Článek
Má autobus vyjíždějící ze zastávky vždycky přednost? Zákon dává jasnou povinnost oběma stranám
Městský autobus u obrubníku zavírá dveře, řidič zapíná levý blinkr a chystá se vyjet ze zálivu zpátky do pruhu. Zatímco jedno osobní auto za ním poslušně přibrzdí, druhé klidně šlápne na plyn a autobus objede. Kdo v tu chvíli chybuje? Mezi šoféry koluje zjednodušené pravidlo, že „autobus má v obci vždycky přednost“. Jenže když nahlédneme do zákona o silničním provozu (konkrétně do § 25 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb.), zjistíme, že pravidla míří na obě strany – na řidiče osobáků i na samotného autobusáka.
Nejde o slušnost, ale o jasnou povinnost
Když v obci vyjíždí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu autobus (případně trolejbus), nejde ze strany ostatních řidičů o žádnou dobrovolnou galantnost. Zákon výslovně přikazuje, že ostatní šoféři mu musejí vyjetí umožnit, a to „snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla“.
V praxi to znamená jednoduchou věc: jakmile vidíte, že autobus na zastávce dává znamení o změně směru jízdy, neměli byste spoléhat na to, že se kolem něj ještě rychle protáhnete. Pokud to situace vyžaduje, musíte nejen sundat nohu z plynu, ale klidně i úplně zastavit a nechat ho plynule zařadit do pruhu. Toto privilegium přitom platí výhradně pro vozidla hromadné dopravy osob – rozjíždějící se kurýrní dodávka u chodníku žádné takové právo nemá.
Ani blinkr nedává autobusu právo vytlačit auto ze silnice
Spousta řidičů – a občas i samotných šoférů z povolání – ale zapomíná na druhou větu téhož paragrafu. Ta totiž dodává zásadní pojistku: řidič autobusu či trolejbusu „přitom nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem“.
Právě tady se láme chléb mezi pojmem přednost v jízdě a povinností umožnit vyjetí. Zapnutý blinkr není neviditelný štít, který by řidiči autobusu dovoloval bez pohledu do zrcátka strhnout volant doleva a natlačit osobní auto do protisměru nebo na svodidla. Obě pravidla totiž v zákoně platí současně a vyžadují spolupráci obou stran.
Jak to vypadá v reálném provozu?
Rozdíl v tom, kdo má v danou vteřinu ustoupit, nejlépe ukážou tři běžné situace ze silnic:
- Auto přijíždí zezadu s odstupem: Autobus v obci stojí v zálivu, vyhodí levý blinkr a za ním se v pruhu blíží osobní auto, které má dostatek času i místa na reakci. Tady je situace naprosto čitelná – řidič osobáku musí zpomalit (nebo zastavit) a pustit autobus před sebe.
- Auto už jede vedle autobusu: Osobní vůz už je v okamžiku rozsvícení blinkru těsně u zadní části autobusu nebo přímo vedle něj a nemůže bezpečně zastavit. V takové chvíli musí šofér autobusu počkat. Kdyby do pruhu vjel, přímo by osobní auto ohrozil, což mu zákon výslovně zakazuje.
- Zastávka mimo obec: Pokud autobus vyjíždí ze zastávky na otevřené silnici mimo obec (kde chybí cedule začátku obce), speciální pravidlo o povinném pouštění ze zastávky neplatí. Auta tu jezdí výrazně vyšší rychlostí a prudké brzdění v devadesátce by mohlo způsobit hromadnou nehodu. Tady musí dát autobus přednost všem vozidlům v průběžném pruhu, stejně jako každé jiné auto vyjíždějící od kraje silnice.
Dvě poloviny jednoho pravidla
Celý paragraf tak vlastně nestaví řidiče osobáků a autobusů proti sobě, ale rozděluje mezi ně zodpovědnost. Pokud sedíte v osobním autě a vidíte v obci blikající autobus v zastávce, sundejte nohu z plynu a pusťte ho. A pokud naopak točíte volantem autobusu, mějte na paměti, že i když vám ostatní musejí uvolnit cestu, pořád máte povinnost pohlídat si zrcátko a nikoho kolem sebe neohrozit.
Zdroje a podklady
Související autorova publikace
