Článek
Pět gigabajtů, které se na velkou flashku „nevejdou“
Na počítači leží dlouhé video, záloha hry nebo soubor s obrazem disku. Velikost pět gigabajtů. Vedle toho leží USB flash disk s volnými desítkami gigabajtů. Člověk přetáhne soubor myší, ale Windows oznámí, že je pro cílový systém souborů příliš velký. Obyčejná matematika jako by přestala platit: jak se může nevejít pět gigabajtů do zařízení, na kterém je ještě třicet volných?
V mnoha takových případech nejde o nedostatek prostoru ani vadnou flashku. Rozhoduje druh souborového systému. Ten určuje, jak se data na úložišti evidují, jak se zapisují názvy a mimo jiné také jak velký může být jeden jediný soubor.
FAT32 má limit jednoho souboru, který kapacita neobejde
Starší a stále rozšířený systém FAT32 dovoluje maximální velikost jednotlivého souboru těsně pod čtyřmi gibibajty, tedy pod 4 294 967 296 bajty. Často se to zjednodušuje na „limit 4 GB“, což pro běžnou orientaci stačí. Právě tento údaj uvádí také technické srovnání souborových systémů od Microsoftu.
Takové úložiště může mít mnoho gigabajtů volného místa a bez problémů pojmout tisíce fotografií. Když ale jediný videosoubor překročí limit, FAT32 jej nedokáže uložit v jednom kuse. Nezáleží na tom, že stejných pět gigabajtů by se do celkové kapacity několikrát vešlo.
Důležité je rozlišit limit velikosti jednoho souboru od velikosti celého oddílu a také jednotky GB a GiB. Pro čtenáře je rozhodující jednoduché pravidlo: nestačí porovnat velikost souboru s volným místem. Je potřeba se podívat i na formát úložiště.
Proč FAT32 dodnes potkáváme
FAT32 přežívá především kvůli dlouhé historii a kompatibilitě s nejrůznějšími zařízeními. Starší televizory, autorádia, fotoaparáty, multimediální přehrávače nebo některé herní systémy mohou rozumět právě jemu. To, co působí v počítači jako nevýhoda, tak může být při přenosu mezi starým a novým zařízením důvodem, proč byl zvolen.
Novější exFAT byl navržen mimo jiné pro velmi velké soubory a přenosná média. NTFS má zase své vlastnosti důležité pro Windows, například pokročilejší evidenci a řízení přístupu. Neexistuje ale jediná volba vhodná pro každé zařízení. To, že televizor přijme jednu flashku, ještě nezaručuje podporu všech souborových systémů.
Jak zjistit, co máte na své flashce
Ve Windows lze v Průzkumníku otevřít vlastnosti příslušné jednotky a podívat se na položku Souborový systém. Pokud stojí „FAT32“, je důvod chyby u velkého souboru pravděpodobně nalezen. Pokud už je uvedeno exFAT nebo NTFS, je nutné hledat jiný problém: třeba práva zápisu, chyby jednotky či omezení konkrétní aplikace.
Zásadní je nezačínat neuváženým formátováním. Běžné formátování maže dosavadní obsah oddílu. Nejprve zálohujte data, ověřte kompatibilitu s přístrojem, ve kterém flashku používáte, a teprve pak zvolte vhodný postup. Kdo má médium určené například ke starému televizoru, může výměnou FAT32 za exFAT vyřešit přenos z počítače a současně si způsobit problém s přehráváním.
Nepříjemná chyba, ale docela logický důvod
Výsledek je zdánlivě absurdní jen do chvíle, než oddělíme dvě otázky. „Kolik se na disk vejde celkem?“ a „Jak velký může být jeden soubor?“ nejsou totéž. FAT32 často zvládne první úkol s velkou rezervou, ale u druhého narazí na historické omezení.
Když tedy příště Windows odmítne zkopírovat velké video na jinak prázdnou flashku, neznamená to automaticky, že je úložiště falešné nebo rozbité. Možná jen používá pravidla z doby, kdy podobně objemné jednotlivé soubory nebyly běžnou samozřejmostí.
ZDROJE A OVĚŘOVACÍ MATERIÁLY
