Článek
TŘETÍ NÁVŠTĚVA BISTRA RÉPUBLIQUE • AUTORSKÁ SATIRA
Glosa a autorská satira. Bistro République, jeho jídelní lístek, personální rozhovory a zákaznické hlášky jsou vymyšlené. Skutečné informace o místních omezeních, opatřeních a plánovaných protestech vycházejí z uvedených zpravodajských zdrojů.
PROLOG: zákazník přišel pro večeři. Dostal hodiny na dveřích
Existují podniky, ve kterých po desáté večer nedostanete teplou kuchyni. A pak existuje Francie, která si po mimořádně výživném víkendu řekla, že by bylo vhodné omezit také některé ulice. Bistro République, naše fiktivní restaurace provozovaná v kulisách skutečné francouzské krize, právě dospělo do třetího dějství. V prvním se zákazníci hádali o cenu bagety a někdo zapálil jídelnu. Ve druhém chtěl ministr odejít, ale personální oddělení mu nepřijalo rezignaci. Ve třetím už na dveřích visí cedule s novou službou: zavírací doba republiky.
Představte si číšníka. Je vyčerpaný, na saku má saze a ve tváři úsměv profesionála, který během směny třikrát vysvětloval, že rozbitá výloha není součást zážitkové gastronomie. Host se zeptá, jestli by si mohl ještě sednout. „Po jednadvacáté už republiku nepodáváme,“ sdělí mu slavnostně. „A mohl bych aspoň dostat účet?“ „Ten vám samozřejmě pošleme kdykoliv.“
AKT I: Francie objevila večerku. Ne pro celou zemi, ale pro vybrané stoly
Skutečnost je méně plošná, než by naznačoval dokonalý internetový titulek: francouzské úřady po násilnostech ze 17. října zavedly či prodloužily místní noční zákazy vycházení v nejvíce zasažených částech měst. V Paříži jde mimo jiné o vymezené oblasti kolem náměstí République a obchodní čtvrti Les Halles. V centru Lyonu platilo oznámené omezení od 21 hodin do šesti ráno. Marseille přistoupila k omezení pro nezletilé bez doprovodu. Neznamená to, že si nikdo v celé Francii nesmí večer vyjít pro croissant.
Tahle přesnost je důležitá, protože satira bez faktů připomíná francouzskou polévku bez vody: sice je výrazná, ale člověk si o ni vylomí zub. Skutečný problém je, že po víkendu, kdy pokojné demonstrace provázely také rabování a útoky na budovy, musí stát současně chránit obyvatele před násilím a nesmí si splést všechny na ulici s výtržníky. V Bistru République je to tak složitý úkol, že na něj potřebují tři komise, čtyři tiskové konference a jednu úplně obyčejnou funkční zámkovou vložku.
AKT II: nový jídelní lístek. Předkrm je bezpečí, hlavní chod stále chybí
Na tabuli se objeví nová nabídka. Předkrm: klid v ulicích. Hlavní chod: dostupné bydlení, důstojné školy a životní náklady, které člověka nezruinují do patnáctého dne v měsíci. Jenže hlavní chod se zatím připravuje a vedení kuchyně posílá na sál posílenou ostrahu. Ta má své naprosto legitimní místo: když vám někdo zapálí podnik, nechcete filozofickou debatu o výhodách přirozeného světla. Chcete, aby oheň přestal hořet.
Jenže restaurace, která po katastrofálním večeru udělá jen to, že zkrátí otvírací dobu, ještě neopravila kuchyň. Může zamezit dalšímu rabování a přitom stále nemít odpověď na to, proč tolik normálních hostů už dlouho nedokáže zaplatit obyčejnou večeři. Právě to je jádro francouzského zmatku: bezpečnost je naléhavá, ale společenské důvody protestů se nedají uložit přes noc do mrazáku.
„Po jednadvacáté už republiku nepodáváme.“ „A co reforma škol?“ „Ta je v kuchyni. Momentálně na ni dohlíží ochranka.“
AKT III: policie přiznává chyby. Kuchyň konečně našla spálený sporák
V úterý už francouzská vláda nemluvila jen o tvrdém postupu. Premiér Sébastien Lecornu připustil pochybení při přípravě a nasazení bezpečnostních složek; šéf vnitra Laurent Nuñez vzal svůj díl odpovědnosti. Reuters popsal například problémy se zpravodajskými informacemi, příliš statické rozmístění policie a rozhodnutí ponechat část plánovaných dovolených. Také se chystá parlamentní vyšetřování a speciální vyšetřovací tým pátrá po pachatelích násilností.
Překlad do jazyka naší restaurace: po třech dnech se konečně našel někdo, kdo místo dalšího nablýskaného menu přiznal, že personál měl hasiči otevřít zadní vchod. To je dobrý začátek. Ale opravdové hodnocení přinese až otázka, zda se příště podaří ochránit lidi, obchody i právo pokojně protestovat. Cedule „bezpečnostní opatření“ sama o sobě nezachrání jedinou výlohu. Stejně jako nápis „šéfkuchař doporučuje“ nezaručuje, že uvnitř není kuchyň úplně v prdeli.
AKT IV: rezervace na sobotu. Podnik hlásí další velkou akci
Další velké demonstrace jsou ohlášené na sobotu 24. října. Vláda proto plánuje masivní policejní nasazení; vojáci operace Sentinelle mají podle zpravodajství hlídat citlivá místa a tím uvolnit část policistů pro zabezpečení protestů. Žádná věštecká koule nám ale nepotvrdí, jak sobota dopadne. Satira si tedy vystačí s tím, co víme: restaurace má další rezervaci, technici kontrolují hasicí přístroje a hosté by raději věděli, jestli se dočkají opraveného menu.
Dá se vymyslet i nový francouzský rezervační systém: jméno, počet osob, dietní omezení, předpokládaná výše frustrace a kolonka „hodláte protestovat, nebo zapálit pokladnu?“. Odpověď musí být dvě samostatná políčka. Pokojný protest není rabování a kdo ten rozdíl smaže, poskytne politické propagandě levnější materiál než reklamu na slevovou bagetu.
„Po jednadvacáté už republiku nepodáváme.“ „A v sobotu?“ „V sobotu máme celý den obsazeno.“
FINÁLE: Francouzský účet se dá zaplatit jen skutečnými změnami
S každou krizí se veřejná debata zjednodušuje. Jedni by rádi viděli za každým demonstrantem žháře. Druzí mají chuť omlouvat rozbité obchody tím, že je drahé máslo. Ani jedna zkratka nedává smysl. Francie má právo chránit ulice a lidé mají právo protestovat. Vandalismus není sociální program; zákaz vycházení zase není ekonomická reforma. To jsou dvě věty, které se v hlučném podniku neříkají snadno, protože z obou stran někdo objednává další sklenici rozhořčení.
Až tedy Bistro République jednou znovu otevře bez zvláštní zavírací doby, bude to dobrá zpráva. Ale o opravdovém úspěchu se rozhodne jinde: v rozpočtech škol, ve výplatách, v důvěře v instituce a v tom, jestli se obyčejný host bude moct vrátit k obědu bez strachu, že mu přes stůl proletí dlažební kostka. Do té doby zbývá našemu fiktivnímu číšníkovi poslední doporučení: „Po jednadvacáté už republiku nepodáváme. Účet za celou krizi však přijde všem.“
Zdroje
