Článek
Internetové diskuze a sociální sítě jsou v dnešní době plné ostrých generačních střetů. Stačí otevřít jakýkoliv článek o trhu práce, školství nebo životním stylu mladých lidí a okamžitě narazíte na lavinu komentářů od starší generace. Témata jsou stále stejná: dnešní mládež nechce pracovat, neumí vzít za kliku od dveří, zajímají ji jen telefony, chybí jí vojna a respekt ke starším. Tento narativ o „zkažené a líné mládeži“ se stal jakýmsi folklórem, kterým si starší lidé rádi masírují své vlastní ego. Jenže když se na tento konflikt podíváme střízlivým a kritickým pohledem, zjistíme, že pravda je úplně jinde a že ublíženost se nachází na zcela opačné straně barikády.
Je fascinující, jak rychle lidé zapomínají na své vlastní mládí. Starší generace, která dnes tak hrdě mluví o své pracovitosti a morálce, velmi ráda přehlíží, že v době svého mládí dělala přesně to samé – bouřila se proti starým pořádkům, poslouchala hudbu, kterou jejich rodiče nenáviděli, a toužila po svobodě. Rozdíl je pouze v tom, že dnešní mladí lidé mají nesrovnatelně více možností, jsou vzdělanější, ovládají cizí jazyky a odmítají slepě přijímat pravidla světa, který už dávno neexistuje.
Mýtus o lenosti: Mladí jen odmítají nechat se sedřít z kůže
Nejčastějším terčem kritiky je přístup mladých lidí k práci. Starší generace, odchovaná často v režimu, kde se v jedné továrně sedělo od učiliště až do důchodu, nedokáže pochopit, že dnešní osmnáctiletí či dvacetiletí kluci a holky mají jiné priority. Mladí lidé nechtějí trávit dvanáct hodin denně v korporátu nebo u pásu za almužnu, která sotva pokryje nájem v garsonce. Chtějí flexibilitu, smysluplnou práci, možnost rozvoje a hlavně rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.
Tento postoj není lenost, ale elementární inteligence a pud sebáchovy. Proč by měli mladí lidé uctívat systém, který jim slibuje důchod v nedohlednu a bydlení za astronomické ceny, na které průměrný plat nedosáhne? Starší lidé často získali své byty v rámci privatizací za směšné částky, ale dnes mají tu drzost vyčítat mladým, že si nechtějí uvázat na krk hypotéku na třicet let. Namísto pochopení a podpory se tak mladá generace dočkává pouze pohrdání od lidí, kteří žijí v zajetí nostalgických vzpomínek na „staré dobré časy“, které ale ve skutečnosti nikdy tak dobré nebyly.
Nostalgický žaluzový efekt starší generace
Pravdou je, že velká část kritiky ze strany seniorů pramení z čisté frustrace a neschopnosti vyrovnat se s neuvěřitelně rychlým technologickým a společenským vývojem. Svět se mění před očima a ten, kdo se odmítá učit novým věcem, se logicky cítí ztracený a odstrčený na okraj. Místo toho, aby starší lidé uznali, že digitální svět, IT a moderní technologie jsou budoucností, raději na ně nadávají a tvrdí, že zírání do ciferníků telefonů lidstvo zahubí.
Je načase, aby tato ublížená rétorika skončila. Každá generace má své chyby a své výzvy. Dnešní mladí lidé nejsou ani línější, ani horší než ti před třiceti lety. Jsou prostě jiní, přizpůsobení době, ve které musí žít. Starší generace by udělala nejlépe, kdyby namísto neustálého mentorování a házení klacků pod nohy začala mladým naslouchat. Právě oni totiž budou ti, kteří budou v budoucnu vydělávat na důchody těch, co na ně dnes v internetových diskusích tak divoce plivou síru.
Jak vnímáte generační rozdíly v České republice vy? Myslíte si, že je kritika mladých oprávněná, nebo jsou senioři zbytečně přísní a nespravedliví? Vyjádřete svůj názor v diskuzi!
