Článek
Volební místnost jako boxová ulička
Prezident Petr Pavel měl na víkend jednoduchý plán: dovolená na motorce v Maroku, komunální volby bez jeho osobní účasti a potom zase pracovní program.
Česká politika však má zvláštní schopnost proměnit i dovolenou v logistickou disciplínu. Po několika dnech kritiky prezident svůj původní plán označil za chybu, v pátek se z Maroka vrátil do Česka a krátce před třetí odpoledne odvolil v domovském Černoučku.
A pak oznámil, že se vrací zpět na dovolenou.
V tu chvíli už to nebyla volební účast. To byl pit stop.
AKT I: plán A byl nevolit
Původní rozhodnutí bylo prosté: termín komunálních voleb se potkal se soukromou cestou a prezident avizoval, že hlas neodevzdá.
To spustilo kritiku nejen kvůli samotnému hlasu, ale hlavně kvůli symbolice. Hlava státu opakovaně vybízí občany, aby se o veřejné dění zajímali a k volbám chodili. Když pak oznámí, že sám kvůli dovolené nepřijde, vznikne komunikační problém rychleji než kolona na D1.
Pavel nakonec řekl, že to byla chyba úsudku. Což je mimochodem v české politice poměrně vzácný software update: verze 1.0 měla bug, verze 1.1 ho veřejně přiznala.
AKT II: Praha–Maroko–Černouček–Maroko
Největší KLOBÁSA ale není samotná změna názoru. Je to logistika.
Prezident přiletí ze severní Afriky, přesune se do malé obce na Litoměřicku, vhodí lístek do urny a znovu míří na dovolenou.
Kdyby komunální volby měly věrnostní program, tohle je prémiový tarif: hlasovací lístek s mezinárodním přestupem.
Normální volič řeší, jestli stihne nákup před zavřením místnosti. Prezident řeší, jestli stihne návrat k motorce před západem slunce.
AKT III: jeden hlas, velmi drahá dramaturgie
Z hlediska výsledku voleb je prezidentův hlas jeden z mnoha. Z hlediska veřejného obrazu je ale přesně tenhle jeden hlas nápadně těžký.
Prezident nemá povinnost volit. Má však roli, ve které se běžné soukromé rozhodnutí často mění ve veřejný signál. To je důvod, proč se kolem jeho neúčasti rozjela debata, která by u běžného občana vůbec nevznikla.
Je fér dodat i druhou stranu: Pavel kritiku nevysvětloval donekonečna, ale prakticky změnil plán a přiznal chybu. To je něco jiného než předstírat, že žádný problém nikdy nebyl.
AKT IV: prezident objevil český volební speedrun
Celé to tak skončilo v podivném kompromisu mezi občanskou povinností a dovolenou.
Volba splněna. Kritika částečně odzbrojena. Motorka čeká.
Černouček se na pár minut změnil v nejdůležitější tranzitní uzel mezi Prahou a severní Afrikou.
A český politický rok získal nový rekord: nejdelší cesta k volební urně kvůli jednomu komunálnímu hlasu.
FINÁLE: i prezident může otočit. Doslova
Pavel nakonec udělal přesně to, co mu část kritiků vytýkala, že neudělá: přijel a odvolil.
Jestli je celý příběh důkazem politické zodpovědnosti, špatného původního plánování nebo obojího, si každý vyhodnotí sám.
Já si z něj odnáším hlavně jednu praktickou lekci.
Když vám někdo řekne, že kvůli volbám se nevyplatí nikam jezdit, prezident právě zvedl laťku dost vysoko.
Poznámka: Text je nadsazená glosa. Nehodnotí, koho má kdo volit, a humor míří na logistiku celé situace, ne na samotnou účast ve volbách.
Zdroje a ověření
ČT24 / ČTK, 9. 10. 2026: I prezidenti chybují, řekl Pavel. Nakonec ve volbách odevzdal svůj hlas
Novinky, 9. 10. 2026: Pavel se vrátil do Česka a odvolil
