Článek
Pod televizí leží záhadná černá tyčinka
Kdo někdy hrál bowling na Nintendo Wii, vybaví si bílý ovladač v ruce a malou protáhlou lištu u televizoru. Často se jí říkalo „senzor“, a tak vznikl velmi logický dojem: černá tyčinka asi sleduje člověka před obrazovkou podobně jako kamera. Jenže právě to je největší omyl v celém zařízení.
Takzvaná Sensor Bar běžně nesnímá obraz místnosti, neposílá do konzole video ani sama nepočítá polohu ruky. Jejím hlavním úkolem je svítit infračerveným světlem, které lidské oko prakticky nevidí. Informace z něj využívá samotný ovladač.
Pět světel vlevo, pět vpravo
Oficiální podpora Nintenda uvádí, že na přední straně lišty je pět infračervených světelných zdrojů na každé straně. Celkem tedy deset. Neviditelné body slouží ovladači Wii Remote jako orientační reference, podle níž může vyhodnocovat, kam míří směrem k obrazovce.
Právě díky tomu mohl hráč posunout kurzor ve Wii Menu pouhým namířením ovladače. Lišta není magická kamera. Je spíše soustavou světelných orientačních bodů. Inteligentnější část systému sedí v ovladači, který jejich obraz vyhodnocuje.
Od tohoto principu je ale potřeba odlišit další pohybové funkce Wii Remote. Mávnutí rukou nebo jednoduchá gesta nevyužívají výhradně světlo z lišty. Původní ovladač pracoval i s pohybovými senzory; pozdější MotionPlus přidal přesnější informaci o otáčení. Proto se některé hry daly ovládat pohybem, aniž by každý jejich úkon vyžadoval přesné míření na televizi.
Proč někdy kurzor utíká někam jinam
Při míření může hrát roli vzdálenost, poloha lišty i jiné silné zdroje infračerveného záření v okolí. Pokud ovladač vnímá nečekané světelné body, může mít s orientací potíže. Pak člověk pohybuje rukou a kurzor poskakuje nebo vůbec nereaguje.
Nintendo dovolovalo položit lištu nad televizor i pod něj. Upozorňovalo ale na správné umístění a nastavení konzole. Není to kosmetický detail: při určování směru je důležité, odkud orientační světla přicházejí.
Nejzajímavější diagnostika? Podívejte se fotoaparátem
Oficiální návod k diagnostice překvapí svou jednoduchostí. Zapněte konzoli, zajistěte připojení lišty a namiřte na její přední část digitální fotoaparát nebo mobilní kameru. U některých zařízení je na displeji možné rozpoznat světla na obou koncích, která pouhým okem nejsou vidět.
Má to jednu výjimku, kterou Nintendo výslovně zmiňuje: některé fotoaparáty a telefony infračervené záření filtrují, takže i fungující lišta může na displeji vypadat jako zhasnutá. Někdy může pomoci přední kamera, pokud používá jiný filtr. Výsledek tedy není univerzálním důkazem závady.
A ještě drobnost: tahle zkouška je určena k ověření emitovaného světla. Nepotvrzuje, že správně funguje každý obvod Wii Remote, propojení s konzolí nebo všechny herní aplikace.
Chytrý nápad, který se tvářil úplně obyčejně
Na Wii je fascinující, jak často složitý systém působil jako něco triviálního. Pod obrazovku se položila lišta, do ruky se vzala „dálka“ a kurzor poslouchal. Člověk nemusel vědět nic o infračerveném světle, aby pochopil, co má dělat.
A právě proto dodnes stojí za to připomenout zvláštní pravdu: ta černá tyčinka pod televizí nebyla oko konzole. Oko, které sledovalo její světla, měl ve skutečnosti hráč v ruce.
ZDROJE A OVĚŘOVACÍ MATERIÁLY
