Článek
Druhá práce je obecně dovolená. Zákaz přichází až u konkrétního střetu
Mít jeden pracovní poměr a večer si přivydělávat jinde není v Česku samo o sobě nic zakázaného. Stejně tak může zaměstnanec vedle práce podnikat, vzít si DPP, DPČ nebo další pracovní poměr. Zákoník práce nefunguje tak, že by člověk po podpisu pracovní smlouvy automaticky odevzdal zaměstnavateli právo rozhodovat o každé koruně, kterou si vydělá mimo pracovní dobu.
Zásadní omezení přichází v § 304 zákoníku práce. Pokud má být další výdělečná činnost shodná s předmětem činnosti současného zaměstnavatele, zaměstnanec potřebuje jeho předchozí písemný souhlas. Pokud se činnosti neshodují, toto konkrétní zákonné omezení se neuplatní.
Právě tady vzniká nejčastější omyl. Nerozhoduje jen to, jakou pozici máte napsanou na vizitce. Důležitý je předmět činnosti zaměstnavatele. Člověk může být v jedné firmě účetní, skladník nebo řidič a přesto narazit na omezení, pokud vedlejší výdělečná činnost spadá do činnosti, kterou má jeho zaměstnavatel oprávnění provozovat.
Nejde jen o druhou pracovní smlouvu. Počítá se i DPP, živnost nebo vlastní firma
Pojem „jiná výdělečná činnost“ je širší než klasické zaměstnání u konkurence. Nejvyšší soud jej dlouhodobě vykládá jako právem dovolenou činnost vykonávanou za účelem získání majetkového prospěchu.
Do stejného režimu tak může spadnout další pracovní poměr, DPP, DPČ, podnikání na živnostenské oprávnění nebo některé aktivity ve vlastní obchodní společnosti. Není rozhodující ani to, zda vedlejší činnost nakonec skutečně vydělá. Podstatné je, že je vykonávána jako výdělečná.
Prakticky tedy nepomůže obejít pravidlo větou „nejsem u konkurence zaměstnaný, jen jí fakturuji na IČO“. Pokud jde o výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti současného zaměstnavatele, forma smlouvy sama problém neřeší.
Nejdůležitější detail: porovnává se činnost firmy, ne vaše pracovní pozice
Představme si zaměstnance, který pracuje jako správce IT v bance a po večerech fotografuje svatby. Bankovnictví a fotografické služby jsou zjevně odlišné činnosti. Samotný § 304 proto typicky nebude důvodem, proč by si měl k fotografování vyžádat souhlas banky.
Jiný případ je člověk zaměstnaný jako skladník u firmy, která provozuje e-shop s elektronikou, a současně začne na vlastní účet provozovat další obchod s elektronikou. Jeho hlavní pracovní pozice není obchodník, přesto se vedlejší činnost může krýt s předmětem činnosti zaměstnavatele. To už je situace, kde písemný souhlas může být nutný.
Nejvyšší soud výslovně upozorňuje, že shoda se posuzuje vůči předmětu činnosti zaměstnavatele, nikoli jen vůči konkrétní práci zaměstnance. Navíc nemusí jít o shodu s úplně celým předmětem podnikání firmy; stačí i dílčí překryv.
Firma může mít v rejstříku širší záběr, než by zaměstnanec čekal
Další past je čistě praktická. Firma může v každodenním provozu dělat jednu věc, ale mít živnostenské nebo jiné oprávnění i k dalším činnostem. Judikatura Nejvyššího soudu připouští, že omezení podle § 304 se může vztáhnout i na činnost, k jejímuž výkonu má zaměstnavatel oprávnění, přestože ji fakticky využívá jen omezeně nebo vůbec.
Pro zaměstnance z toho plyne nepříjemná, ale důležitá rada: pokud je vedlejší práce oborově blízko zaměstnavateli, nestačí se řídit pocitem „naše firma tohle přece nedělá“. Má smysl ověřit její skutečný předmět činnosti a oprávnění a v nejasném případě si vyžádat písemné stanovisko.
Při případném sporu mohou konkrétní okolnosti hrát roli při posuzování závažnosti porušení povinnosti. To ale není totéž jako bezpečný předpoklad, že formálně nevyužívaná živnost zaměstnavatele lze prostě ignorovat.
Souhlas musí být předem a písemně
Pokud se vedlejší výdělečná činnost s předmětem činnosti zaměstnavatele shoduje, zákon požaduje předchozí písemný souhlas. Ústní „mně je to jedno“ od nadřízeného u kávovaru není totéž.
Prakticky je rozumné v žádosti popsat, co přesně člověk hodlá dělat, v jakém rozsahu a pro koho. Čím obecnější souhlas bude, tím větší prostor vznikne později pro spor, zda se skutečná vedlejší činnost ještě pohybovala v jeho mezích.
Zákon zároveň nedává zaměstnanci automatický nárok, aby souhlas dostal. Smyslem omezení je ochrana oprávněných zájmů zaměstnavatele, zejména před konkurenčním střetem a možností zneužít informace získané v hlavním zaměstnání.
Souhlas může šéf později vzít zpět. Musí ale napsat proč
Ani jednou udělený souhlas není navždy. Zaměstnavatel jej může odvolat. Zákon ale u tohoto kroku stanoví dvě pojistky: odvolání musí být písemné a zaměstnavatel v něm musí uvést důvody změny svého rozhodnutí.
