Článek
Praha nebyla jen další zastávka. Byla prvním bodem obřího světového turné
Dne 7. září 1996 nezačal na Letné jen jeden velký koncert. Michael Jackson si Prahu vybral jako úplně první zastávku HIStory World Tour, svého posledního velkého světového turné. V době, kdy internet ještě neuměl během několika minut udělat z každého koncertu globální livestream, znamenalo zahájení tour v konkrétním městě něco jiného než dnes: na několik dní se tam soustředila světová média, fanoušci i celý produkční stroj.
Praha byla šest let po pádu komunismu městem, které se teprve učilo, jak vypadá západní koncertní megalomanie v plném měřítku. Rolling Stones už o rok dříve přivezli na Strahov 130 tisíc lidí, Pink Floyd v roce 1994 podobný dav. Jackson ale přidal ještě jednu vrstvu: kolem jeho pobytu nevznikla jen koncertní událost, ale několikadenní veřejné šílenství.
Přiletěl 3. září. Koncert byl až o čtyři dny později. To mezidobí stačilo k tomu, aby fanoušci obléhali hotel, média sledovala každý výjezd auta a Letná dostala objekt, který vypadal spíš jako monument autoritářského vládce než reklama na popovou show.
Patnáct metrů Michaela Jacksona na místě, kde stál Stalin
Nejslavnější obraz celého pražského pobytu vznikl ještě před první písní. Na Letné, nedaleko místa někdejšího monumentálního Stalinova pomníku, byla vztyčena přibližně patnáctimetrová socha Michaela Jacksona.
Symbolika byla téměř absurdní. Místo, které několik desítek let předtím zosobňovalo kult komunistického vůdce, obsadil na několik dní kult globální popové hvězdy. Jacksonova marketingová strategie tím v Praze dostala vrstvu, kterou by v jiném městě vytvořit nešlo.
Socha nebyla jen dekorace pro fotografy. Byla obřím billboardem oznamujícím, že Letná se na chvíli mění v Jacksonovo území. Po jeho smrti se dokonce znovu objevily návrhy, že by na Letné mohla stát trvalá busta. Nakonec z toho sešlo, ale samotná debata ukazuje, jak hluboko se pražská návštěva do kolektivní paměti zapsala.
„To, že přijel do Prahy, bylo něco, co se tady předtím ještě neodehrálo“
Hudební publicista Josef Vlček připomněl při letošním třicátém výročí, že Jackson v té době nebyl jen populární zpěvák. Patřil mezi několik málo lidí na planetě, jejichž přítomnost sama o sobě vytvářela událost.
Praha už měla zkušenost s obřími západními koncerty, ale Jacksonův pobyt měl charakter návštěvy hlavy popového státu. Přijel se suitou, bezpečností, médii, fanoušky z několika zemí a produkcí, která měla v dalších měsících objet svět.
Právě zahájení tour podle Vlčka dávalo praktický smysl i geograficky. Praha ležela ve středu Evropy a umožňovala další přesuny. Zároveň Jackson v této fázi kariéry cíleně vyrážel i do měst, která nebyla tradičními centry světového showbyznysu.
„To, že přijel do Prahy, bylo něco, co se tady předtím ještě neodehrálo.“
Josef Vlček, hudební publicista, ČT24, 7. 9. 2026
1 200 tun techniky: české publikum dostalo show, jakou do té doby téměř neznalo
Radio Prague připomíná, že Jacksonův tým přivezl do Prahy přibližně 1 200 tun technického vybavení z Los Angeles. Už samotné číslo ukazuje měřítko celé operace.
Na Letné nešlo jen o pódium, kapelu a několik světel. HIStory World Tour byla postavená na pyrotechnice, videoprojekcích, přesně načasovaných světelných efektech, kostýmech a choreografii, která měla fungovat jako obří mechanický organismus.
Českému publiku poloviny devadesátých let to nabízelo něco, co ještě nebylo běžné ani na velkých domácích akcích. Hudba byla jen jedna část. Jackson chtěl, aby divák dostal film, vojenskou přehlídku, taneční show a popový koncert v jednom balení.
