Článek
Nejdřív samotná legenda v tom pořadí a s těmi konkrétními detaily, v jakých zaznívá ve videu. Bez přidávání atmosféry, dialogů nebo vlastních meziscén. Až po její pointě přijde oddělená část „Co je pravda?“
Výchozí historky zazněly ve videu StaySteak „HORORY z VAŠEHO OKOLÍ [Černá sanitka: Znovu v akci]“ a vycházejí z folklorního materiálu spojovaného s knihou Petra Janečka. Níže držím obsah, pořadí a konkrétní detaily vyprávění; formulace jsou vlastní, protože nejde o doslovný přepis knihy ani videa.
Poznámka k formátu: část před „Co je pravda?“ je věrné převyprávění zdrojové historky bez domýšlení a bez literárního rozšiřování. Teprve po pointě následuje ověřovací část „Co je pravda?“
1. Koťátka, která měla vyrůstat ve sklenici
V řetězovém e-mailu se píše, že se znovu objevila internetová stránka s takzvanými bonsajovými koťátky a že je potřeba proti ní okamžitě zakročit.
Podle textu má muž označovaný jako Japonec žijící v New Yorku koťatům podávat prostředky na uvolnění svalů, nacpat je do skleněných lahví a zavést jim hadičky pro krmení a odvod odpadu. Jak zvíře roste, jeho tělo a kosti se mají přizpůsobovat tvaru nádoby.
Zpráva dál tvrdí, že taková zvířata jsou luxusní módní dekorací a že se mají prodávat nejen v New Yorku, ale také v Číně, Indonésii a na Novém Zélandu.
Na konci přichází výzva získat 500 podpisů. Příjemce má text zkopírovat, poslat ho přes skrytou kopii co nejvíce lidem a nepoužívat běžné přeposlání.
Co je pravda?
Jádro je podvod. Web BonsaiKitten.com skutečně existoval, ale vznikl kolem roku 2000 jako černohumorná mystifikace. Fotografie i „návody“ byly součástí provokace, nikoli dokumentací skutečného týrání. Stránka vyvolala masivní pobouření, stížnosti ochránců zvířat i zájem úřadů, což paradoxně legendě dodalo ještě větší věrohodnost.
Řetězové zprávy pak satiru odtrhly od původního kontextu a začaly ji šířit jako skutečný zločin. Právě to je na příběhu zajímavé: nepravda nevznikla tím, že by někdo tajně vyráběl kočky ve sklenicích, ale tím, že část publika vzala absurdní web doslova.
K tomuto příběhu: Know Your Meme – Bonsai Kittens
2. Rodina v Praze, kterou měl ničit vysílač 5G
Příběh je podaný jako příspěvek pražské matky, která během zhruba dvou týdnů začne mít silný tlak v hlavě, bolesti hlavy, bušení srdce, vyčerpání, nespavost, nepravidelný menstruační cyklus a nevolnosti, zvlášť při práci na počítači.
Podstoupí vyšetření. Testy na boreliózu, encefalitidu i problémy se štítnou žlázou podle vyprávění nic neodhalí.
Pak si všimne, že poblíž jejich bytu byly nově instalovány 5G vysílače. Tvrdí, že stejné potíže má i zbytek rodiny, a po víkendu mimo Prahu se prý všem uleví.
Z toho vyvodí, že 5G není určeno hlavně pro rychlejší internet, ale že jde o záměrnou genocidu lidstva. V závěru žádá ostatní o radu a o společný odpor proti 5G.
Co je pravda?
Popsané potíže mohou být pro člověka zcela skutečné. Nepodporuje je ale důkaz, že jejich příčinou byla 5G síť. WHO uvádí, že u expozic pod mezinárodními limity nebyl prokázán nepříznivý zdravotní účinek kauzálně spojený s bezdrátovými technologiemi; u 5G se dál sleduje výzkum, ale tvrzení o „genocidě“ nemá vědeckou oporu.
