Magnavox Odyssey: Konzole, která to všechno začala.

Vůbec první komerčně dostupná domácí herní konzole nebyla původně vnímána tak, jak herní konzole vnímáme dnes. Magnavox Odyssey byla pro mnoho lidí jednoduše velmi drahým doplňkem k televizi, pomocí kterého bylo možné zahrát si několik desítek různých her.

Tehdy se cena této konzole pohybovala okolo sta dolarů, což by po zohlednění inflace odpovídalo v dnešních korunách částce v řádu několika desítek tisíc korun.

Jednalo se v podstatě o soustavu elektronických součástek, které byly propojeny za jediným účelem – umožnit hraní jednoduchých videoher na televizní obrazovce.

Přestože některé pozdější konzole neměly samostatné ovladače a ovládací prvky byly umístěny přímo na jejich těle, Magnavox Odyssey již vlastní ovladače nabízela.

S přihlédnutím k tomu, že se bavíme o konzoli z roku 1972, však samozřejmě nelze očekávat nějaký speciálně navržený ergonomický gamepad. Původní ovladače vypadaly spíše jako malé krabičky, které do rukou příliš dobře nepadly. Každý z nich měl tři otočné knoflíky – jeden sloužil k vodorovnému a druhý ke svislému pohybu. Třetí bylo možné využít například k ovládání pohybu míčku v některých hrách.

Magnavox Odyssey byla vyvinuta společností Sanders Associates pod vedením vynálezce a průkopníka videoher Ralpha Baera, který bývá označován za „otce videoher“.

U Magnavox Odyssey se výkon neměří zrovna jednoduše. Konzole totiž nebyla počítačem v takové podobě, v jaké ho známe dnes, i když v tehdejší době mohla podobně působit.

Uvnitř se nacházely desítky tranzistorů a diod spolu s rezistory, kondenzátory a jednoduchými elektronickými obvody. Žádný procesor, operační paměť nebo grafická karta v dnešním slova smyslu zde samozřejmě nebyly.

Pokud vám předchozí odstavec příliš mnoho neřekl, nemusíte mít strach. Podívejme se na její možnosti trochu srozumitelněji.

Grafické schopnosti konzole si můžeme krásně ukázat na hře, která připomínala později velmi známý Pong. Pro podobný typ hry byla Magnavox Odyssey naprosto dostačující. Konzole dokázala na obrazovce vykreslit dva bílé pruhy, kterými hráči pohybovali nahoru a dolů, a bod představující míček pohybující se mezi nimi.

Nečekejte však žádné propracované prostředí, textury ani barevnou grafiku. To, co dnes považujeme za samozřejmost, bylo tehdy ještě hudbou budoucnosti.

Bylo to poměrně jednoduché. Jednotlivé hry se přepínaly pomocí speciálních karet, které po vložení změnily propojení kontaktů a tím i fungování vnitřních obvodů konzole.

Nebylo tedy zatím ani vidu, ani slechu po klasických herních kazetách nebo jiných datových médiích, která známe z pozdějších konzolí. Takzvané herní karty pro Magnavox Odyssey totiž samy o sobě neobsahovaly žádná herní data. Sloužily především k přepojení elektronických obvodů konzole tak, aby se zařízení chovalo jiným způsobem.

Právě díky tomuto velmi jednoduchému principu bylo možné na jediné konzoli provozovat více různých her.

Magnavox Odyssey pomohla odstartovat historii domácích herních konzolí.

V době jejího uvedení pravděpodobně jen málokdo tušil, jak obrovský průmysl z podobných zařízení během následujících desetiletí vznikne. Následovaly další konzole a s nimi postupně také takzvané konzolové války, ve kterých mezi sebou soupeřili giganti jako Atari, Sega či Nintendo a později také Sony a Microsoft.

Tehdy nikdo nemohl předpovídat, že jednotlivé společnosti budou jednou bojovat nejen cenou a výkonem svých konzolí, ale také množstvím exkluzivních her, které bude možné zahrát pouze na jejich zařízení.

Magnavox Odyssey dnes samozřejmě působí až neuvěřitelně jednoduše. Přesto představovala jeden z prvních zásadních kroků k tomu, aby se hraní videoher přesunulo z laboratoří a specializovaných zařízení přímo do domácností.

A právě proto má v historii herního průmyslu své nezpochybnitelné místo.

(Pokud máte k našemu článku jakýkoliv názor nebo vlastní vzpomínku na začátky herních konzolí, budeme velmi rádi, když se o ni podělíte v sekci diskuze.)

Tento článek vám přinesli Adam Holl a Michal Šafarčík.