Právě tahle monumentalita rozdělila dobové kritiky a publikum. Část recenzentů show shazovala jako „směšný cirkus“. Fanouškům to ale zjevně nevadilo. Na Letné jich přišlo tolik, že se koncert dodnes drží mezi největšími placenými hudebními akcemi v české historii.
Ještě před otevřením se část zábran poroučela
Obrovský dav byl logistický problém dřív, než Jackson vůbec vystoupil. Česká televize dnes připomíná, že pořadatelská služba nedokázala zabránit nedočkavým návštěvníkům, aby před oficiálním otevřením prostoru vyvrátili část zábran.
Před Jacksonem vystoupil DJ Bobo, jedna z největších evropských diskotékových hvězd devadesátých let. I to samo ukazuje, jak vysoko byla laťka postavená: interpret, který by jinde táhl vlastní halu, fungoval na Letné jako rozehřívací číslo.
Když se večer přiblížil hlavní moment, Letná už nebyla parkem ani běžným veřejným prostorem. Byla dočasným městem se svou infrastrukturou, ostrahou, technikou a davem větším než populace mnoha českých okresních měst.
Pak přišel Scream. A Jackson nejdřív jen stál
Samotný začátek show byl postavený na očekávání. Jackson se objevil ve zlatém kostýmu, po dramatickém nástupu několik desítek sekund téměř nehybně stál a nechal publikum reagovat.
Teprve potom spustil Scream. Následovala dvouapůlhodinová show složená z hitů, tanečních bloků, projekcí a pečlivě připravených efektů.
Vlček při letošním výročí vzpomíná, že hlavní síla koncertu nebyla jen v písních, ale právě ve scénickém provedení. Jackson se na pódiu stylizoval do postavy, která téměř přilétla s poselstvím a zase zmizela. Na konci přišlo Heal the World a ohňostroj.
Tohle není detail pro fanouškovský archiv. Je to vysvětlení, proč na koncert lidé vzpomínají třicet let poté. Setlist lze přehrát doma. Obrovský nástup, dav 120 tisíc lidí a pocit, že člověk stojí uprostřed světové události, doma zopakovat nejde.
„Jen máloco od té doby bylo tak pompézní.“
Josef Vlček, ČT24, 7. 9. 2026
120 tisíc lidí uvnitř, další tisíce za plotem
Česká televize i Radio Prague dnes pracují s odhadem přibližně 120 tisíc diváků přímo na koncertě. Další tisíce se tlačily za plotem a snažily se show alespoň slyšet nebo zahlédnout.
V českém měřítku šlo o naprosto výjimečné číslo. Větší návštěvu měl rok předtím koncert Rolling Stones na Strahově s přibližně 130 tisíci lidmi. Podobnou velikost měl Pink Floyd v roce 1994.
Pro Jacksona to zároveň nebyl obyčejný „warm-up“ před důležitějšími městy. Praha byla oficiálním startem tour, které pak pokračovalo až do října 1997. To, že první večer celého projektu vidělo tak obrovské publikum, pomohlo koncertu získat skoro mytický status i mezi jeho fanoušky.
V publiku seděl i Václav Havel. A po koncertě si napsal čtyři strany poznámek
Mezi diváky byl tehdejší prezident Václav Havel. Jackson jej během pobytu navštívil také na Pražském hradě.
V digitálním archivu Knihovny Václava Havla se dnes nachází zajímavá stopa: čtyřstránkový interní, nezveřejněný text nazvaný „Dojmy prezidenta republiky Václava Havla z koncertu Michaela Jacksona v Praze 7. 9. 1996“.
Obsah dokumentu archiv veřejně nezobrazuje, takže by bylo nepoctivé tvrdit, co přesně si Havel o koncertu napsal. Už samotná existence čtyř stran osobních dojmů ale ukazuje, že událost nebyla pro prezidenta jen povinnou návštěvou kulturní akce.
Setkání Havla a Jacksona navíc působí jako velmi přesný obrázek devadesátých let: český prezident-disident, který se stal symbolem politické změny, a globální popová hvězda, která ztělesňovala úplně jiný druh světové moci.
Jackson neviděl jen hotel a pódium
Během několika dní v Praze navštívil Jackson dětský domov ve Zbraslavi a dětské traumatologické centrum v Motole. Prošel si také část města a absolvoval setkání na Hradě.
