Článek
Na moderním stadionu člověk obvykle nejdřív vidí fasádu, turnikety a reklamní stěny. Na Julisce je to obráceně. Nejsilnější moment přijde až nahoře. Vyjdu do jediné velké tribuny, otočím se k hřišti a za protější stranou stadionu není další mohutná tribuna, ale Praha. Atletický ovál, nízké ochozy, čtyři stožáry a za nimi Dejvice a svahy na druhé straně Vltavy.
Je to zvláštní stadion. Ne působivý proto, že by byl nejmodernější, nejhlasitější nebo nejkomfortnější. Působivý je tím, že se nikde jinde v českém profesionálním fotbale neskládá historie, svah, atletika a panorama města do stejného obrazu. A čím déle jsem po Julisce chodil, tím víc jsem měl pocit, že její nedokonalosti nejsou vedlejším efektem. Jsou součástí její identity.
JULISKA V SEDMI ČÍSLECH
1960 – rok slavnostního otevření stadionu.
8 150 – dnešní oficiální počet sedadel pro fotbal.
29 000 – kapacita, na kterou se areál po velké přestavbě v 70. letech dostal.
105 × 68 metrů – současný rozměr fotbalového hřiště.
1 200 luxů – výkon stadionového osvětlení.
36 – počet evropských pohárových zápasů odehraných na Julisce v historické éře Dukly.
26 – počet těchto zápasů, které Dukla vyhrála; pouze tři prohrála.
Než tu byl stadion, byla tu cihelna. A možná jedna Julie
Historie místa nezačíná fotbalem. Armádní sportovní centrum Dukla uvádí, že na lokalitě stávala cihelna a usedlost Šťáhlavka. Se jménem Juliska spojuje i příběh pražského podnikatele Bedřicha Hoffmana a jeho ženy Julie, přezdívané Juliska. Podle této tradice se jméno nejprve přeneslo na zdejší továrnu a později na celý areál.
Stavební povolení pro novou budovu a stadion přišlo v 50. letech. Cihelna byla v polovině desetiletí odstraněna a areál se postupně měnil ve sportovní základnu armádních sportovců. Ještě několik let šlo o staveniště a provizorium. Teprve rok 1960 dal Julisce podobu skutečného domova.
První sportovní návštěvníci sem přišli už 4. června 1960 při obvodní spartakiádě Prahy 6. Slavnostní fotbalové otevření ale připadlo na 10. července. Dukla tehdy ve Středoevropském poháru porazila Wiener Sport-Club 2:1. Ligové křtiny následovaly proti Kladnu, opět výsledkem 2:1, před 15 tisíci diváky.
Čtyři tituly v řadě a stadion, na kterém evropské velkokluby neuměly vyhrávat
Juliska měla mimořádné štěstí na načasování. Otevřela se přesně ve chvíli, kdy přicházela nejsilnější éra armádního klubu. Dukla získala tituly v sezonách 1960/61, 1961/62, 1962/63 a 1963/64. Další přidala v ročníku 1965/66. Domácí liga byla jedna věc, ale legendu stadionu postavily hlavně evropské poháry.
Na původní Julisce odehrála Dukla čtrnáct evropských pohárových zápasů. Bilance podle klubového archivu zní téměř absurdně: 12 výher, jedna remíza a jediná porážka, skóre 39:8. Jediným týmem, který tu v této první éře vyhrál, byl Honvéd Budapešť v roce 1965.
Vrchol přišel na jaře 1967. Ve čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí porazila Dukla Ajax Amsterdam 2:1. Oficiálně bylo hlášeno 20 tisíc diváků a klubová historie připomíná i desítky speciálních letů z Nizozemska. O několik týdnů později přišlo na semifinále s Celticem 19 157 lidí. Další sledovali zápas ze svahů kolem stadionu.
Dnešní Juliska má kapacitu 8 150 míst. Jen návštěva na Ajax v roce 1967 tedy odpovídala přibližně 2,45násobku celé současné oficiální kapacity. To je můj přepočet, ale dobře ukazuje, jak odlišný stadion tehdy existoval.
