Článek
Jeden z partnerů koupí drahou věc a druhému o tom neřekne. Je to hned „finanční nevěra“? Badatelé Emily Garbinsky, Joe Gladstone, Hristina Nikolova a Jenny Olson nabízejí přesnější hranici. Nestačí se dívat na částku na účtence. Záleží i na tom, jestli člověk čeká, že druhý nebude souhlasit, a jestli to před ním vědomě tají.
Jejich studie vyšla v Journal of Consumer Research. S internetovými zpověďmi o rozchodech nemá nic společného: autoři vytvořili měřicí škálu, ověřovali ji a sledovali, jak se lidé rozhodují v laboratoři i v reálném životě.
Aby to byla nevěra, musí platit dvě věci
Podle autorů je finanční nevěra jednání s penězi, o kterém člověk čeká, že by ho partner neschválil, a proto ho schválně zamlčí. U nás by to mohla být třeba zatajená půjčka, skrytý účet nebo nákup, který člověk cíleně maskuje.
Musí platit obojí najednou. Samotný nákup z vlastních peněz ještě nic neznamená, páry mají různá pravidla pro osobní rozpočet a soukromí. Jenže ani finanční nezávislost nic nevyřeší ve chvíli, kdy někdo vědomě skrývá závazek, který se dotkne celé domácnosti.
Neptali se jen „lžete partnerovi?“
Výzkum tvořilo deset laboratorních studií, jedna terénní studie a rozbor dat z aplikace, kterou páry používají na správu peněz. Autoři postupně sestavili Financial Infidelity Scale (FI-Scale), která měří sklon k finančnímu utajování, a ověřovali, jestli výsledky škály odpovídají pozdějšímu chování.
V některých experimentech lidé volili třeba způsob platby nebo diskrétnější balení nákupu. Autoři pracovali i s reálnými finančními daty z aplikace pro páry. Neměřili tedy jen to, co lidé o sobě řekli.
Co z výzkumu plyne a co ne
Studie ukázala, že skóre ve škále souvisí s tím, jak pravděpodobně člověk udělá určitá finanční rozhodnutí a utají je. Je to poznatek o měření chování. Návod, jak z pár odpovědí poznat nepoctivého partnera, v tom není. A nedá se z něj vyvodit, že tajný nákup nutně skončí rozchodem.
Účastníci byli ženatí a vdané lidé v konkrétních situacích a výzkum se týkal financí párů. Výsledky proto nejde mechanicky přenést na všechny české domácnosti. A FI-Scale není domácí test pravdomluvnosti.
Dva příklady z praxe
Vezměme dva vymyšlené případy. V prvním se partneři domluví, že každý smí z vlastního účtu utratit určitou částku bez ptaní, a jeden si koupí nové boty. Ve druhém si někdo tajně vezme splátkový úvěr, který může ohrozit placení nájmu, a před partnerem schovává upomínky. První případ může patřit do dohody o soukromí, druhý přesně odpovídá úmyslnému skrývání peněz.
Nejde o výpovědi skutečných respondentů, jen o model. Ukazuje, proč má smysl ptát se na očekávání, dohody a následky, a ne každou neohlášenou útratu hned označit za nevěru.
Co se dá domluvit před první hádkou
Víc než kontrola každé účtenky pomůže domluva: od jaké částky si o výdajích řekneme, jak budeme sdílet informace o úvěrech a jestli má každý právo na nějakou osobní část rozpočtu. Taková pravidla nejsou projevem nedůvěry. Dávají oběma předem jasno.
Nejsilnější myšlenka studie je jednoduchá: problém nemusí začínat u peněz. Začíná ve chvíli, kdy někdo ví, že by druhého jeho krok zasáhl, a rozhodne se ho záměrně skrýt.
Zdroje