To je typický mechanismus podobných legend: skutečný symptom dostane jednoduchého, viditelného viníka. Když se člověk cítí lépe mimo město, může to mít desítky příčin – spánek, stres, prostředí, očekávání. Samotná časová souvislost s vysílačem není důkaz příčiny.
K tomuto příběhu: WHO – 5G mobile networks and health
3. Tajná maturita Václava Havla těsně před inaugurací
Legenda začíná tvrzením, že se po listopadu 1989 na Pražském hradě zjistilo, že Václav Havel nemá maturitní vysvědčení. Protože už byl zvolen prezidentem, mělo se vše rychle a neveřejně napravit ještě před inaugurací.
Na Hrad mají být přivezeni vystrašení učitelé z pražského Keplerova gymnázia a Havel má skládat mimořádnou soukromou maturitu.
Při zkoušce z české literatury mu podle příběhu položí otázky na jeho vlastní divadelní hry. Ani střízlivý si však údajně nedokáže vybavit jejich názvy, děj ani jména postav.
Učitelé ho přesto nechají projít, aby nevznikl skandál. Legenda z toho pak dovozuje, že Havel své hry možná vůbec nenapsal sám nebo že je měl převzít od jiných autorů, v některých verzích od rumunských dramatiků.
Co je pravda?
Tady existuje velmi tvrdý proti-důkaz: Knihovna Václava Havla má v archivu hlavní protokol o maturitních zkouškách a Havlovo vysvědčení z 28. května 1954. Oficiální životopis rovněž uvádí, že večerní gymnázium dokončil v roce 1954.
Samotné jádro legendy – že se po revoluci zjistilo, že Havel maturitu nemá, a musel ji tajně skládat před inaugurací – proto padá. Příběh je ukázkou politického folkloru: vezme známou osobnost, přidá tajnou místnost a „svědky, kteří nesmějí mluvit“, a tím si předem vytvoří obranu proti chybějícím důkazům.
K tomuto příběhu: Knihovna Václava Havla – maturitní protokol a vysvědčení 1954 • Václav Havel – oficiální chronologie
4. Student z Afriky se naučil jednu větu. Spolubydlící mu ale řekli něco jiného
Na pražskou kolej přijede student z Afriky a bydlí na pokoji se dvěma českými studenty. Česky zatím téměř neumí.
Zeptá se spolubydlících, jak má návštěvě nebo volajícímu zdvořile říct, že jeho spolubydlící nejsou doma.
Ti si z něj udělají legraci a naučí ho větu „Omlouvám se, ale pán není doma.“ Student ji pak používá pokaždé, když někdo přijde, a nechápe, proč se návštěvníci smějí.
Nakonec mu až jedna spolužačka vysvětlí, co mu spolubydlící provedli a proč ta věta v jeho podání vyznívá úplně jinak, než si myslel.
Co je pravda?
Konkrétní student ani konkrétní kolej se nedají spolehlivě doložit. Petr Janeček podobný motiv řadí do kolujícího sociálního folkloru, který se přizpůsoboval době a prostředí. Pointa navíc stojí na rasových představách a na tom, že člověk neznalý jazyka netuší, jak jeho věta v místní společnosti zní.
Je proto lepší číst historku jako dokument o tom, jak se vyprávěly kolejní a mezikulturní vtipy, ne jako ověřenou událost o konkrétním zahraničním studentovi.
5. Staří Němci přijeli k domu v Krkonoších. Ráno po nich zůstala jen díra v zahradě
V sedmdesátých letech přijede k domu v jedné krkonošské obci starší pár z východního Německa v Trabantu. Řeknou současnému obyvateli, že dům patřil jejich rodině před poválečným odsunem.
Majitel je pozve dál, dá si s nimi kávu a poslouchá jejich vzpomínky. Němci pak požádají, zda by mohli jednu noc přespat ve stanu na zahradě u bývalého rodinného domu.
Dostanou svolení, postaví si stan a přenocují. Ráno jsou ale pryč dřív, než se s nimi hostitel stačí rozloučit.
