Článek
Proč v některých obcích nepotkáte strážníka a jak si vesnice může „půjčit“ městskou policii od sousedů
Ve větších městech patří uniformy strážníků k běžnému koloritu ulic, v menších obcích na ně ale často vůbec nenarazíte. Neznamená to, že by snad tamní radnice kašlala na pořádek nebo porušovala zákon. Mít vlastní sbor totiž není pro radnice povinnost, ale pouze možnost, kterou jim dává zákon o obecní policii (č. 553/1991 Sb.). Pokud se malá vesnice nechce pouštět do budování vlastní služebny, má v rukávu ještě jedno málo známé eso: může si strážníky oficiálně „pronajmout“ od sousedního města.
Starosta sám policii nezřídí, hlavní slovo má zastupitelstvo
Když se obec rozhodne, že vlastní strážníky potřebuje, nestačí k tomu jen rozkaz z kanceláře starosty. Obecní policii totiž může zřídit (a stejně tak i zrušit) výhradně obecní zastupitelstvo, a to vydáním obecně závazné vyhlášky. Starosta – případně jiný pověřený zastupitel – pak sice sbor ze zákona řídí, ale bez souhlasu zastupitelů ho sám na vlastní pěst založit nemůže.
Často se také pletou pojmy obecní a městská policie. Z pohledu zákona jde o naprosto stejnou instituci s totožnými pravomocemi. Rozdíl je čistě v tom, kdo ji zřizuje: města, statutární města a Praha používají název „městská policie“, zatímco ostatní obce mají „obecní policii“. V obou případech jsou ale strážníci zaměstnanci dané radnice, nikoliv příslušníci státní Policie České republiky.
Jak přivést hlídku přes hranici katastru
Pro menší obec představuje vlastní služebna obrovskou finanční i organizační zátěž. Radnice musí nakoupit výstroj, auta, zajistit zázemí a hlavně zaplatit vycvičené lidi. Zákon přitom nestanovuje žádnou hranici počtu obyvatel, od které by sbor musel povinně vzniknout.
Právě tady přichází ke slovu paragraf 3a zákona o obecní policii. Ten obcím bez vlastního sboru umožňuje uzavřít takzvanou veřejnoprávní smlouvu s jinou obcí či městem, které vlastní policii má. Díky této smlouvě pak mohou přespolní strážníci legálně překročit hranice katastru a hlídkovat i u sousedů.
Má to ale svá přísná pravidla. Určitě to nefunguje tak, že by starosta jen zvedl telefon, zavolal známému do vedlejšího městečka a na večer si objednal hlídku. Vše musí být podložené oficiální smlouvou a obě obce se navíc musejí nacházet ve stejném kraji (výjimku tvoří jen mimořádné krizové situace, jako jsou například živelní pohromy). Konkrétní rozsah hlídek a kolik za ně menší obec sousedům zaplatí, už pak záleží čistě na tom, jak si obě radnice nastaví podmínky smlouvy a kolik peněz uvolní ze svého rozpočtu.
Kdy volat strážníky a kdy rovnou státní policii?
Obecní a městští strážníci mají na starosti především místní veřejný pořádek. Dohlížejí na dodržování obecních vyhlášek (třeba o nočním klidu, volném pohybu psů nebo konzumaci alkoholu), chrání majetek a občany, řeší drobné přestupky a pomáhají s dohledem nad dopravou či měřením rychlosti.
Státní policii ale v plném rozsahu nenahrazují. Pokud dojde k závažnému trestnému činu, těžké nehodě nebo přímému ohrožení života, je vždy na místě volat rovnou Policii ČR na lince 158 (případně tísňovou linku 112). Městský strážník sice může být na místě činu jako první a poskytnout okamžitou pomoc, samotné vyšetřování zločinů už ale patří do rukou státních policistů.
Kde začít, pokud v obci hlídky chybí
Jestliže místní obyvatelé cítí, že by jejich ulice pravidelný dohled potřebovaly, nejjednodušší cesta vede přímo na zasedání obecního zastupitelstva. Právě tam se totiž láme chléb. Občané se mohou zastupitelů otevřeně zeptat, zda obec neuvažuje alespoň o smluvní výpomoci od sousedního města a jaké konkrétní potíže v obci by přespolní hlídka mohla vyřešit. Bezpečnost v ulicích totiž nestojí na tom, jestli má každá malá vesnice vlastní služebnu, ale jak chytře dokáže radnice využít možnosti, které jí zákon nabízí.
Zdroje a podklady
Související autorova publikace
