Článek
V listopadu 1889 nastoupila novinářka Nellie Bly na loď z New Yorku s jedním malým zavazadlem a cílem, který zněl jako reklamní trik: objet svět rychleji než Phileas Fogg z Verneova románu Cesta kolem světa za osmdesát dní.
Na rozdíl od literární postavy ale závodila se skutečnými jízdními řády, přestupy a oceány. Do New Jersey se vrátila po 72 dnech, 6 hodinách, 11 minutách a 14 sekundách – jako jedna z nejslavnějších novinářek své doby.
Nápad původně narazil na to, že byla žena
Bly později ve své knize popsala, že myšlenku navrhla redakci New York World už dřív. Dostala odpověď, že taková cesta potřebuje muže: žena prý bude potřebovat doprovod, příliš mnoho zavazadel a nedokáže cestovat dost rychle.
Nakonec se projekt změnil. World poslal právě Bly a z její cesty udělal velkou novinovou událost.
Vyrazila 14. listopadu 1889
Library of Congress uvádí 14. listopad 1889 jako den odjezdu. Bly cestovala parníky a vlaky přes Evropu a Asii, využívala síť tehdejší dopravy a postupovala podle velmi těsného harmonogramu.
Na cestě se zastavila i ve Francii, kde se setkala s Julesem Vernem. Autor románu, který celý podnik inspiroval, sledoval, zda skutečná reportérka jeho fiktivní osmdesátidenní hranici překoná.
Z cesty byl zároveň mediální produkt
New York World z cesty nevyráběl jen sérii reportáží. Čtenáři sledovali postup, tipovali přesný čas návratu a Bly se stala součástí obrovské propagační kampaně.
Po jejím návratu dokonce World vydal deskovou hru postavenou na jednotlivých dnech cesty. Library of Congress uchovává její dobovou podobu s 73 políčky a motivy vlaků, parníků i Julese Verna.
Nezávodila ale sama
Krátce po jejím odjezdu vyrazila opačným směrem také Elizabeth Bisland z časopisu Cosmopolitan. Vznikl tak skutečný závod dvou novinářek, přestože každá reprezentovala jiné médium a Bisland byla do cesty vyslána až jako reakce na Bly.
Bisland se vrátila později. Bly zůstala tváří rekordu.
25. ledna 1890 čekaly davy
Library of Congress zaznamenává její návrat 25. ledna 1890. Policie musela pomáhat s průchodem jásajícího davu a dobové ilustrace zachycovaly Bly jako ženu, která právě ‚opásala zeměkouli‘.
Přesný čas její cesty se v pramenech uvádí jako 72 dní, 6 hodin, 11 minut a 14 sekund.
Nejdůležitější ale nebylo porazit fiktivního hrdinu
Bly už před cestou proslula investigativní reportáží z psychiatrického ústavu Blackwell's Island. Její světová cesta z ní ale udělala celebritu v době, kdy se od žen v novinařině často očekávaly úplně jiné rubriky.
Projekt spojil reportáž, osobní účast, technologii dopravy a marketing moderních novin. To, co začalo jako otázka ‚jde objet svět za méně než 80 dní?‘, se změnilo v důkaz, že reportérka může být současně protagonistkou vlastního příběhu.
Za 72 dní neobešla svět pěšky. Využila nejrychlejší infrastrukturu své doby
Na příběhu je snadné vidět jen rekord. Ve skutečnosti je zajímavější síť, která ho umožnila: parníky, železnice, telegraf a noviny schopné její postup průběžně prodávat čtenářům.
Nellie Bly tak nezávodila jen s Julesem Vernem. Závodila na hranici toho, co dokázala globální doprava roku 1889 – a udělala z toho jeden z nejslavnějších novinářských projektů 19. století.
Zdroje
