Článek
Zastavte u krajnice. Začíná maturita.
Praha si pořídila zařízení, které vypadá jako splněný sen člověka, který se někdy díval na koloběžku a napadlo ho: „Co kdybychom ji posadili na válce a nechali ji ukázat, co umí?“ A přesně to se bude dít. Mobilní dynamometr Dynostar má policistům pomoci při kontrole výkonu a rychlosti elektrokol a koloběžek. Nejde o prototyp satirického pořadu. Je to skutečné zařízení, o němž magistrát informoval a které dnes představily Novinky.
Po letech, kdy se lidé ve městě ptali, zda jsou některé koloběžky ještě dopravní prostředek, nebo už malý únikový modul, přichází pozoruhodné řešení. Nepodáváme jim další formulář. Dáváme jim maturitu.
Představte si tu scénu. K chodníku přijede nenápadný stroj na dvou kolečkách. Dříve se vydával za jednoduchý městský dopravní prostředek, jenž chce převézt člověka z místa A do místa B. Zkoušející ho posadí na válce a najednou se řeší výkon, režimy pohonu a rychlost. Ve fiktivní zkušební komisi nastane ticho. „Uveďte své skutečné technické parametry.“ Koloběžka mlčí. Na rozdíl od mnoha jiných účastníků maturit si nedokáže vytisknout omluvenku.
Zkouška začíná. Prosím, neujíždějte. To ostatně ani nejde.
Když vám výrobce prodá kolo a uvnitř bydlí motorka.
Vtip není v tom, že by Praha chtěla šikanovat každého, kdo si cestu do práce usnadní elektromotorem. Smysl kontroly je docela jednoduchý. U elektrického vozidla nerozhoduje nápis na krabici ani to, že má řídítka a dvě kola. Rozhodují jeho skutečné vlastnosti. Běžné elektrokolo s asistencí při šlapání spadá do režimu jízdního kola, pokud má motor s trvalým výkonem nejvýše 250 wattů a asistence se vypíná při 25 kilometrech za hodinu. Existují i jiné režimy, třeba dodatečně nasazený pomocný pohon, pro které platí jiné podmínky.
Při překročení příslušných parametrů může jít o motorové vozidlo jiné kategorie. Pak se podle konkrétního provedení řeší řidičské oprávnění, výbava a někdy i pojištění či registrace. To neznamená, že každá rychlejší koloběžka je automaticky zakázaná. Znamená to, že nemůže předstírat úplně jinou kategorii jen proto, že je jí to marketingově příjemnější.
Jednoduše jde o občanku pro dopravní prostředky. Na vozidle „jízdní kolo“ je pod kapotou chuť závodit s malým skútrem. A právě tento nesoulad má přístroj pomáhat odhalovat.
Sedm metrů za sekundu. A teď si představte chodník.
Tady je vhodné odložit vtip na pár vteřin. Rychlost 25 km/h je asi 6,9 metrů za sekundu. Při 45 km/h ujede vozidlo 12,5 metrů za sekundu. Rozdíl je asi 5,6 metrů za sekundu. To samo o sobě neříká nic o brzdné dráze, protože závisí na dalších podmínkách. Ale když si představíme chodce, který nečekaně vstoupí do dráhy, dostaneme jasný rozměr z technických údajů.
Proto není přehnané zkoumat, zda se vozidlo, které vypadá jako nenápadná koloběžka, technicky chová jako něco výkonnějšího. Čtyřicet pět není jen vyšší číslo na displeji. Za jednu sekundu znamená delší cestu, kterou musí člověk rychle pochopit.
A pak se vrátíme k maturitě. Vymyšlená komise otevírá obálku: „Milá koloběžko, z fyziky výborně. Z kategorie vozidla budete přezkoušena.“
Co si zkontrolovat, než vás zkontroluje Praha
Nový přístroj je také dobrá připomínka jedné věci, kterou lze ověřit bez nákupu laboratorního vybavení. Podívejte se na štítek a dokumentaci vlastního stroje. Zajímejte se o maximální konstrukční rychlost, nominální výkon, případné přepínatelné režimy a jestli vůbec smí být na veřejné komunikaci. Policie upozorňuje, že problém může být i v rychlejším režimu, který jezdec nepoužívá.
A druhá věc je ještě banálnější: koloběžka není průkazka na chodník. Běžné elektrokoloběžky, které se posuzují jako jízdní kola, tam dospělí nesmějí jezdit. To je možná méně atraktivní než informace o barevném displeji, ale pro člověka s nákupní taškou může být důležitější.
Přístroj měří techniku. Neumí měřit ohleduplnost. Kdyby to uměl, musely by k němu přibýt i automobily, cyklisté a chodci. Při takové účasti by Praha otevřela největší maturitní centrum ve střední Evropě.
Až se rozjedou válce, nemělo by se zapomenout na ulici
Na dnešní zprávě je nejpůvabnější paradox, že se snažíme udělat bezpečnější městský pohyb tím, že dopravní prostředek nejprve úplně zastavíme. Postavíme ho na místo, kde může pod dohledem ukázat rychlost, aniž by se posunul o centimetr. Je to absurdní obraz. A docela rozumný nápad.
Jen pozor na jednu věc: z přístroje nesmí vzniknout náhrada za dopravní uvažování. Sebevýkonnější technika nerozšíří úzký chodník, nenaučí jezdce dát přednost a nezbaví město potřeby oddělit konfliktní proudy dopravy. Otestovaná koloběžka může splnit všechno, co po ní předpis vyžaduje. Její majitel přesto může projet místem, kde prostě nemá co dělat.
U maturity se na konci obvykle říká, zda kandidát prospěl. Tady by měla být otázka větší: prospěje po kontrole také ulice?
To se na válcích nezměří.
Zdroje:
