořily známou podobu
Když se Holmes přesunul ze stránek na jeviště a později na filmové plátno, začal žít i životem, který autor plně nekontroloval. Herec a dramatik William Gillette sehrál ve formování detektivovy veřejné podoby významnou roli. Sherlockovští badatelé spojují podobné formulace právě s jevištními adaptacemi na přelomu 19. a 20. století.
Dnešní slavné znění nelze bez výhrad připsat jedinému okamžiku. Objevují se starší varianty v parodiích a dobových textech a opakování v adaptacích výrazně posílilo divácké přesvědčení, že jde o původní Doylův text. Filmy s Basilem Rathbonem pak podpořily rozšíření známého obrazu Sherlocka v masové kultuře.
Falešný citát nemusí být podvod
Tato historka není důkazem, že někdo chtěl čtenáře vědomě oklamat. Spíš ukazuje, jak veřejnost ukládá do paměti kulturní postavy. Pamatujeme si jednu typickou vlastnost, typické oslovení, typický předmět a postupně z nich poskládáme nejsnadněji zapamatovatelný obraz.
Podobně lidé Sherlocka poznají podle čepice s klapkami nebo výrazně zakřivené dýmky, přestože dnešní ikonický vzhled do značné míry dotvářely ilustrace a herci. Je to znak obrovského úspěchu postavy: začala žít i mimo své původní knihy.
Proč si na přesném znění dát záležet
V běžné konverzaci nikomu neublíží, když slavnou větu pronese v žertu. V článku o literární historii ale záleží na tom, zda mluvíme o originálním textu, nebo o filmové tradici. Tyto dvě věci se vzájemně nevylučují, jen nejsou totožné.
Až tedy příště uslyšíte „Elementární, milý Watsone“, nemusíte slavného detektiva opravovat. Stačí si uvědomit, že možná posloucháte spíš století adaptací než jedinou větu Arthura Conana Doyla.
Podklady k ověření:
