Článek
Dvě děti zachráněné z Titaniku neměl kdo poznat
Když se 18. dubna 1912 záchranná loď Carpathia dostala do New Yorku, mezi přeživšími byly i dvě malé děti, ke kterým se nehlásil žádný rodič ani jiný dospělý. Staršímu Michelovi byly tři roky a deset měsíců, Edmondovi dva. Anglicky nemluvili a lidem kolem sebe nedokázali vysvětlit ani to, kdo vlastně jsou.
Právě proto se v tehdejším tisku rychle objevily jako „sirotci z Titaniku“. Jejich fotografie obletěly noviny. Jenže za tímto obrazem dvou zachráněných chlapců se skrýval příběh, který začal ještě předtím, než Titanic vyplul ze Southamptonu.
Otec je odvezl bez vědomí matky a na loď nastoupil pod cizím jménem
Michel Navratil starší byl krejčí, který žil v Nice. S manželkou Marcelle se jejich vztah rozpadal a děti zůstaly u matky. O velikonočním víkendu roku 1912 však otec syny převzal a už je nevrátil. Přes Monte Carlo a Anglii s nimi zamířil do Ameriky.
Na Titanic nastoupili 10. dubna v Southamptonu jako cestující druhé třídy. Otec používal příjmení Hoffman a synové byli vedeni pod falešnými jmény. Ostatním cestujícím tvrdil, že jejich matka zemřela. Podle pozdějších svědectví pouštěl děti z očí jen minimálně.
Novější archivní výzkum zveřejněný v roce 2024 na Encyclopedia Titanica navíc ukazuje, že dlouho tradovaná verze rodinného sporu byla příliš jednoduchá. Badatelky v archivech v Nice našly rozvodové a insolvenční dokumenty. Podle jejich závěrů žádala o rozvod Marcelle, zatímco Michel čelil vysokým dluhům a 10. dubna 1912 – tedy v den nástupu na Titanic – se měl ve Francii dostavit k řízení předcházejícímu bankrotu. To je důležitý detail: útěk s dětmi zřejmě nebyl jen romantickým pokusem začít nový život v Americe.
Když se loď potápěla, syny posadil do člunu. Sám zůstal na palubě
Po nárazu Titaniku do ledovce v noci ze 14. na 15. dubna se Michel Navratil dostal se syny na člunovou palubu. Oba chlapci skončili v záchranném člunu a katastrofu přežili. Jejich otec nikoliv.
Jeho tělo později našla loď Mackay-Bennett. Protože cestoval pod příjmením Hoffman, byl nakonec pohřben v židovské části hřbitova Baron de Hirsch v Halifaxu. Jeho skutečná identita už však byla spojena s příběhem dvou chlapců, kteří mezitím v New Yorku čekali na někoho, kdo je pozná.
Starší Michel na noc katastrofy vzpomínal i po desetiletích. Encyclopedia Titanica zachycuje jeho vzpomínku, že jej otec teple oblékl a odnesl z kajuty; bratra vzal jiný muž. Podstatné je, že chlapci dostali místo v člunu a jejich otec zůstal na lodi. Přesná podoba jeho posledních slov je známá jen z Michelovy pozdější vzpomínky, a proto ji nelze brát jako doslovný stenografický záznam.
Matka je našla díky fotografiím v novinách
Na palubě Carpathie se nikdo k dětem nehlásil. O jejich dočasnou péči se proto postarala Margaret Haysová, cestující první třídy, která je vzala do svého domu v New Yorku. Právě tam vznikly fotografie, díky nimž se jejich příběh dostal do novin.
Marcelle Navratilová své syny na fotografiích poznala. White Star Line ji dopravila do Spojených států a 16. května 1912 se s Michelem a Edmondem znovu setkala. Library of Congress uchovává i snímky z tohoto dne, na kterých oba chlapci sedí své matce na klíně. Rodina se poté vrátila do Francie na lodi Oceanic.
Druhá doporučená fotografie do článku: Marcelle Navratilová se syny 16. května 1912 – Library of Congress. Library of Congress u snímku rovněž uvádí, že nejsou známa omezení publikace.
Jeden z „titanických sirotků“ žil ještě téměř devadesát let
Oba bratři se po návratu do Francie dožili dospělosti. Edmond během druhé světové války sloužil ve francouzské armádě, padl do německého zajetí a později uprchl. Zemřel v roce 1953 ve 43 letech.
Michel vystudoval a stal se profesorem psychologie. Do Spojených států se poprvé od roku 1912 vrátil až při 75. výročí katastrofy. V roce 1996, čtyři roky před koncem života, navštívil v Halifaxu poprvé otcův hrob. Zemřel v lednu 2001 ve věku 92 let a byl posledním žijícím mužským pasažérem Titaniku.
Právě délka jeho života dává příběhu zvláštní perspektivu. Člověk, jehož fotografie v roce 1912 kolovala světem proto, že nikdo netušil, jak se jmenuje, se dožil éry internetu a filmu Titanic Jamese Camerona. Z katastrofy, kterou jako malé dítě přežil, se mezitím stal jeden z nejznámějších příběhů moderních dějin.
Proč tenhle příběh stojí za připomenutí
Příběh Michela a Edmonda Navratilových není zajímavý jen tím, že oba přežili Titanic. Je v něm rodinný spor, útěk pod falešnou identitou, katastrofa, děti bez jmen, mezinárodní pátrání prostřednictvím novin a nakonec znovushledání s matkou.
Zároveň dobře ukazuje, proč má smysl vracet se i ke známým historickým událostem pomocí archivů. Novější dokumenty mohou změnit obraz lidí, kteří byli po desetiletí popisováni jednodušším příběhem. Titanic se nepotopil znovu – ale naše porozumění některým pasažérům se stále může měnit.
VERDIKT PŘÍBĚHU
Dva nejmladší hrdinové tohoto příběhu přežili díky místu v záchranném člunu. To, že se vrátili k matce, ale zajistila až tehdejší masová média: fotografie dvou bezejmenných dětí překročily Atlantik rychleji než jakákoli úřední pátrací cesta.
Zdroje a ověření
Library of Congress: Louis & Lola? – Titanic survivors (fotografie Michela a Edmonda) – dobová fotografie; katalog uvádí „no known restrictions on publication“
Library of Congress: Mme. Navratil & sons (znovushledání s matkou) – dobová fotografie z 16. května 1912
Encyclopedia Titanica: Michel Marcel Navratil – survivor biography – věk, záchrana, péče Margaret Haysové, znovushledání a pozdější život
Encyclopedia Titanica: Michel Navratil – victim biography – původ, falešná identita, cesta, úmrtí a pohřeb
Encyclopedia Titanica / Fidelis Morgan: A Titanic passenger research quest – archivní výzkum z roku 2024 k rozvodu, dluhům a motivům útěku
The Canadian Press / Global News: Father perished on board Titanic after kidnapping sons for new life in America – nezávislé sekundární shrnutí případu
