Článek
Ne. Nebudu dělat, že samotný zákaz je něco, co musím respektovat i názorově
Jako libertariána mě na celé debatě kolem fotbalové pyrotechniky vytáčí už samotná výchozí premisa: že jakmile stát něco zakázal, máme se od toho okamžiku bavit jen o tom, jak zákaz co nejlépe vymáhat. Nemáme. Zákon není morální argument. Zákon může být špatný, přehnaný a zbytečně represivní. A zákaz pokojné světlice na stadionu za takový zákon považuji.
Pokud někdo drží světlici v choreografii, nikomu ji nehází pod nohy, nikoho s ní nenapadá a nic neničí, nevidím legitimní důvod, proč by se do toho měla montovat policie. Neříkám, že dnešní právní stav je jiný. Říkám, že právě dnešní právní stav považuji za problém. Označit něco za přestupek ještě neznamená, že je správné to za přestupek považovat.
A když se teď mluví dokonce o tom, že by stadionová pyrotechnika mohla být trestným činem, mám pocit, že se ztratil elementární smysl pro proporce. Trestní právo má řešit skutečně závažné zásahy do práv druhých lidí. Ne světlo, kouř a choreografii, která se státu esteticky nebo administrativně nehodí.
Teplice–Slavia: stát vyrobil drama, realita skončila u tří přestupků
Před utkáním Teplic se Slavií se řešily velké krycí plachty, choreografie, pyrotechnika i plánovaný ohňostroj. Policie veřejně odmítla, že by zakázala choreografii jako takovou; podle její verze šlo o krycí plachty, pod nimiž by mohli být lidé při manipulaci s pyrotechnikou skryti. Beru na vědomí, že tohle je její oficiální vysvětlení. Nepřesvědčuje mě.
Pro mě je už samotná logika „pod plachtou by někdo mohl dělat něco zakázaného, proto omezíme plachtu“ ukázkou přesně toho preventivního paternalismu, který na státu nesnáším. Neřeší se konkrétní škoda. Neřeší se konkrétní oběť. Řeší se možnost, že někdo pod vizuálním prvkem tribunové kultury poruší pravidlo, které samo považuji za přemrštěné.
Pak se odehrál zápas. V hostujícím sektoru se pyro stejně rozsvítilo a za tribunou se objevil ohňostroj. A finální policejní bilance? Dva přestupky kvůli dýmovnicím a světlicím v sektoru hostů, jeden přestupek kvůli ohňostroji v blízkosti stadionu a podle policejního sdělení žádné další protiprávní jednání v souvislosti s utkáním.
Právě tady se podle mě odhaluje absurdita celé politiky. Týden se vytváří atmosféra bezpečnostního problému, ale výsledek je trojice přestupkových věcí, jejichž samotnou právní kvalifikaci považuji za přehnanou. To není důkaz, že fanoušci potřebují ještě tvrdší represi. Pro mě je to argument opačný: že stát si z kulturního projevu vytvořil problém a potom slavnostně řeší problém, který si sám napsal do zákona.
Oficiální policejní bilance utkání: Policie ČR – Použití pyrotechniky na stadionu FK Teplice
Stát podle mě nemá legitimní nárok regulovat každý plamen, který se mu nelíbí
Svoboda není jen právo dělat věci, které úředník považuje za rozumné, bezpečné a esteticky přijatelné. Smysl svobody se ukazuje právě tam, kde člověk dělá něco, co se státu nelíbí, ale nezasahuje tím do práv druhého.
To je pro mě základní hranice. Hodíš světlici po člověku? Máš problém, protože zasahuješ do jeho bezpečí. Zapálíš někomu majetek? Neseš odpovědnost za škodu. Napadneš hráče? Odpovídej za napadení. Ale držíš světlici nad hlavou jako součást chorea a nikomu tím neubližuješ? Pak nevidím morální legitimitu zásahu státu.
Právě proto odmítám i argument, že pyrotechnika je automaticky bezpečnostní problém už svou existencí. Riziko má téměř každá lidská činnost. Rozumná společnost netrestá samotnou existenci rizika. Trestá konkrétní ohrožení, škodu a násilí. Jinak bychom mohli zakázat polovinu života jen proto, že se něco teoreticky může pokazit.
Pyro v zákoně jako přestupek? Za mě špatně už tohle
Současná právní úprava už dnes dává státu možnost postihovat vnesení a použití pyrotechniky na organizovaném sportovním utkání. Vedle toho řeší i zakrytí obličeje způsobem ztěžujícím identifikaci při cestě na utkání, během něj nebo při cestě zpět. To nejsou neutrální technické detaily. To jsou zásahy do chování lidí, kteří často nikomu nic neprovedli.
Mně osobně vadí už tahle úroveň. Ne až budoucí trestný čin. Ne až kamery s rozpoznáváním obličejů. Vadí mi už to, že stát považuje samotné zapálení světlice za přestupkový problém, i když není spojeno s útokem, škodou nebo konkrétním ohrožením.
Z libertariánského pohledu je to přesně obráceně, než by mělo být: člověk by neměl potřebovat povolení k neškodnému projevu a stát by měl potřebovat velmi silný důvod, aby do jeho jednání zasáhl. U pokojného pyra ten důvod nevidím.
Platná právní úprava: zákon č. 251/2016 Sb., § 5 • Ministerstvo vnitra – přísnější postih pyrotechniky na sportovních akcích
A teď ještě trestný čin? Tady už stát podle mě úplně ztrácí brzdy
V srpnu se navíc otevřela debata, zda neposunout stadionovou pyrotechniku z přestupkového práva do trestního. Současně se mluví o registru vyloučených osob a technologiích rozpoznávání obličejů. To už není drobná úprava pravidel na stadionu. To je další vrstva státní kontroly nad lidmi, kteří jdou na fotbal.
