Článek
Akt I: Vstoupil jsem do hokejové haly. Opustil jsem Českou republiku
Člověk přijede do Liberce na hokej. V hlavě má Spartu, tygry, puk, mantinel a představu, že se od něj bude chtít maximálně hlasité fandění. Naivní. Kousek za vstupem do Česká spořitelna klubu totiž někdo zjevně rozhodl, že česká extraliga potřebuje rozšíření o Bavorsko. A protože hranice mezi sportem a gastronomií je tenká, překročili jsme ji rovnou s preclíkem v ruce.
Přede mnou se otevřel svět modrobílých girland, pivních stolů a slavnostně ustrojeného rautu. Zápas ještě ani nezačal a catering už nastoupil do přesilovky pět na tři. Hokejová aréna? Technicky ano. Emocionálně spíš mnichovský pivní stan, kterému omylem nechali na jednom konci ledovou plochu.
Jediné, co chybělo, byl celník, který by mi položil otázku: „Účel návštěvy?“ „Sparta.“ „To je nám líto. Tady se teď řeší koleno.“
Akt II: Jednání gastronomické rady. První bod: koleno
Nejdůležitější dokument večera neměla být zápasová soupiska, ale cedule s nápisem „Oktoberfest menu“. Především se mi líbí, jak bez nejmenších pochybností sdělila, že hlavními hvězdami jsou vepřové koleno na černém pivě, grilované norimberské klobásky a sýrové špecle s cibulkou. Sportovní novinář by si z toho sestavil útok: Koleno – Klobáska – Špecle. První formace je připravena. Obránce soupeře přivádíme přílohou.
Za nimi nastupuje střídačka: křupavý chléb, preclíky, bavorský bramborový salát s octovou zálivkou a zelný salát s kmínem. Pro případ, že by se někomu po třech chodech podařilo přežít, je připravený jablečný koláč s vanilkovou drobenkou a perník s ořechy. Kdo tohle menu plánoval, očividně nepovažoval druhou třetinu za pevný časový údaj, ale za orientační přestávku mezi dvěma talíři.
A teď si uvědomte dokonalost situace: píšu satirickou KLOBÁSU o tom, že na místě jsou skutečné klobásky. Žánr se konečně střetl s realitou. Gastronomické nebe nám předalo razítko; žádost o metaforu byla schválena bez odvolání.
Oficiální menu Oktoberfestu pro Česká spořitelna klub. Ověřený seznam jídel přímo z místa.
Akt III: Já chtěl sledovat přesilovku. Oni mi nabídli překladiště preclíků
Nabídka oficiálního pořadatele ostatně slibovala, že se Home Credit Arena na páteční večer převlékne do oktoberfestového. Klub lákal na pivní speciály, tematický hudební program, kloboučky, kostýmy a ceny pro fanoušky v kroji. Což je naprosto legitimní. Jen mi připadá zábavné, že zatímco hokejové týmy tradičně řeší přípravu na zápas, klubové patro zřejmě absolvovalo vlastní předsezonní soustředění v Norimberku.
V běžném VIP prostoru se člověk ptá, jestli už pustili přenos z rozbruslení. Tady bych se nedivil, kdyby mi průvodce vytáhl mapu a vysvětlil: „Led se nachází severovýchodně od bavorské bramborové sekce, za třetím preclíkem zahněte vpravo.“
Pořád se samozřejmě nacházím na hokeji. To je důležité připomenout pro všechny, kdo by podle titulku usoudili, že klub zrušil zápas a místo brankářů nominoval kuchaře. Ne. Hokej je na svém místě. Jen se k němu tentokrát člověk musí mentálně prokousat přes Oktoberfest.
Akt IV: Když jde Sparta na led, bavorské oddělení vyhlašuje vlastní derby
Na tribuně čeká skutečný extraligový souboj Liberce se Spartou. V klubovém patře ale probíhá paralelní soutěž se stejně náročnými pravidly: kdo dokáže projít kolem připraveného rautu a nezastavit se. Já jsem minimálně při pohledu na ceduli pochopil, že se jedná o disciplinární sport. Stačí udělat jeden krok špatným směrem a člověku hrozí dvouminutový trest za držení preclíku.
Už v minulosti jsem v pražské O2 areně rozjel vlastní sérii o tom, jak neumím po zápase odejít. Liberec přináší důležitý vývoj diagnózy: tentokrát mi hrozí, že se na tribunu ani nestihnu dostat, protože gastronomický program nabízí vlastní náhradní čas. Sednout si k lavičce totiž umí každý. Vstát od imaginárního bavorského summitu, to už vyžaduje charakter.
Hokej se hraje támhle. Tady se řeší koleno. Tato věta má v tuto chvíli vyšší informační hodnotu než polovina předzápasových analýz.
Hokejový důkaz: led, kostka a připravené tribuny. Zápas s pražskou Spartou byl skutečným důvodem návštěvy
Akt V: Česká spořitelna klub? Dnes spíš Bavorská gastronomická centrála
Na celé proměně je nejlepší, že se neodehrává někde v zapadlé restauraci, kam návštěvník omylem zabloudí. Ona probíhá přímo v prémiové části moderní hokejové arény. Z jednoho směru „Pizza & Pasta“, z druhého „Pivo & Grill“, doprostřed monumentální menu, kolem modrobílé látky a dřevěné pivní lavice. Když se to všechno spojí, vznikne provoz, který už nepotřebuje uvaděče, ale evropského komisaře pro přeshraniční přesun chutí.
Navíc to má jednu nečekanou výhodu: jestli se někdo ztratí při cestě na své sedadlo, můžete ho nalézt podle přílohy. „Koho hledáte?“ „Kamaráda.“ „Ten šel ke kostce.“ „K hokejové?“ „Ne, k bramborové.“
A teď trochu vážněji: právě takové tematické večery dávají jinak rutinnímu domácímu zápasu něco navíc. Ne proto, že by hokej nestačil, ale protože zážitek z arény není pouze šedesát minut na ledě. Klub si připravil ucelenou bavorskou atmosféru; já k tomu dodávám drobnou diagnózu: sportovní novinář může být zcela objektivní vůči výsledku utkání, ale vůči menu s norimberskou klobáskou se to posuzuje podstatně obtížněji.
Finále: Výsledek zatím neznám. Bavorsko ovšem vede na menu 3:0
V okamžiku těchto fotografií se zápas teprve chystal. Nevím, kdo vstřelí první gól, komu se povede přesilovka ani co bude po závěrečné siréně. Jednu věc však vím už před úvodním buly: člověk může do Liberce jet za Spartou a cestou zjistit, že tu má naplánované mezinárodní jednání s norimberskou klobásou.
Na ledě se bude bojovat o body. V klubovém patře se předběžně bojuje o poslední kousek bramborového salátu — alespoň podle pravidel mé zcela fiktivní soutěže. A pro pořádek opakuji: to, že jsem na fotografiích zachytil raut, ještě neznamená, že jsem ochutnal všechno z menu nebo že mohu hodnotit kvalitu jednotlivých pokrmů.
Původní plán byl jednoduchý: hokej, Sparta, Liberec, domů. Skutečný plán mezitím převzalo Bavorsko. Hokej se hraje támhle. Tady se řeší koleno. A moje KLOBÁSA dnes vůbec poprvé přiznává, že má před originálem na talíři jistý respekt.
