Článek
Na jihu Moravy dozrávají fíky jako ve Středomoří. Letos je úroda mimořádná
Ještě před několika lety působil fíkovník na jižní Moravě jako exotická kuriozita. Dnes už je situace jiná. Na Znojemsku a Mikulovsku se objevuje v zahradách stále častěji a letošní sezona mu podle botanika Radomíra Němce z Jihomoravského muzea ve Znojmě mimořádně přeje.
Němec pro Novinky uvedl, že letošní úrodu lze považovat za jednu z historicky nejlepších na Moravě. Dlouhé suché období pomohlo omezit praskání plodů a hnilobu, zatímco déšť z posledních dnů přišel právě ve chvíli, kdy dozrávající fíky potřebovaly dodat vláhu.
Výsledek je přesně to, co pěstitel chce: měkké, sladké a šťavnaté plody.
Samotná dobrá sezona by ještě nebyla nic mimořádného. Zajímavé je, že zapadá do mnohem delšího příběhu proměny jihomoravského klimatu.
Od 60. let se jih Moravy oteplil přibližně o 1,5 až 1,8 stupně
Ústav výzkumu globální změny AV ČR CzechGlobe letos zveřejnil velmi konkrétní číslo. Od šedesátých let se průměrná teplota na jižní Moravě zvýšila přibližně o 1,5 až 1,8 stupně Celsia.
To je na klimatické poměry obrovský posun. Neznamená to, že se ze Znojma doslova stala Dalmácie nebo že má Morava stejné klima jako pobřeží Chorvatska. Znamená to ale delší vegetační sezonu, více teplých dnů a lepší podmínky pro druhy, které bývaly na našem území na hranici možností.
CzechGlobe dokonce letos upozornil, že změna teplotních podmínek může na části jižní Moravy umožnit dvě sklizně z jednoho pole během roku. Limitem už přitom není jen teplota, ale stále častěji hlavně voda.
Právě tato kombinace - více tepla a nedostatek vláhy - některým tradičním plodinám škodí. Fíkovníku může naopak v určité fázi vyhovovat.
Meruňky letos dostaly přesný zásah do nejslabšího místa: jarní mráz
Kontrast s meruňkami je letos mimořádně viditelný.
Meruňka je s jižní Moravou spojená desítky let, ale teplejší jaro jí paradoxně nemusí automaticky pomáhat. Strom začne vegetovat a kvést dříve, přičemž pozdní návrat mrazů může květy zničit během jediné noci.
Právě to se letos znovu stalo. Český rozhlas v květnu popsal například sad v Tulešicích na Moravskokrumlovsku, kde pěstitel na hektaru našel jen několik plodů a s úrodou prakticky nepočítal. V červenci už ministerské odhady pracovaly s tím, že českého ovoce může být letos přibližně o polovinu méně než obvykle.
Fík má jinou životní strategii. Suché a teplé léto mu obecně sedí lépe a na jižní Moravě dnes dokáže spolehlivěji dozrávat než v minulosti.
To ještě neznamená, že meruňku za několik let vymažeme z mapy a nahradíme ji fíkem. Znamená to ale, že sadaři začínají reálně zvažovat plodiny, které by ještě před jednou generací působily jako experiment.
Fíkový sad už na jižní Moravě není nápad ze skleníku
Nejde jen o jednotlivé keře u rodinných domů.
Ve Starovičkách na Břeclavsku už letos farmáři založili skutečný sad fíkovníků. Jejich argument je jednoduchý: plodina dobře snáší podmínky, ve kterých se jiným druhům začíná dařit hůř, a nepotřebuje takové množství vody jako řada tradičních plodin.
To je důležité právě na jihu Moravy, kde se klimatická změna neprojevuje pouze teplem, ale také dlouhými epizodami sucha.
CzechGlobe v srpnu upozornil, že nedostatek půdní vláhy trvá letos na části Česka rekordně dlouho a mezi nejpostiženější oblasti patří jižní a střední Morava.
Fíkovník tedy není zajímavý proto, že by někdo chtěl ze Znojemska udělat turistickou kopii Toskánska. Začíná dávat smysl jako jedna z rostlin, které se s novými podmínkami dokážou vyrovnat lépe.
Proč právě letos: sucho pomohlo a déšť přišel ve správný okamžik
Letošní sezonu lze skoro popsat jako učebnicovou kombinaci dvou protikladů.
Dlouhé suché období omezilo problémy, které fíky mívají při vytrvalých deštích. Přemokřené dozrávající plody mohou praskat, rychle se kazit a lákat octomilky.