Monumentální tribuna: stavba, která udělala z obyčejného stadionu Julisku
Původní areál byl postupně považován za provizorní a v roce 1970 se rozběhla zásadní proměna podle projektu Pražského projektového ústavu. Hlavním projektantem nové západní tribuny byl inženýr Cyril Mandel. Národní památkový ústav ji dnes označuje za nejpůsobivější stavbu celého souboru a vyzdvihuje její vzdušnou konstrukci i způsob, jakým je zasazena přímo do přírodního svahu.
Právě svah je klíč. Tribuna není obří krabice postavená vedle hřiště. Je v podstatě zapuštěná do terénu. Když přicházím od horní části areálu, nejdu k vysoké fasádě stadionu; postupně se dostávám na úroveň horních řad a pod sebou mám celé sportoviště.
Velká západní tribuna využívá svah. Atletický ovál zároveň drží fotbal od publika dál, než bývá na čistě fotbalových stadionech.
První etapa přestavby počítala s tribunou pro 11 200 diváků, z toho 8 100 míst mělo být komfortně k sezení a pod střechou. Součástí byly čtyři světelné stožáry s osvětlením 1 200 luxů a umělý povrch atletické dráhy. Nová éra byla zahájena v roce 1975 a celková kapacita areálu vystoupala až k 29 tisícům.
Tady vzniká jeden z nejhezčích číselných paradoxů Julisky. Historická velká tribuna měla sama přibližně tolik krytých sedadel, kolik má dnes celý stadion: 8 100 proti současným 8 150. Rozdíl je pouhých 50 míst.
Barcelona, Manchester United, Inter. A bilance, kterou by dnes chtěl každý klub
Nová tribuna nezůstala jen architektonickou kulisou. Na Julisku v dalších letech přijely Everton, Stuttgart, Hertha Berlín, Barcelona, Manchester United, Benfica Lisabon, Inter Milán nebo Dynamo Kyjev. Poslední evropský pohárový zápas se tu odehrál 7. listopadu 1990 proti Dynamu Kyjev a skončil 2:2.
Když sečtu starou a novou éru podle klubových statistik, vychází 36 evropských pohárových domácích zápasů: 26 vítězství, sedm remíz a jen tři porážky, skóre 73:20. Vítězná úspěšnost tedy vychází na 72,2 procenta a podíl porážek jen na 8,3 procenta. Branami stadionu při těchto zápasech prošlo 443 650 diváků.
Nechci z toho dělat důkaz, že beton a tartan vyhrávají zápasy. Je to ale mimořádně silná historická vrstva. Při mé návštěvě se na stejném svahu hrál běžný druholigový zápas s Jihlavou. Stejné místo a stejné panorama přitom pamatují evropské poháry proti klubům, které dnes představují úplně jinou ekonomickou galaxii.
Devadesátá léta: místo, odkud profesionální Dukla na čas zmizela
Deep dive o Julisce by byl nepoctivý, kdyby přeskočil nejkomplikovanější část historie. Po změně režimu se rozpadl model státem podporovaného armádního klubu. Dukla slábla, v sezoně 1993/94 poprvé sestoupila z nejvyšší soutěže a ekonomická situace ji poslala až do třetí ligy.
Následovala fúze s FC Portál Příbram. A-mužstvo se po návratu do první ligy přesunulo na stadion Na Litavce, zatímco v Praze zůstaly mládežnické týmy. Klubová historie tuto dobu popisuje jako rozdělení, po kterém se v roce 1998 pražská mládež organizačně osamostatnila.
Dospělý fotbal se na Julisce znovu skládal postupně. V roce 2001 přišlo spojení s Duklou Dejvice. Zlom nastal před sezonou 2007/08, kdy byla na novou akciovou společnost FK Dukla Praha převedena druholigová licence Fotbalu Jakubčovice. Po deseti letech se tak na Julisku vrátil profesionální fotbal. Tohle je důležitý detail: historie jména, stadionu, mládeže a ligového A-týmu není v 90. letech jedna dokonale rovná čára.
