Článek
Večerní zpráva, která se netýká jen dnešních důchodců
V pondělních Událostech se mezi hlavními domácími tématy objevila změna, kterou lze snadno přeskočit jako další technickou novelu. Jenže tentokrát jde o penzijní spoření, které má v Česku podle Ministerstva financí a České televize zhruba 3,9 milionu lidí.
Vláda dnes schválila návrh nazvaný Lepší penzijko. Pokud projde Parlamentem v navržené podobě, od roku 2027 mají mladí dostat vyšší státní podporu, klientům mají klesnout poplatky, investice se mají více řídit věkem a transformované fondy mají v roce 2036 skončit.
Na papíře to vypadá rozumně. A možná právě proto mi na celé reformě připadá nejzajímavější něco, co se do tabulky nevejde: stát chce po dvacetiletém člověku, aby začal přemýšlet o penězích, které bude potřebovat někdy kolem roku 2070. To vyžaduje víc než dobrý výnos. Vyžaduje důvěru, že pravidla nezmění směr při každé další politické otočce.
Do třiceti let má být státní příspěvek dvojnásobný
Dnešní systém dává většině klientů státní příspěvek ve výši 20 procent měsíčního vkladu mezi 500 a 1 700 korunami. Vládní návrh počítá s tím, že střadatelům do 30 let se tato podpora zdvojnásobí na 40 procent.
Při měsíčním vkladu 1 700 korun tedy podle navrženého mechanismu vychází státní příspěvek na 680 korun. To je 8 160 korun za rok. Proti dnešnímu maximálnímu příspěvku 340 korun měsíčně by mladý člověk získal o 4 080 korun státní podpory ročně více.
To už není částka, nad kterou bych mávl rukou. Když stát chce mladého člověka přimět, aby se začal o stáří zajímat dřív než ve chvíli, kdy začne řešit první šedivé vlasy, finanční motivace dává logiku.
Jen bych ji nepřeceňoval. Dvacetiletý člověk většinou nesoupeří mezi rozhodnutím „penzijko nebo luxusní jachta“. Soutěží mu nájem, kauce, auto, první vlastní bydlení, cestování, rezerva a často i obyčejná schopnost vyjít do další výplaty.
Dobrá změna: stát konečně připouští, že mladý člověk má investovat jinak než člověk před důchodem
Za ještě důležitější považuji strategii životního cyklu. Ministerstvo financí chce, aby u klientů do 50 let bylo v tomto nastavení nejméně 75 procent portfolia v dynamických investicích. S blížícím se důchodem by se peníze postupně přesouvaly do konzervativnějších aktiv.
To je v principu velmi jednoduchá logika: člověk, kterému je dvacet pět, má před sebou desítky let a může snášet větší kolísání. Člověk dva roky před důchodem už nechce sledovat, jak mu velká část úspor během jednoho špatného roku prudce propadne.
Současně mají zmizet výkonnostní poplatky a poplatek za správu se má u většiny fondů zastropovat na 0,5 procenta.
Jestli reforma projde, právě tohle může být dlouhodobě podstatnější než marketingově atraktivní státní stovky měsíčně. Poplatek se totiž neplatí jednou. Ukusuje z peněz průběžně.
Stát zároveň říká: spořte na desítky let. A právě tam začíná problém
Penzijní produkt je zvláštní smlouva s budoucností. Dnešní ministr financí vám nemůže slíbit, jak budou vypadat daňová pravidla, státní podpora nebo důchodový systém za dvacet, třicet či čtyřicet let.
A ani by to slíbit neměl.
Problém je, když se dlouhodobé spoření prodává stylem, jako by jeho dnešní parametry byly vytesané do kamene. Nejsou. Už samotná dnešní zpráva je důkazem, že se systém mění: jiné příspěvky, jiné poplatky, jiné investování, konec části starých fondů.