Považuji za absurdní, aby člověku hrozila trestní stigma jen proto, že rozsvítí světlici v sektoru. Trestní právo má být krajní prostředek. Pokud ho začneme používat na symbolický, vizuální a kulturní projev bez konkrétní oběti, z trestního práva děláme nástroj disciplíny místo ochrany lidí před skutečným násilím.
A ne, neuklidňuje mě argument, že stát to myslí bezpečně. Stát téměř každou restrikci vysvětluje bezpečností, pořádkem nebo prevencí. Právě proto musí existovat hranice, za kterou mu společnost řekne: ne, tady už je cena za další kontrolu vyšší než problém, který údajně řešíte.
K připravovanému zpřísnění: ČT24 – použití pyrotechniky na stadionech by mohlo být trestným činem
Dvanáct minut ticha ukázalo, kdo vytváří produkt, na kterém ostatní vydělávají
Koordinovaný protest aktivních tribun měl jednu geniálně jednoduchou vlastnost: na dvanáct minut nic nepředstíral. Dvanáctý hráč prostě přestal dělat práci, kterou od něj fotbalový průmysl automaticky očekává. Žádný organizovaný hluk, žádný rytmus, žádná obvyklá kulisa.
Byl jsem u protestu v Edenu a právě ten kontrast byl výmluvnější než sto tiskových zpráv. Po skončení protestu se stadion během okamžiku změnil. Aktivní fanoušci nejsou porucha produktu. Jsou jednou z věcí, která ten produkt vůbec dělá zajímavým.
Liga, kluby, média i sponzoři rádi používají chorea, plné kotle a barevné tribuny jako obraz atraktivního fotbalu. O to odpornější mi připadá, když se stejná kultura při jednání se státem redukuje na seznam rizik, zákazů, identifikace a represivních nástrojů.
K ligovému protestu: Sport.cz – Ticho, pískot, transparenty. Fanoušci naplánovali společný protest • vlastní reportáž z Edenu na Médium.cz
Násilí nepotřebuje zákaz světlic. Má vlastní paragrafy
Nechci, aby se tenhle text dal pohodlně shodit větou „takže autor schvaluje násilí“. Neschvaluji. Jen odmítám směšovat násilí s pyrotechnikou jako takovou.
Jarní derby ukázalo situace, které jsou podle mě úplně jinde: napadení hráče, vniknutí na plochu, poškození majetku, světlice létající mezi lidmi. Tam existuje konkrétní zásah do práv jiných lidí. Tam není potřeba vymýšlet nový obecný zákaz světlice. Stačí důsledně řešit konkrétní útok, konkrétní škodu a konkrétního pachatele.
Kolektivní logika „někdo někdy použil pyro nebezpečně, proto preventivně postihneme každé pyro“ je podle mě líná a autoritářská. Stejným způsobem by šlo zneužít téměř jakýkoli předmět nebo činnost. Svobodná společnost má rozlišovat mezi použitím a zneužitím, ne je pohodlně slít do jednoho zákazu.
Závažné incidenty po derby: Policie ČR – Derby pražských „S“, aktualizace • SK Slavia Praha – Všem fanouškům Slavie
Nechci „mírnější represi“. Chci, aby stát ustoupil tam, kde mu do toho nic není
Nejsem pro kompromis typu „povolme tři světlice po předchozím formuláři na razítko“. To je pořád stejná logika: stát zůstává pánem situace a občan dostane milost, když splní podmínky. Můj výchozí bod je opačný. Pokud člověk nezasahuje do práv druhých, stát má vysvětlovat, proč mu do jednání vstupuje – ne člověk, proč chce být ponechán na pokoji.
Ano, stadiony jsou specifické prostředí a pořadatel má vlastní odpovědnost za bezpečnost. To ale není bianco šek pro veřejnou moc, aby z kulturního projevu vyráběla přestupkovou či trestní agendu. Soukromý pořadatel může nastavovat podmínky vstupu. Stát by měl řešit násilí, škodu a konkrétní ohrožení, ne estetiku tribuny.
Proto mě vůbec neuklidňuje věta, že policie „jen vymáhá zákon“. Pokud je zákon špatný, jeho důsledné vymáhání není argumentem pro zákon. Je to jen přesnější ukázka toho, proč se má změnit.
Na straně fanoušků. Bez omluvy a bez falešného „ale“
V tomhle sporu stojím na straně fanoušků. Ne s hvězdičkou, ne jen tehdy, když se jejich kultura vejde do estetických představ státu, a ne proto, že by každý fanoušek měl automaticky pravdu. Stojím na jejich straně proto, že svoboda má mít přednost před preventivní kontrolou tam, kde není konkrétní oběť.
To, že fanoušci na Stínadlech navzdory celé debatě udělali svou prezentaci po svém, pro mě není důkaz, že je potřeba přitvrdit. Je to důkaz, že subkulturu nejde administrativně vychovat k obrazu úředníka. A čím víc se o to stát bude pokoušet, tím víc odporu si sám vyrobí.
Světlice v choreu pro mě není zločin. Není pro mě ani legitimním důvodem k policejnímu zásahu jen proto, že stát rozhodl, že ji nechce vidět. Pokud někdo ubližuje druhým, ať nese odpovědnost. Pokud jen vytváří světlo, kouř a obraz, který k evropské tribunové kultuře desítky let patří, stát by podle mě měl udělat něco, co mu jde překvapivě těžko: nechat lidi na pokoji.
Zdroje