Návrat do ligy změnil i tribunu: lavičky pryč, plastová sedadla dovnitř
Dukla v roce 2011 postoupila zpět do nejvyšší soutěže a stadion musel splnit nové licenční podmínky. Přibyl vyhřívaný trávník a na kryté tribuně byly instalovány samostatné plastové sedačky. Právě tato proměna pomohla dostat dnešní kapacitu na 8 150 míst.
Oficiální údaje dnes uvádějí hřiště 105 × 68 metrů a osvětlení 1 200 luxů. Stadion má tři vstupy, ale všechny diváky vedou k jediné velké tribuně rozdělené do sektorů A až G. Hosté mají vyhrazený sektor G. Vlastníkem areálu je stát, respektive armáda; fotbalová Dukla je na Julisce v nájmu a areál současně slouží vrcholovým atletům Armádního sportovního centra Dukla.
Vstupní část Julisky. Už tady je patrné, že stadion funguje jinak než současné uzavřené arény.
Juliska dnes: největší luxus není sedačka. Je to výhled
Na Julisku jsem přišel s otázkou, zda může stadion tohoto typu v roce 2026 pořád fungovat jako důstojný domov profesionálního fotbalu. Odpověď je paradoxně ano i ne.
Ne, pokud měřím podle moderního stadionového katalogu. Atletický ovál odděluje hlediště od hřiště. Zázemí a koridory za tribunou působí účelně, ale rozhodně ne jako nová multifunkční aréna. Části areálu mají výrazně utilitární armádní charakter. A když se člověk pohybuje v davu pod tribunou, ví přesně, že je v budově, jejíž hlavní architektonická myšlenka vznikla před více než půl stoletím.
Ano, pokud měřím zážitek. Hlavní tribuna je vysoká a velmi strmá, takže hřiště mám z horních řad kompletně pod sebou. Atletický ovál sice bere bezprostřední kontakt s autovou čarou, ale dává vzniknout obrazu, který moderní uzavřený stadion nedokáže nabídnout: fotbal je součástí panoramatu města.
Malý absurdní bonus: QR kód na sedačce o Dukle neví nic
Detail sedadel ve střední části tribuny. Na opěradlech jsou malé QR kódy.
A pak přichází detail, který mě pobavil možná víc, než by měl. Na opěradlech části sedadel jsou malé QR kódy. Automaticky jsem čekal, že mě po naskenování pošlou na web Dukly, mapu stadionu, informace k místu nebo nějakou fanouškovskou drobnost.
Nepošlou. QR kód, který jsem zkusil, vedl na web výrobce sedaček. Je to dokonale juliskovský moment: sedadlo je digitálně moderní natolik, že má vlastní QR kód, ale ten vám místo klubu vysvětlí hlavně to, odkud pochází samotné sedadlo. Není to chyba stadionu ani zásadní problém. Je to jen absurdně milý detail, který bych na nové aréně asi nikdy nehledal.
Občerstvení už není jen párek z okénka, prostředí ale zůstává syrové
Občerstvení je soustředěné podél zadní části hlavní tribuny.
Při mé návštěvě na konci srpna 2026 jsem na Julisce našel několik občerstvovacích bodů podél zadního ochozu, pivo, klobásy, hot dogy i sekanou v housce. Klub sám v prezentaci pro zahraniční návštěvníky staví street food vedle výhledu na Prahu mezi hlavní součásti matchday zážitku.
Prostředí je přitom stále velmi přímočaré: beton, kov, střešní konstrukce, improvizovaně působící zázemí stánků a dav, který se rozlévá podél zábradlí. V O2 areně nebo na novém fotbalovém stadionu by to působilo nedodělaně. Tady to paradoxně sedí.
Stadionové občerstvení při mé návštěvě: klobása v bagetě a sekaná v housce.