Pak ale přišly srážky ve chvíli, kdy už byly plody před sklizní. Rostlina dostala vodu právě do poslední fáze dozrávání a plody se nalily.
Botanik Němec popsal letošní fíky jako mimořádně kvalitní a vhodné nejen k přímému jídlu, ale také k sušení, marmeládám nebo čatní.
To je zajímavý rozdíl proti řadě jiných zemědělských plodin. Sucho, které letos snižuje výnosy obilí, zeleniny nebo části ovocných sadů, vytvořilo fíkovníkům v některých lokalitách velmi příznivé podmínky.
„Moravské Středomoří“ zní dobře v titulku. Klimaticky je potřeba být přesnější
Při podobných zprávách je lákavé napsat, že se jižní Morava mění ve Středomoří.
Jako obraz změny to funguje. Jako přesná klimatická klasifikace už méně.
Středomořské klima má typický sezonní režim s horkými suchými léty a vlhčí zimní částí roku. Jižní Morava má stále středoevropský chod počasí, zimní mrazy a jiné rozložení srážek.
To, co se skutečně mění a je doložitelné, jsou teploty, délka vegetační sezony, počet horkých dní a riziko sucha. Právě tyto parametry stačí k tomu, aby se v krajině začaly prosazovat druhy typičtější pro jižnější oblasti Evropy.
Proto bych místo věty „Morava už má středomořské klima“ použil přesnější formulaci: podmínky na nejteplejších místech jižní Moravy se v některých rysech středomořským oblastem přibližují.
Oteplování má paradox: více tepla neznamená automaticky více ovoce
Na první pohled by se mohlo zdát, že teplejší klima musí být pro ovocnáře výhra. Stromy mají delší sezonu, více slunce a plody mohou lépe dozrávat.
Jenže právě meruňky ukazují opak.
Teplá předjaří urychlují nástup vegetace. Když potom přijde krátký dubnový nebo květnový mráz, květy jsou v citlivější fázi než dříve. CzechGlobe letos na jaře upozornil, že pozdní mrazy mohou být v oteplujícím se klimatu paradoxně stále nebezpečnější právě kvůli dřívějšímu vývoji vegetace.
K tomu se přidává sucho. Strom může přežít horké léto, ale bez dostatku vody nemusí vytvořit kvalitní úrodu.
Změna klimatu proto nefunguje jako jednoduchý přesun mapy o 500 kilometrů na jih. Některé možnosti otevírá a jiné současně zavírá.
Budou tedy fíky „nové meruňky“? Zatím spíš symbol změny než náhrada
Po letošní mimořádné úrodě je snadné dojít k závěru, že meruňky končí a fíky je nahradí.
Tak rychlé to nebude.
Meruňky mají na jižní Moravě dlouhou tradici, existují odrůdy přizpůsobené místním podmínkám a stále se pěstují ve velkém. Fíkovník je oproti nim zatím okrajová plodina a jeho komerční pěstování ve větším měřítku se teprve zkouší.
Navíc mu zůstává jeden zásadní český nepřítel: silná zima. Některé odrůdy jsou překvapivě odolné, ale delší období výrazných mrazů může nadzemní části rostlin poškodit.
To, co se mění, je hranice pravděpodobnosti. Před lety byl pravidelně plodící venkovní fíkovník pro mnoho míst raritou. Dnes už na nejteplejších částech Moravy přestává být exotikou.
Největší zpráva není samotný fík. Je to rychlost, s jakou se mění česká zahrada
Fík je v tomhle příběhu vlastně velmi názorný indikátor.
Člověk nepotřebuje klimatický graf, aby pochopil rozdíl mezi zahradou, na které fíkovník jednou za několik let přežije, a zahradou, kde pravidelně dozrává velké množství sladkých plodů.
Data CzechGlobe k tomu dodávají kontext: jih Moravy je proti šedesátým letům přibližně o 1,5 až 1,8 stupně teplejší. Letošní zemědělská sezona zároveň ukazuje druhou stranu změny - dlouhodobé sucho a opakované škody po jarních mrazech.
Fíky tedy nejsou důkazem, že klimatická změna je pro Česko výhodná. Jsou důkazem, že mění podmínky dost výrazně na to, aby se začalo měnit i to, co má smysl pěstovat.
A právě proto může být dnešní kuriozita za několik desetiletí úplně obyčejnou součástí jihomoravské zahrady.
Anketa
Zdroje
