Článek
Jedna neúplná fotografie a potom deset let nic
V roce 2008 se průzkumný tým v povodí řeky Lomami v Demokratické republice Kongo díval do korun vysokého lesa, když zachytil částečnou fotografii opice, která neodpovídala druhům známým z oblasti. Snímek nebyl dost dobrý na to, aby z něj šlo vyhlásit nový druh. Byl ale dost zvláštní na to, aby otázka zůstala otevřená.
Pak se po zvířeti na dlouhou dobu slehla zem. Další jasný důkaz přišel až v listopadu 2018, kdy hlídka v dnešním národním parku Lomami vyfotografovala černou opici se světlou až oranžově krémovou skvrnou kolem tlamy a bílou skvrnou v zadní části těla. Během následujících měsíců přibyly další fotografie a vědci porovnáním zjistili, že jde o stejné zvíře, které bylo zachyceno už o deset let dříve.
Prošel jsem původní studii zveřejněnou v časopise PLOS One a z její časové osy je patrné, jak málo podobá se objev nového primáta okamžiku z dobrodružného filmu. Od první fotografie v roce 2008 k formálnímu popisu v červenci 2026 uplynulo osmnáct let.
Z tajemné opice se nestal nový druh kvůli jedné fotce
Právě dlouhé čekání je na příběhu důležité. Vědci nový druh nepostavili na jediném snímku ani na jednom neobvyklém zvířeti. Mezi lety 2018 a 2022 zaznamenali 114 detekcí. Při 89 setkáních zvířata skutečně viděli, u dalších případů pomohly hlasové projevy.
Tým spojil několik typů důkazů. Porovnával vnější vzhled a lebky, analyzoval mitochondriální DNA a zkoumal také hlasité volání opic. K dispozici byly i exempláře zabavené pytlákům při hlídkách v parku v roce 2021, které bylo možné se souhlasem konžských úřadů využít pro vědecký popis.
Výsledek dostal jméno Colobus congoensis. Jako běžné jméno autoři doporučili Likweli, výraz používaný částí místních komunit. V jiných komunitách se pro zvíře objevovalo pojmenování kasaba nkoni, které autoři překládají jako „třasač větví“.
Oranžová tlama je nápadná. Rozhodující byla ale genetika, lebka i hlas
Na první pohled se Likweli poznává snadno. Tělo má převážně černé, kolem tlamy však nese výraznou světle oranžovou až krémovou skvrnu. Vědci popisují také menší tělesnou i lebeční velikost oproti ostatním druhům rodu Colobus a další rozdíly ve stavbě chrupu.
Nejbližším známým příbuzným je kolobus černý, Colobus satanas. Jenže jeho současný areál leží více než 1 200 kilometrů daleko. Molekulární analýzy navíc odhadují rozdělení obou linií přibližně do období před 4,1 až 5 miliony let. Nejde tedy o populaci, která by se od sousedního druhu oddělila „včera“.
Autoři proto skládali argument jako puzzle: vzhled, lebka a chrup, mitochondriální DNA i struktura hlasového projevu ukazovaly stejným směrem. Teprve součet těchto důkazů umožnil popsat Likweli jako samostatný druh.
Pátý nový druh africké opice za 75 let
Nový brouk nebo drobný bezobratlý může být pro vědu objevován poměrně často. U afrických opic je situace úplně jiná. Autoři studie uvádějí, že Likweli je teprve pátým nově objeveným druhem africké opice za posledních 75 let.
Ještě podivnější je, že zvíře nebylo všeobecně známé ani lidem žijícím v okolí jeho areálu. Z 52 dotazovaných lokalit u hranic výskytu dokázali primáta správně popsat obyvatelé pouze osmi. Studie ho charakterizuje jako tichého, nenápadného a místně velmi omezeného obyvatele vysokých korun lesa.
Pozorované skupiny měly od jednoho do dvaceti jedinců, průměrně 6,2. Likweli se navíc často pohyboval společně s jinými druhy primátů, což může jeho rozeznání v hustém lese ještě komplikovat.
Známý areál má jen 1 700 km². To je možná nejdůležitější číslo celého objevu
Radost z nového druhu má nepříjemnou druhou stranu. Známý areál Likweli má podle studie přibližně 1 700 kilometrů čtverečních. Autoři pro srovnání uvádějí, že areály většiny ostatních známých druhů rodu Colobus přesahují 60 000 km².
Když vezmu jen tuto spodní hranici, vychází známý prostor Likweli zhruba pětatřicetkrát menší. Samotný přepočet samozřejmě neříká, kolik opic v něm žije, dobře ale ukazuje, proč je každý zásah do tak malého prostoru důležitější než u druhu rozšířeného přes velkou část kontinentu.
Většina známých míst výskytu leží uvnitř národního parku Lomami. Druh je především obyvatelem vysokého, uzavřeného lesa a jeho výskyt je velmi lokální. Právě specializace na určitý typ prostředí může být jedním z důvodů, proč je jeho areál tak neobvykle malý.
Vědci navrhují kategorii ohrožený. Není to totéž jako hotový verdikt IUCN
Tady je důležité nepřeskočit jednu formulaci. Studie neříká, že Mezinárodní svaz ochrany přírody už Likweli oficiálně zařadil mezi ohrožené druhy. Autoři navrhují předběžné hodnocení Endangered, tedy ohrožený, podle kritérií IUCN.
Důvodem je kombinace malého areálu, nízké početnosti pozorování a očekávaného tlaku lovu a proměny prostředí. Většina známého výskytu je sice chráněna národním parkem, ochrana hranic na mapě ale sama o sobě nestačí. Autoři za klíčové považují také spolupráci s místními komunitami a omezení lovu.
Je v tom zvláštní paradox. Věda potřebovala osmnáct let od první fotografie, aby měla dost důkazů pro pojmenování nového druhu. Ochrana přírody přitom možná nebude mít luxus dalších osmnácti let na to, aby zjistila, jak rychle se jeho prostředí mění.
Objev, který ukazuje, kolik toho ještě nevidíme
Příběh Likweli není působivý proto, že by se v roce 2026 z džungle náhle vynořila „neznámá opice“. Zvíře tam celou dobu žilo. Lidé ho občas viděli, jedna hlídka ho vyfotografovala už v roce 2008 a další snímky přibyly o deset let později. Teprve dlouhá série terénních pozorování, genetika, anatomie a hlasové záznamy z něj udělaly druh, který věda dokázala spolehlivě oddělit od ostatních.
Od jedné neúplné fotografie k názvu Colobus congoensis vedlo osmnáct let práce. A možná ještě zajímavější než samotné pojmenování je číslo 1 700 km²: připomíná, že nový druh může být objeven ve chvíli, kdy už zároveň potřebuje ochranu.
Zdroje