Sekanou jsem mimochodem ochutnal také. Samotná porce byla přesně tím typem stadionového jídla, který nepotřebuje dlouhý gastronomický rozbor: velký kus masa, pečivo, hořčice a minimum ambicí hrát si na fine dining. Co se dělo několik hodin poté, už patří do samostatné glosy a nikoliv do architektonické reportáže o Julisce.
Matchday jako případová studie: večer, kdy Dukla na Julisce porazila Jihlavu
Na Julisku jsem nepřišel v muzeálním tichu, ale během běžného ligového provozu. Jako případovou studii současného matchday používám utkání 6. kola Chance Národní Ligy mezi Duklou Praha a Vysočinou Jihlava z 28. srpna 2026. Právě takový obyčejný soutěžní večer dobře ukazuje, jak stadion funguje v praxi: kde se tvoří atmosféra, jak se v něm pohybuje dav i jak působí fotbal při pohledu z vysoké hlavní tribuny.
Pro Duklu měl tento večer jasný kontext. Klub po sestupu z nejvyšší soutěže vstoupil do sezony 2026/27 s ambicí vrátit se zpět. Pro dlouhodobý profil stadionu je ale důležitější něco jiného: Juliska není jen nostalgickou kulisou starého velkoklubu. Je stále živým domovem profesionálního fotbalu.
Utkání 28. srpna 2026 skončilo výhrou Dukly 3:1. Finální stav zachycuje i moje závěrečná fotografie stadionového ukazatele. Pro tento text ale není důležité jen skóre. Podstatnější je, jak se pod střechou skládá atmosféra: komornější než na velkých arénách, ale soustředěná a překvapivě intenzivní právě proto, že se většina hluku sbíhá do jediné tribuny.
Fanoušci Jihlavy na jediné velké tribuně během utkání s Jihlavou 28. srpna 2026.
Z vysokých řad je zápas čitelný skoro takticky: vidím rozestavení, náběhy i velké mezery mezi řadami. Zároveň ale atletická dráha tlumí pocit, že jsem přímo u hřiště. Juliska proto nikdy nebude stadionem typu „hráč vám spadne do klína“. Její síla je opačná – nabízí odstup, perspektivu a celkový obraz. Když se nad stadionem zatáhne, rozsvítí se stožáry a na ukazateli zůstane finální stav, působí ten obraz skoro filmově.
Večerní světlo po utkání ten dojem ještě zesílilo. Právě tady je dobře vidět, proč může Juliska fungovat jako dlouhodobě zajímavé místo i bez ohledu na konkrétní soupeře a tabulku. Nevypadá jako moderní komerční produkt, ale jako stadion s vlastní náladou – trochu syrový, trochu zastaralý, a právě proto zapamatovatelný.
Juliska po utkání Dukla Praha – Vysočina Jihlava 28. srpna 2026. Stadionový ukazatel zachycuje finální výsledek 3:1.
Stadion není zakonzervovaný: armáda už řeší další rozvoj areálu
Bylo by snadné popsat Julisku jako neměnný relikt 70. let. Ve skutečnosti se areál průběžně upravuje. Ministerstvo obrany například v letech 2021 až 2023 rekonstruovalo budovu atletů za 31 milionů korun včetně DPH.
Ještě zajímavější je rok 2025. Ministerstvo obrany zadalo veřejnou zakázku na studii „Rozvoj areálu Stadionu Juliska“ a zvlášť začalo řešit modernizaci stadionového ozvučení. Neznamená to automaticky, že se chystá kompletní přestavba tribuny nebo nový fotbalový stadion. Znamená to ale, že areál není ponechaný jen setrvačnosti.
A možná je to správně. Největší chyba by podle mě byla pokusit se z Julisky vyrobit generickou arénu a odstranit právě to, co ji odlišuje. Potřebuje modernizovat komfort, provoz a technologie. Nemusí ale přestat být Juliskou.
Co Juliska dělá lépe než nové stadiony - a co už opravdu ne
CO BYCH Z DNEŠNÍ NÁVŠTĚVY VYZDVIHL
Výhled: jeden z nejcharakterističtějších pohledů z fotbalové tribuny v Česku.
