Článek
Místo, kde noc pravidelně bliká jako stroboskop
Na severozápadě Venezuely leží jezero Maracaibo. Samo o sobě by bylo geograficky zajímavé už rozlohou a napojením na Karibské moře. Jenže světovou pověst mu dala obloha.
NASA ve své novější klimatologii blesků uvádí, že oblast Maracaiba má nejvyšší průměrnou četnost bleskových záblesků na světě. V průměru jde o 389 záblesků za den.
Přepočítal jsem to na celý rok: pokud by se dlouhodobý průměr rozložil rovnoměrně, vychází to na více než 142 tisíc záblesků za 365 dní. Neznamená to, že každý den udeří přesně 389 blesků. Bouřková aktivita se během roku výrazně mění. Číslo ale ukazuje, jak mimořádně aktivní místo to je.
Starší měření našlo 233 záblesků na kilometr čtvereční za rok
Výsledek nevznikl z jedné efektní bouřky. Studie založená na šestnácti letech pozorování přístrojem Lightning Imaging Sensor na družici TRMM vytvořila velmi podrobnou mapu světových bleskových hotspotů.
Lake Maracaibo vyšlo na první místo s přibližně 233 záblesky na kilometr čtvereční za rok. Studie zároveň uváděla, že hluboká konvekce se v oblasti vytváří v průměru 297 dní za rok a bouřky vrcholí v noci.
Novější zpracování dat používá odlišnou metriku, která lépe zohledňuje i horizontální rozměr bleskových výbojů. Proto není správné čísla 233 a 389 jednoduše porovnávat jako dvě verze stejného ukazatele. Obě ale potvrzují stejnou pointu: Maracaibo patří mezi nejaktivnější blesková místa planety.
Proč právě tady? Jezero, Karibik a Andy vytvořily téměř ideální stroj na bouřky
Extrém nevzniká náhodou. Maracaibo je sevřené mezi horskými pásmy And a současně přijímá teplý a vlhký vzduch od Karibského moře. Voda jezera zůstává velmi teplá a poskytuje atmosféře další zásobu tepla a vlhkosti.
Večer a v noci se mění proudění mezi horami, údolími, pevninou a vodní plochou. Vzduch se sbíhá nad jezerem a teplý vlhký vzduch je nucen stoupat. Při rychlém výstupu vznikají mohutné bouřkové oblaky.
NASA popisuje Maracaibo jako unikátní kombinaci geografie a klimatu, která je mimořádně vhodná pro opakovaný vznik nočních bouřek. Právě stálost tohoto mechanismu je důležitější než jeden rekordně silný výboj.
Bouřky nejsou stejné celý rok
Představa nepřetržité bouřky 365 dní v roce je lákavá, ale nepřesná. Data ukazují silnou sezonní proměnlivost.
Starší studie popsala dva výraznější vrcholy aktivity. Nejsilnější období připadalo přibližně na srpen až listopad, zatímco leden a únor byly výrazně klidnější. Další zvýšení přicházelo kolem května a června.
To zároveň vysvětluje, proč označení „věčná bouře“ funguje skvěle jako přezdívka, ale ne jako doslovný meteorologický popis. Nejde o jedinou bouři trvající staletí. Jde o místo, kde se díky stejným geografickým podmínkám znovu a znovu tvoří nové bouřky.
„Maják Catatumbo“ znali námořníci dávno před satelity
Bouřkový fenomén je spojený také s řekou Catatumbo, která ústí do jižní části jezera. Odtud pochází známé pojmenování Catatumbo Lightning nebo „Maják Catatumbo“.
NASA připomíná, že časté noční blesky byly v minulosti natolik nápadné, že je využívali jako orientační bod karibští námořníci. Světlo z bouří bylo z velké vzdálenosti viditelné nad horizontem.
Moderní satelitní data tak vlastně jen přesně změřila něco, čeho si lidé všímali po staletí: nad Maracaibem se noc chová jinak než na většině planety.
389 denně neznamená 389 úderů do země
U blesků je ještě jedna důležitá terminologická past. Číslo 389 z novější klimatologie NASA označuje průměrný počet zaznamenaných bleskových záblesků podle použité metody, nikoli 389 zásahů jednoho místa na zemi.
Blesk se může šířit horizontálně na velkou vzdálenost a jeden výboj může mít složitý průběh. Novější klimatologie proto pracuje s tím, jak často by pozorovatel mohl blesk vidět nad sebou, bez ohledu na přesné místo začátku a konce výboje.
Právě to je důvod, proč je při psaní o Maracaibu lepší vyhnout se zjednodušení typu „389 blesků udeří do jezera každý den“. Přesnější je mluvit o průměrné četnosti záblesků nad oblastí.
Nejsilnější pointa není rekord. Je to opakovatelnost
Na Maracaibu mě nejvíc fascinuje, že nejde o jednu katastrofickou bouři, která se dostala do statistik. Je to dlouhodobý klimatický mechanismus.
Hory, teplá voda a proudění vzduchu vytvořily místo, kde se atmosféra opakovaně dostává do podobného stavu. Výsledek je natolik pravidelný, že ho viděli námořníci před stovkami let a dnes ho měří přístroje na družicích.
Při průměru 389 záblesků denně bychom se za rok dostali přes 142 tisíc. To číslo je působivé. Ještě působivější ale je, že příroda dokáže něco podobného znovu postavit skoro každou noc, kdy jsou podmínky správné.
Zdroje