To automaticky neznamená, že je reforma špatně. Naopak několik navrhovaných změn považuji za logických. Jen bych k nim přidal jednu větu velkým písmem: penzijní spoření není trezor s neměnným návodem na čtyřicet let. Je to dlouhodobý finanční produkt uvnitř systému, který se bude dál politicky i ekonomicky měnit.
Konec transformovaných fondů je učebnicový příklad
V transformovaných fondech má podle České televize stále peníze asi 1,7 milionu lidí. Jejich konstrukce vyžaduje nezáporné roční zhodnocení, což fondy tlačí do velmi konzervativních investic. Výsledkem je bezpečí před nominální ztrátou v jednotlivém roce, ale také slabší potenciál dlouhodobého výnosu.
Vládní návrh počítá s jejich ukončením na konci roku 2036 a následným převodem zbývajících klientů do konzervativních fondů doplňkového penzijního spoření.
Je to docela elegantní ilustrace problému. V minulosti lidé dostali produkt s určitými vlastnostmi. Dnes stát říká, že jeho vlastnosti už pro dlouhodobé spoření nejsou ideální, a chce systém přestavět.
Možná má pravdu. Ale mladý klient si z toho logicky odnese ještě jednu zkušenost: pravidla produktu, který má přežít půl života, se opravdu mohou změnit.
Možnost vybrat třetinu peněz před 36. rokem dává penzijku trochu lidský rozměr
Za chytrý kompromis považuji návrh, aby klient mohl před 36. narozeninami po nejméně deseti letech spoření jednou vybrat až třetinu vlastních vkladů a jejich zhodnocení bez sankce a přitom pokračovat dál.
Dnes je podobná možnost podle Ministerstva financí časově mnohem užší.
Proč je to důležité? Protože třicátník nemusí své úspory potřebovat až v důchodu. Může řešit bydlení, dítě, podnikání nebo jinou velkou životní změnu. Produkt, který člověku řekne „peníze uvidíš za čtyřicet let, jinak smůla“, se mladým prodává obtížněji než produkt, který připouští, že život není rovná čára mezi první výplatou a penzí.
Glosa: stát může přidat 680 korun. Důvěru ale musí budovat jinak
Kdybych měl dnešní večerní zprávu stáhnout do jedné věty, zněla by asi takto: vláda konečně navrhuje několik věcí, které z penzijka mohou udělat modernější investiční produkt, ale nejtěžší úkol žádný paragraf nevyřeší.
Mladý člověk musí uvěřit, že má smysl vzdát se části dnešních peněz kvůli svému budoucímu já.
Stát mu k tomu může přidat 680 korun měsíčně. Může snížit poplatky. Může nastavit rozumnější investování. To všechno je hmatatelné a měřitelné.
Nemůže ale jedním zákonem vyrobit důvěru v dlouhodobou stabilitu systému.
Ta vzniká jen tím, že stát pravidla mění předvídatelně, vysvětluje proč je mění a nepoužívá penzijní systém jako každé čtyři roky novou stavebnici. Pokud se to podaří, vyšší příspěvek může mladé skutečně přitáhnout. Pokud ne, může být i těch několik stovek navíc jen další hezké číslo na letáku.
A ještě jedna brzda: dnes je to schválený vládní návrh, ne hotový zákon
Ve chvíli psaní článku vláda novelu schválila a posílá ji do Poslanecké sněmovny. Ministerstvo financí navrhuje účinnost od 1. ledna 2027, Česká televize ale připomíná, že ministryně financí připouští podle rychlosti legislativního procesu také pozdější termín.
Parametry se tedy ještě mohou v Parlamentu změnit.
To je podstatné nejen právně, ale i novinářsky. Dnešní zpráva není „od ledna určitě dostanete dvojnásobek“. Je to zpráva, že vláda právě poslala do další fáze největší přestavbu soukromého penzijního spoření za dlouhou dobu.
A jestli chce stát mladé naučit myslet na rok 2070, bude muset nejdřív přesvědčit rok 2026, že ví, co dělá.
Zdroje