Historie: evropské poháry, 11 ligových titulů Dukly a stadionová stopa Josefa Masopusta nejsou marketingová dekorace, ale reálná minulost místa.
Architektura: hlavní tribuna ve svahu má vlastní identitu a podle památkářů patří k nejhodnotnějším sportovním stavbám svého typu.
Čitelnost zápasu: z vyšších řad je díky výšce tribuny výborný přehled o celém hřišti.
Autenticita: Juliska nepůsobí jako univerzální eventová hala, kterou lze přes noc přebarvit pro jiný klub.
KDE JE VĚK STADIONU CÍTIT
Atletický ovál znamená větší vzdálenost od hřiště a slabší bezprostřední kontakt s fotbalem.
Zázemí pod tribunou je funkční, ale v komfortu a orientaci nemůže soupeřit s moderními arénami.
Stadion je z pohledu diváka velmi jednostranný: téměř celý zážitek stojí na jediné hlavní tribuně.
Část detailů působí jako vrstvy několika různých desetiletí položené přes sebe - někdy kouzelně, jindy prostě staře.
Verdikt: Julisku bych nemodernizoval proti její vlastní povaze
Když jsem scházel z tribuny, největší dojem ve mně nezanechalo žádné jednotlivé sedadlo, stánek ani technický parametr. Byla to kontinuita místa. Na stejném svahu, odkud se stále sleduje ligový fotbal, stáli lidé při zápasech s Ajaxem a Celticem. Pod stejným pražským horizontem se slavily tituly a hrály evropské poháry. Pak profesionální fotbal na čas zmizel a nakonec se sem vrátil.
Juliska má všechno, co by dnešní investor do stadionu pravděpodobně nenavrhl: atletickou dráhu, jednu dominantní tribunu, komplikovaný historický vývoj a provozní kompromisy. Přesto právě díky tomu není zaměnitelná.
Modernizovat ji dává smysl. Vyčistit provoz, zlepšit komfort, technologie, navigaci a služby také. Ale kdyby se jednou z Julisky stal dokonale hladký stadion bez svahu, bez otevřeného panoramatu a bez pocitu, že člověk sedí ve stavbě z jiné fotbalové epochy, Praha by nezískala moderní arénu. Přišla by o jednu z mála sportovních staveb, které mají vlastní osobnost.
Anketa
Zdroje
• Národní památkový ústav - Památkový katalog: Stadion Juliska - architektura, zasazení tribuny do svahu a památkový kontext
• Armádní sportovní centrum Dukla - Stadion Juliska slaví 60 let - původ názvu, otevření, historická kapacita a evropská historie
• Ministerstvo obrany - DuklaSport: historie a výstavba Julisky - výstavba areálu, rok 1960, projekt velké tribuny a sportovní zázemí
• FK Dukla Praha - Stadion a historie stadionu - současná kapacita, rozměry, sektory, evropská bilance, rekonstrukce 2011/12
• FK Dukla Praha - Historie klubu - klubové dějiny, 90. léta, Příbram, návrat dospělého fotbalu a licence Jakubčovic
• FK Dukla Praha - Základní informace - současné parametry stadionu a klubové úspěchy
• Ministerstvo obrany - Armádní sportovní centrum Dukla - současná role ASC Dukla
• Ministerstvo obrany - Ročenka 2023 - rekonstrukce budovy atletů v letech 2021-2023 za 31 milionů Kč
• Národní elektronický nástroj - Studie Rozvoj areálu Stadionu Juliska - zadání studie rozvoje areálu v roce 2025
• Národní elektronický nástroj - Modernizace ozvučení stadionu Juliska - aktuální modernizace technického vybavení
• FK Dukla Praha / Chance Národní Liga - rozpis a zařazení utkání Dukla Praha - Vysočina Jihlava do 6. kola soutěže
• Vlastní návštěva a fotografie autora - Juliska, 28. srpna 2026; vstupy, tribuna, sedadla, QR kód, občerstvení, atmosféra a finální výsledek utkání 3:1 na stadionovém ukazateli
