Článek
Tisíc korun měsíčně zní jako kulatá a intuitivně „plná“ částka. U penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření ale už několik let neznamená maximální státní podporu. Současná pravidla nastavují státní příspěvek jako 20 procent z vlastního měsíčního vkladu v pásmu od 500 do 1 699 Kč. Teprve při vlastní úložce 1 700 Kč nebo vyšší se státní příspěvek zastaví na maximu 340 Kč měsíčně.
Rozdíl přitom není jen kosmetický. Člověk, který posílá 1 000 Kč měsíčně, dostane od státu 200 Kč. Kdo posílá 1 700 Kč, dostane 340 Kč. Za rok je to 2 400 Kč proti 4 080 Kč. Nad hranicí 1 700 Kč už se státní příspěvek dále nezvyšuje, ale část vlastního vkladu může za splnění podmínek začít pracovat v daňovém odpočtu.
Od 500 do 1 699 Kč přidává stát přesně pětinu
Aktuální znění zákona o doplňkovém penzijním spoření stanoví jednoduchý princip. Pokud vlastní měsíční příspěvek činí alespoň 500 Kč a nejvýše 1 699 Kč, stát přidává 20 procent z této částky. Při 500 Kč je tedy státní příspěvek 100 Kč, při 1 000 Kč 200 Kč, při 1 500 Kč 300 Kč a při 1 600 Kč 320 Kč.
Jakmile vlastní příspěvek dosáhne 1 700 Kč, měsíční podpora je 340 Kč. Stejných 340 Kč dostane účastník i při vlastní úložce 2 000, 3 000 nebo třeba 5 000 Kč. Státní část se už nad 1 700 Kč nezvedá. To je důvod, proč má smysl oddělit dvě různé otázky: kolik posílat pro maximální státní příspěvek a kolik posílat, pokud chce člověk využívat i daňovou podporu.
Důležitá je i spodní hranice. Při vlastním měsíčním příspěvku pod 500 Kč státní příspěvek nevzniká. Nejde tedy o systém, ve kterém stát automaticky přidá pětinu ke každé libovolně malé platbě.
Čtyři modely: 500, 1 000, 1 700 a 3 000 Kč měsíčně
Při vlastní úložce 500 Kč měsíčně vloží člověk za rok 6 000 Kč. Stát přidá 100 Kč každý měsíc, tedy 1 200 Kč za rok. Bez započtení výnosu fondu, poplatků a případných dalších příspěvků tak na účet během roku přiteče 7 200 Kč.
Při 1 000 Kč měsíčně vloží účastník za rok 12 000 Kč a stát přidá 2 400 Kč. Celkový roční přírůstek z těchto dvou zdrojů je 14 400 Kč. Tisícovka tedy není „málo“, jen už dávno není hranicí pro maximální podporu.
Při 1 700 Kč měsíčně činí vlastní roční vklad 20 400 Kč. Stát přidá maximálních 340 Kč měsíčně, tedy 4 080 Kč za rok. Celkem jde před zhodnocením o 24 480 Kč. Právě tady se státní příspěvek zastaví.
Při 3 000 Kč měsíčně vloží účastník za rok 36 000 Kč. Stát stále přidá jen 4 080 Kč za rok, takže součet vlastních vkladů a státních příspěvků je 40 080 Kč. Rozdíl proti variantě 1 700 Kč se však může projevit v daních: část vlastních příspěvků nad hranici spojenou s maximální státní podporou může být daňově odčitatelná.
U 3 000 Kč měsíčně může být 15 600 Kč za rok v daňovém odpočtu
U člověka, kterému nebyl přiznán starobní důchod, se do daňového odpočtu u penzijního připojištění nebo doplňkového penzijního spoření počítá ta část vlastních příspěvků, která přesahuje 1 700 Kč měsíčně. Při úložce 3 000 Kč je rozdíl 1 300 Kč měsíčně. Za dvanáct měsíců jde o 15 600 Kč, které mohou při splnění podmínek snížit základ daně.
Je důležité nepřekládat si to jako „stát vrátí 15 600 Kč“. Odpočet snižuje základ daně, nikoli daň korunu za korunu. Při 15procentní sazbě daně by plné využití odpočtu 15 600 Kč odpovídalo snížení vypočtené daně o 2 340 Kč, pokud má poplatník dostatečný základ daně a splní ostatní podmínky. U části základu zdaněné vyšší sazbou může být efekt jiný.
