Článek
Poznámka: Jde o nadsazenou glosu nad dnešním předběžným odhadem ČSÚ. Čísla jsou skutečná; spolubydlící, kufry a kartáčky jsou ekonomická domácí improvizace.
Myslel jsem, že už se odstěhovala
Inflace je zvláštní spolubydlící. Když je vysoká, všichni o ní mluví. Když na chvíli ztichne, člověk začne doufat, že si konečně našla vlastní garsonku, odvezla krabice a nechala klíče na stole.
V srpnu byla meziroční inflace v Česku 1,9 procenta. Člověk už skoro začal dělat tu nebezpečnou věc: uklidňovat se.
A pak přišlo září.
Český statistický úřad dnes zveřejnil předběžný odhad: meziroční růst spotřebitelských cen zrychlil na 2,5 procenta. Meziměsíčně se přitom celková cenová hladina nezměnila. Jinými slovy: žádná cenová atomovka během jednoho měsíce. Spíš se nám v meziročním srovnání znovu ozval člověk, o kterém jsme doufali, že už nemá naše číslo.
AKT I: lednice se snaží. Zbytek bytu jí to kazí
Největší komedie dnešních čísel je, že potraviny a nealkoholické nápoje nejsou hlavním padouchem. Naopak: meziročně byly podle odhadu ČSÚ o 3,5 procenta levnější.
Takže lednice stojí uprostřed české domácnosti, poctivě hasí požár a volá: „Já dělám, co můžu!“
A z chodby se ozve elektroměr.
Energie, do kterých statistici počítají i pohonné hmoty, byly meziročně dražší o 5,9 procenta. Ještě v srpnu byl jejich meziroční růst 2,3 procenta. Meziměsíčně samotná energetická položka vyskočila o 2,7 procenta.
Takže potraviny v našem ekonomickém bytě umývají nádobí, zatímco energie přijdou domů ve tři ráno, rozsvítí všechna světla a oznámí, že přivezly další dva kamarády.
AKT II: ne, všechno v září nezdražilo o 2,5 procenta
Tady je dobré zabrzdit jednu klasickou hospodskou zkratku. Číslo 2,5 procenta neznamená, že cenovky během září hromadně poskočily o 2,5 procenta.
Je to meziroční změna celého spotřebního koše. Proti srpnu zůstal celkový index podle předběžného odhadu beze změny.
Inflace je tedy méně „včera rohlík deset, dnes deset dvacet pět“ a více velmi komplikovaný účet za společnou domácnost, kde někdo ušetřil na jídle, někdo utratil víc za palivo a služby a na konci přijde statistik s kalkulačkou.
To je mimochodem jedna z mála situací, kdy věta „je to složitější“ není výmluva člověka, který nechce odpovědět.
AKT III: služby si také řekly o pokoj
Do bytu se navíc nastěhovaly služby. Ty byly meziročně dražší o 4,6 procenta. Stejných 4,6 procenta přidaly alkoholické nápoje a tabák.
Česká peněženka tak dostala pozoruhodný balíček: jídlo se snaží být hodné, ale energie, služby, cigarety a alkohol se domluvily, že ten klid zase trochu naruší.
Je skoro škoda, že statistický koš nemá vlastní domovní schůzi. Představuju si potraviny, jak zvednou ruku a řeknou: „Promiňte, my jsme meziročně mínus 3,5. Můžeme už jít domů?“
A energie z poslední řady: „Ne. Ještě jsme neskončili.“
AKT IV: moje inflace nemusí být vaše inflace
A tady začíná část, kterou člověk pozná spíš na účtu než v tabulce. Statistická inflace popisuje průměrný spotřební koš. Jenže nikdo z nás nežije přesně podle průměrného spotřebního koše.
Kdo často tankuje, topí dražším způsobem nebo má vyšší podíl výdajů na služby, může mít subjektivní pocit zdražování výrazně silnější. Kdo naopak utrácí větší část rozpočtu za položky, které zlevňují, může stejných 2,5 procenta vnímat mírněji.
To není chyba statistiky. To je jen připomínka, že průměrný Čech je nádherná bytost, která existuje hlavně v Excelu.
Má průměrné auto, průměrný nákup, průměrný účet za energie a zřejmě i dokonale průměrnou chuť na pivo. Nikdo ho nikdy neviděl, ale každý ekonom s ním pravidelně pracuje.
AKT V: potraviny zatím drží dveře, ekonomové čekají, kdy je pustí
Dobrá zpráva tedy je, že potraviny pořád působí protiinflačně. Horší zpráva je, že analytici upozorňují, že tento efekt nemusí vydržet věčně.
ČTK dnes citovala ekonomy, podle nichž zářijové zrychlení táhly hlavně dražší energie a pohonné hmoty. Pokud se tlak z energií nezmírní a zlevňování potravin začne slábnout, může se inflace v dalších měsících dál zvedat.
Některé odhady už připouštějí, že by se na konci roku mohla přiblížit třem procentům.
Čili náš spolubydlící zatím ještě nepřivezl gauč. Ale objednal si zásilku a u kurýra svítí stav „na cestě“.
AKT VI: nejčeskější část celé zprávy? Stejně se budeme hádat u účtenky
Ať budou další čísla jakákoli, jedno je jisté. Oficiální inflace může být 1,9, 2,5 nebo 3 procenta a stejně přijde někdo, kdo položí na stůl účtenku za jeden konkrétní nákup a prohlásí, že statistici lžou.
Vedle něj bude stát člověk, který koupil něco v akci, a oznámí, že žádná inflace není.
Oba budou pracovat s datovým vzorkem o velikosti jedna.
A někde mezi nimi bude ČSÚ s tisíci cenových zjištění a výrazem člověka, který už po stopadesáté vysvětluje, že osobní zkušenost a index spotřebitelských cen nejsou totéž.
FINÁLE: kartáček už má v koupelně
Dnešní číslo samo o sobě není katastrofa. Inflace 2,5 procenta není návrat do nejhorších let drahoty a část spotřebního koše stále zlevňuje.
Je to ale připomínka, že problém úplně nezmizel. Jen na chvíli přestal bouchat dveřmi.
Energie ho teď znovu přivedly dovnitř, služby mu ustlaly a potraviny se mezitím zoufale snaží držet domácí rozpočet nad vodou.
Takže ano, inflace se vrátila s kufrem. Zatím tvrdí, že je tu jen na pár nocí.
Jen bych se podíval do koupelny. Kartáček už tam má.