Po jejich odjezdu zůstane v místě, kde stan stál, čerstvě vykopaná díra. Podle pointy si manželé během noci vyzvedli cennosti, které tam jejich rodina ukryla před odsunem.
Co je pravda?
Poválečný odsun Němců z Československa je samozřejmě historická skutečnost a existují i reálné nálezy ukrytého majetku z války a poválečných let. Z toho ale ještě neplyne, že se přesně tento pár v Trabantu vrátil pro rodinný poklad.
Bez jmen, data a dohledatelného nálezu zůstává konkrétní příběh typickou pověstí o „pokladu pod domem“. Silný je hlavně tím, že využívá reálné historické trauma a přidává mu dokonale filmovou poslední scénu: prázdnou zahradu a čerstvou díru.
6. Nechtěl lístek na Ortel. Za půl hodiny jich měl jedenáct
Muž, který kapelu Ortel nemá rád, vyhraje v místní tombole jako hlavní cenu drahou vstupenku na koncert Ortelu v nedalekém okresním městě.
Na koncert jít nechce, a tak vstupenku nechá na lavičce před obchodním centrem s tím, že si ji vezme někdo, kdo o ni bude stát.
Asi půl hodiny je uvnitř na nákupu. Když vyjde ven, podívá se zpátky na lavičku.
Jeho původní vstupenka tam stále leží. Vedle ní ale přibylo dalších deset lístků na stejný koncert.
Co je pravda?
Tohle je téměř učebnicová migrující anekdota. Stejná konstrukce se ve světě vypráví s lístky na špatně hrající sportovní tým, s neoblíbeným koncertem nebo s věcí, které se nikdo nedokáže zbavit. Mění se značka a místo, pointa zůstává.
Konkrétní ortelovská verze tedy vypovídá spíš o českém prostředí a polarizující pověsti kapely než o ověřitelné události. Je to legenda, která se lokalizuje tak snadno, že může „prokazatelně“ vzniknout v desítkách měst najednou.
7. Japonský hostitel připravil české Vánoce. Santa skončil přibitý na kříži
Japonský vojenský historik tráví Vánoce v Praze na Žižkově a pozve české kolegy, aby jim ukázal, jak dobře zvládl evropské vánoční zvyky.
Připraví štědrovečerní jídlo, včetně smaženého kapra a bramborového salátu. Nechybí betlém ani rozsvícený vánoční stromek.
Hosté ale u výzdoby uvidí ještě jednu věc: velkého plyšového Santa Clause.
Santa je rukama i nohama přibitý na dřevěný kříž. Hostitel podle legendy spojil dohromady Vánoce a ukřižování jako dvě křesťanské tradice, které znal jen zprostředkovaně.
Co je pravda?
Podobná historka o „Japoncích, kteří nepochopili Vánoce a ukřižovali Santu“ koluje v různých zemích dlouho. Známá fotografie údajného japonského výkladu s ukřižovaným Santou navíc není důkazem: fact-checky ji dohledaly k uměleckému dílu Yoshia Itagakiho z roku 2005, které samo legendu parodovalo.
Jinými slovy: obraz existuje, ale právě jako komentář k už existující pověsti. Konkrétní pražská večeře s japonským historikem zůstává nedoloženým folklorním příběhem.
K tomuto příběhu: TruthOrFiction – Japan ‚Santa Crucified‘ meme
Proč tyhle příběhy přežívají
Na podobných příbězích mě baví jedna věc: často nejsou zajímavé navzdory tomu, že nejsou pravdivé, ale právě kvůli tomu, jak přesně jsou postavené. Každý dostane místo, jednu konkrétní rekvizitu a svědka, kterého nejde dohledat. Pak už stačí správná pointa.
A právě proto má smysl oddělit dvě otázky. „Je to dobrý příběh?“ a „Stalo se to?“ nejsou totéž. Černá sanitka funguje nejlépe ve chvíli, kdy si můžeme užít první a pak bez milosti zkontrolovat druhé.
Zdroje a původ námětů