Pro všechny daňově podporované produkty spoření na stáří a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče dohromady platí společný roční limit odpočtu 48 000 Kč. Do stejného balíku tak mohou vedle penzijka vstupovat například i dlouhodobý investiční produkt nebo daňově podporované životní pojištění. Není proto správné počítat limit 48 000 Kč pro každý produkt zvlášť.
Kdo chce přes penzijko vyčerpat celý limit 48 000 Kč, potřebuje výrazně vyšší úložku
Čistě matematicky by člověk, který nemá jiné daňově podporované produkty a chce celý společný roční limit 48 000 Kč vyčerpat pouze přes penzijko, musel mít v každém měsíci 4 000 Kč nad hranicí 1 700 Kč. To odpovídá vlastnímu příspěvku 5 700 Kč měsíčně po celý rok. Státní příspěvek by přitom zůstal stejných 340 Kč měsíčně.
Tohle není doporučení, kolik má kdo spořit. Je to jen ukázka rozdílu mezi státní a daňovou podporou. První končí na vlastní úložce 1 700 Kč, zatímco druhá se nad touto hranicí teprve začíná počítat. Rozumná výše spoření závisí na příjmu, rezervě, investičním horizontu, zvolené strategii i dalších produktech.
Starobní důchodci mají odlišný režim
Další důležitá výjimka se týká lidí, kterým byl přiznán starobní nebo předčasný starobní důchod. Od 1. července 2024 už ve třetím pilíři nemají nárok na státní příspěvek, a to bez ohledu na to, zda je důchod právě vyplácen. Pokud ale mají zdanitelné příjmy, mohou při splnění podmínek využívat daňové zvýhodnění.
Finanční správa zároveň vysvětluje, že u starobních důchodců se hranice 1 700 Kč pro daňový odpočet neuplatní stejným způsobem jako u ostatních účastníků. Protože jim státní příspěvek nenáleží, mohou do odpočtu vstupovat jejich vlastní příspěvky již od první vložené koruny, samozřejmě v rámci společného ročního limitu a při splnění daňových podmínek.
Nestačí jen začít posílat víc. Změnu příspěvku je potřeba oznámit penzijní společnosti
Ministerstvo financí při změně pravidel výslovně upozorňovalo ještě na jednu praktickou věc: kdo chce změnit výši svého pravidelného příspěvku, má tuto změnu komunikovat s penzijní společností. Pouhé poslání vyšší částky nemusí být totéž jako změna sjednaného příspěvku ve smlouvě nebo podle postupu konkrétní společnosti.
Pokud tedy někdo léta posílá například 1 000 Kč a rozhodne se přejít na 1 700 Kč kvůli maximálnímu státnímu příspěvku, nejbezpečnější je změnu provést způsobem, který penzijní společnost pro úpravu příspěvku požaduje. Stejně tak dává smysl zkontrolovat trvalý příkaz a následně výpis, zda nová výše opravdu prošla správně.
Tisícovka není chyba. Jen už nepřináší maximum
Z praktického pohledu se současná pravidla dají shrnout jednoduše. Pětistovka měsíčně otevírá nárok na státní příspěvek a přináší 100 Kč. Tisícovka přináší 200 Kč. Vlastní vklad 1 700 Kč přináší maximálních 340 Kč měsíčně, tedy 4 080 Kč za rok. Nad 1 700 Kč se státní příspěvek nezvyšuje, ale pro nedůchodce se právě část nad touto hranicí může zapojit do daňového odpočtu.
Proto není přesné říkat, že „na penzijko stačí tisícovka, aby člověk dostal maximum“. Stačila podle starších pravidel, dnes už ne. Zároveň ale neplatí opačný extrém, že každý musí automaticky posílat 1 700 Kč nebo více. Stát nastavil pobídku, nikoli univerzální finanční plán pro každou domácnost.
Největší hodnotu má proto prostá kontrola vlastní smlouvy. Kolik skutečně posílám, kolik mi připisuje stát, zda jsem změnu příspěvku oficiálně nahlásil a jestli část nad 1 700 Kč skutečně využívám v daňovém přiznání nebo ročním zúčtování. U produktu, který má běžet desítky let, se i několik set korun měsíčně v dlouhém čase nasčítá.