Zaměstnanec je potom povinen výdělečnou činnost bez zbytečného odkladu ukončit způsobem, který pro její skončení umožňuje příslušný právní vztah. Pokud například podniká, neznamená to nutně, že musí během jednoho dne zrušit živnost, ale musí skutečně začít situaci řešit a činnost spadající pod zákaz ukončit.
To je podstatný rozdíl proti prvotní žádosti. Zatímco § 304 výslovně nepřikazuje zaměstnavateli zdůvodnit, proč původní souhlas neudělí, při odvolání už důvod napsat musí.
Existuje pět velkých výjimek: věda, výuka, publicistika, literatura a umění
Zákoník práce výslovně vyjímá z omezení výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti. To je velmi důležitá výjimka, protože jinak by zaměstnavatel mohl v některých profesích získat až nepřiměřeně širokou kontrolu nad tím, co zaměstnanec tvoří nebo publikuje mimo práci.
Typickým příkladem může být odborník, který vedle hlavního zaměstnání přednáší, píše odborné články nebo publikuje knihu. Samozřejmě tím nezískává právo vynášet obchodní tajemství, porušovat mlčenlivost nebo používat interní data zaměstnavatele. Samotná povaha činnosti ale spadá mezi zákonné výjimky z § 304.
Veřejný ochránce práv už dříve upozornil například na to, že vysoká škola nemůže vnitřním předpisem nepřímo zakázat vědeckým a akademickým pracovníkům vědeckou či pedagogickou činnost pro jinou školu jen prostřednictvím mechanismu souhlasu podle § 304.
U části veřejného sektoru jsou pravidla přísnější
Běžný zaměstnanec soukromé firmy si tedy hlídá hlavně shodu s předmětem činnosti zaměstnavatele. U některých zaměstnanců státu, samosprávy a dalších institucí ale zákoník práce obsahuje zvláštní režim v § 303.
Vybrané skupiny zaměstnanců mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, a to bez stejného omezení pouze na konkurenční předmět činnosti. Zákon zároveň zachovává výjimky pro vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární a uměleckou činnost a správu vlastního majetku.
Proto se u úředníka, zaměstnance správního úřadu nebo některé jiné veřejné instituce nedá automaticky použít jednoduchá poučka platná pro běžného zaměstnance soukromé firmy. Je potřeba nejprve zjistit, zda spadá do některé ze zvláštních kategorií.
Porušení zákazu může skončit i výpovědí. Není to jen administrativní formalita
Práce bez potřebného souhlasu není drobný papírový nedostatek, který se vždy napraví dodatečným podpisem. Jde o porušení pracovní povinnosti. Nejvyšší soud v minulosti řešil i případy, kdy měla nepovolená konkurenční činnost dopad na skončení pracovního poměru.
Zda konkrétní porušení stačí k výpovědi nebo dokonce k okamžitému zrušení pracovního poměru, závisí na jeho intenzitě a okolnostech. Soudy zkoumají zavinění, rozsah činnosti, střet zájmů a další skutečnosti. Nelze tedy napsat, že jeden nepovolený vedlejšák automaticky znamená vyhazov. Stejně nebezpečné by ale bylo tvrdit, že se nemůže stát nic.
Pokud má člověk pochybnost, jestli se jeho vedlejší práce s činností firmy překrývá, je písemné vyjasnění předem podstatně levnější než několik let pracovněprávního sporu.
Pět modelů: kdy souhlas typicky řešit a kdy ne
Programátor zaměstnaný v bance večer fotografuje svatby. Pokud zaměstnavatel nepodniká ve fotografických službách, samotný § 304 typicky souhlas nevyžaduje.
Skladník v maloobchodní společnosti si otevře vlastní internetový obchod ve stejném segmentu. Přestože v hlavní práci nesedí v obchodním oddělení, vedlejší činnost se může překrývat s předmětem činnosti zaměstnavatele. Souhlas je potřeba řešit.
Marketingový pracovník začne po večerech učit na škole. Pedagogická činnost patří mezi zákonné výjimky.
Novinář napíše knihu. Literární a publicistická činnost jsou z omezení výslovně vyňaty, byť dál platí mlčenlivost a další obecné povinnosti vůči zaměstnavateli.
Zaměstnanec vybraného správního úřadu si chce otevřít podnikání v úplně jiném oboru. Tady už může nastoupit přísnější § 303 a předchozí písemný souhlas může být nutný i bez konkurenčního překryvu.
Nejjednodušší kontrola před vedlejšákem má tři otázky
První: jde opravdu o výdělečnou činnost? Pokud ano, pokračuji dál. Druhá: překrývá se s předmětem činnosti mého zaměstnavatele? Pokud ano, u běžného zaměstnance se dostává do hry předchozí písemný souhlas. Třetí: nepatřím do zvláštní skupiny zaměstnanců, pro kterou zákon stanoví přísnější pravidla?
Teprve potom má smysl řešit jednotlivé detaily. Samotná věta „šéf mi nemůže mluvit do toho, co dělám po práci“ je příliš široká. Stejně široká a chybná je ale opačná představa, že zaměstnavatel musí schválit každý víkendový přivýdělek.
Základní pravidlo je mnohem užší: druhá práce je obecně možná. Písemný souhlas se řeší zejména tam, kde začíná shoda s předmětem činnosti zaměstnavatele - a tím i reálné riziko střetu zájmů.
Zdroje