Fanoušci mezitím prakticky obléhali hotel InterContinental. Dobové zprávy popisují situace, kdy samotný pohyb za hotelovou záclonou nebo Jacksonův odjezd vyvolával křik a tlačenice.
Z dnešního pohledu je skoro těžké vysvětlit, jak silně fungoval svět před permanentní přítomností celebrit na sociálních sítích. Člověk neměl každé ráno nové video svého idolu v telefonu. Když Michael Jackson skutečně stál několik desítek metrů od hotelového vchodu, byla to pro fanoušky jedinečná možnost vidět někoho, koho jinak znali jen z televize a videoklipů.
Po posledním ohňostroji se Letná změnila v dopravní problém
Koncert skončil, ale akce pro Prahu nikoli. Desetitisíce lidí se najednou snažily opustit stejnou oblast. K tomu se přidaly stovky taxíků a běžný večerní provoz.
Česká televize s odkazem na dobové agentury připomíná, že v okolí vznikl přibližně dvě a půl hodiny trvající dopravní kolaps. Letná zůstala pokrytá odpadem a město muselo zpracovat důsledky akce v měřítku, které se u běžného koncertu neobjevuje.
Speciální autobusy a vlaky přivážely a odvážely fanoušky. Část z nich přijela ze zahraničí a po koncertě okamžitě pokračovala domů. Davové šílenství, které předtím obklopovalo Jacksonův hotel, tak během krátké doby téměř zmizelo.
Fanoušci byli nadšení, kritici mnohem méně
Je lákavé po třiceti letech přepsat takovou událost do jedné nostalgické věty: přijel největší zpěvák planety a všichni byli uchvácení. Ve skutečnosti byl dobový obraz mnohem rozpornější.
Část českých kritiků koncert napadala jako přehnanou, povrchní nebo až směšnou podívanou. ČT při zpětném pohledu připomíná formulace jako „velké nic“ či „nejhorší kulturní zážitek“. Proti tomu stála masa fanoušků, pro které šlo o jeden z nejsilnějších koncertních zážitků života.
Obě reakce mohou být pravdivé zároveň. Jacksonova show byla záměrně megalomanská. Kdo hledal intimní koncert založený na improvizaci a čistém hudebním výkonu, mohl být zklamaný. Kdo chtěl vidět největší popovou produkci své doby, dostal ji v plné síle.
Třicet let poté je nejzajímavější, co ten koncert říká o Praze
Michael Jackson v Praze není jen příběh o jednom zpěvákovi. Je to také krátká zpráva o městě v polovině devadesátých let.
Praha byla několik let po revoluci hladová po světových jménech a zároveň se učila zvládat jejich logistiku, bezpečnost a mediální tlak. Letná byla dostatečně obrovská, aby pojala show, která by se nevešla do běžného stadionu. A symbolicky nabízela místo, kde se dal jeden monument nahradit úplně jiným.
Jackson přijel do města, které se snažilo dokázat, že už není periferií za železnou oponou. A tím, že právě tady zahájil globální turné, mu na několik dní poskytl potvrzení, které žádná reklamní kampaň Prahy koupit nemohla.
Verdikt: na Letné se nepotkalo jen 120 tisíc lidí s jedním zpěvákem
Tři desetiletí jsou dost dlouhá doba, aby se podobná akce změnila v legendu a nepohodlné detaily se ztratily. Proto má smysl držet obě vrstvy zároveň.
Ano, koncert byl obrovský marketingový stroj a část kritiků ho nesnášela. Ano, doprava zkolabovala a okolí po akci vypadalo podle dobových zpráv katastrofálně. Ale zároveň šlo o okamžik, kdy Praha dokázala hostit první večer jedné z největších světových tour své doby před 120 tisíci lidmi.
Nejsilnější obraz nakonec není ani moonwalk, ani pyrotechnika. Je to Letná s patnáctimetrovým Michaelem Jacksonem na místě, kde kdysi stál Stalin.
Během několika desetiletí se na stejném kusu Prahy vystřídaly dva úplně rozdílné kulty. Jeden byl vynucený státem. Druhý si lidé koupili na vstupence a přišli na něj dobrovolně po desítkách tisíc.
A možná právě proto Praha na Jacksona dodnes nezapomněla.
Zdroje
