Článek
Proč zrovna 1,44 MB?
Pro člověka zvyklého na gigabajty je 1,44 MB skoro směšné číslo. V době, kdy se doma běžně kopírovaly soubory na diskety, ale znamenalo poměrně konkrétní hranici: tady končí prostor, který máte k dispozici, a pokud se program nebo dokument nevejde, začíná problém.
U klasické 3,5palcové diskety typu HD nebylo číslo 1,44 MB vybráno náhodně. Technické uspořádání pracovalo s 80 stopami na každé straně, 18 sektory na stopu a 512 bajty v jednom sektoru. Výsledek dává 1 474 560 bajtů, což se v tehdejším počítačovém světě označovalo jako 1,44 MB.
Právě tenhle detail je na starých médiích zajímavý. „1,44 MB“ nebyla marketingová magie ani odhad. Byla to kapacita vycházející z konkrétního způsobu, jakým se data na magnetický kotouček zapisovala.
Disketa nebyla vždycky malá
Před 3,5palcovou disketou existovaly větší formáty. IBM uvádí, že první diskety se objevily už v 70. letech a během dalších let se měnily jejich rozměry i kapacita. U osobních počítačů se výrazně prosadil také 5,25palcový formát; například IBM PC z roku 1981 mohl používat dvě disketové mechaniky.
Ve 3,5palcové podobě dostala disketa pevný plastový obal. To byla proti starším pružným disketám praktická změna: médium se lépe chránilo a zároveň se pohodlněji přenášelo. Computer History Museum uvádí, že Sony představilo 3,5palcový formát v roce 1981 a následně jej přijímali další výrobci počítačů.
A pak přišel limit, který znala celá generace
Když jste v devadesátých letech dostali program, hru nebo větší soubor na několika disketách, nebylo neobvyklé během instalace měnit média jedno po druhém. Jedna disketa prostě neměla nekonečnou kapacitu. Pokud soubor zabral víc místa, musel se rozdělit, zkomprimovat nebo uložit na další médium.
Je to jeden z důvodů, proč si lidé, kteří tehdy pracovali s počítači, pamatují diskety jinak než dnešní flash disky. Nešlo jen o ukládání. Každý megabajt měl fyzickou podobu a člověk velmi rychle pochopil, že prostor není samozřejmost.
Kolik se toho na 1,44 MB vlastně vešlo?
Záleželo na typu souborů. Prostý text byl extrémně úsporný, zatímco obrázky, programy nebo komprimované archivy dokázaly prostor zaplnit velmi rychle. IBM ve svém historickém materiálu uvádí orientační přirovnání, podle kterého 1,44 MB odpovídalo zhruba 360 stranám textu. Dnes by takové množství dat působilo skoro absurdně malé.
Proč se z diskety stal symbol starého počítače
Důvodem nebyla jen její kapacita. Disketa byla po dlouhou dobu jednoduchý způsob, jak přenést data mezi počítači, když internet nebyl samozřejmou součástí každé domácnosti a cloudové úložiště neexistovalo. Mohli jste na ni uložit dokument, program nebo ovladač a fyzicky jej odnést jinam.
3,5palcový formát se stal jedním z hlavních symbolů počítačů devadesátých let. IBM uvádí, že v roce 1986 představilo pro PC vysokohustotní 3,5palcovou disketu s kapacitou 1,44 MB a právě tento formát se následně stal běžnou součástí počítačů v 90. letech.
Dnes je 1,44 MB skoro nic. Tehdy to byl limit, se kterým se pracovalo každý den.
Na celé věci je možná nejzajímavější právě změna měřítka. Dnes řešíme, jestli má telefon 128, 256 nebo 512 GB. U staré diskety se řešilo, jestli se soubor vejde do 1,44 MB. Technika se nezměnila jen rychlostí. Změnila se samotná představa o tom, kolik dat člověk potřebuje.
A tak se z čísla 1,44 MB stal malý pomník jedné počítačové éry. Ne proto, že by šlo o nějakou magickou hranici, ale protože přesně ukazuje, jak rychle se změnil svět kolem našich dat.
Zdroje a další čtení
IBM – Floppy disk: https://www.ibm.com/history/floppy-disk
Computer History Museum – Memory & Storage Timeline: https://www.computerhistory.org/timeline/memory-storage/
IBM – AIX format command (technické parametry 3,5" HD diskety): https://www.ibm.com/docs/en/aix/7.3.0?topic=f-format-command
