Článek
Vítejte v moderní mezinárodní diplomacii. Na jedné straně máme tiskové konference, sankce, jednání a projevy dlouhé jako fronta na úřadě. Na straně druhé svět právě zjistil, že politické poselství lze předat i tak, že někoho obléknete do obleku, nasadíte mu gumový obličej amerického prezidenta a posadíte ho do klece u rušného náměstí. Teherán zvolil druhou možnost. Člověk by skoro čekal cedulku: „Nevhazujte arašídy, prezident je imitovaný.“
Vážné politické konflikty tak dostaly kulisy pouťového představení. Představení má své diváky, fotoaparáty a zřejmě i efekt, který by záviděla některá televizní reality show: všichni vědí, že jde o inscenaci, a přesto stojí ve frontě, aby si ji vyfotili.
Dějství první: vítáme vás v oddělení mezinárodních atrakcí
Na teheránském náměstí Tadžríš se 21. října objevila prostorová instalace: nad rušným prostorem se vznáší maketa vězeňské cely. Za jejími mřížemi je herec v tmavém obleku a červené kravatě s maskou amerického prezidenta Donalda Trumpa. Chodí po cele, přidržuje se mříží, občas si sedne. Kolemjdoucí se zastavují, natáčejí a fotí. Záběry existují od agentur, takže tady skutečně nemusíme vymýšlet kostým ani kulisy.
Na jiné pouti byste dostali cukrovou vatu a možnost trefit plechovky míčkem. V tomhle geopolitickém lunaparku si místo plechovek prohlížíte hlavu světového politika a publikum čte vážná obvinění na okolních obrazovkách. Vizuální výsledek je záměrně absurdní. Politický konflikt se vejde do rozměrů umělé cely.
„Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Dějství druhé: casting na prezidenta proběhl v oddělení latexu
Nejvíc mě fascinuje produkční stránka věci. Někdo si musel sednout k pracovnímu stolu a vyplnit zcela reálný seznam úkolů: pořídit mříže, vyrobit masku, zajistit oblek, vybrat červenou kravatu, sehnat herce, umístit instalaci. V normální firmě by takové položky skončily v rozpočtu Halloweenu. Tady je to geopolitická komunikace.
Představme si čistě smyšlený produkční meeting. „Potřebujeme jasný signál Washingtonu.“ „Máme tiskového mluvčího.“ „Nedostatečné.“ „Velvyslance?“ „Málo vizuální.“ „A co živý Trump v gumové masce, který si sedne za mříže?“ „Perfektní, na to dostaneme lajky.“
Nevíme, kolik produkce stála, kdo roli hrál nebo jak dlouho tam má stát. Tohle satira nepromění v domnělá fakta. Stačí fakt, že ta scéna existuje.
„Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Dějství třetí: fotografujte se, světový řád právě pózuje
Zahraniční reportáže popisují, jak si lidé s instalací pořizovali snímky a komentovali ji. Jeden přihlížející žertoval o zaplacení kauce imitovanému Trumpovi. Jiní reagovali s hněvem. Stejná atrakce dokázala vyvolat pobavení, zadostiučinění i ostré emoce. To je velmi přesný obrázek současné politiky: jedna věc, deset výkladů, milion telefonů nad hlavou.
Kdyby něco podobného vystavila reklamní agentura, někdo by se ptal na dosah kampaně. V případě státem podporované propagandy se řeší dosah poselství a mezinárodní dopad. Ale mechanika je podobná: vytvořte výrazný obraz, ať ho lidé sdílejí dřív, než si přečtou vysvětlivky.
Ani jedno video ovšem nedokazuje, co si myslí všichni Íránci. Několik reakcí z náměstí není průzkum celé země. „Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Dějství čtvrté: soudní síň bez soudu, rozsudek na billboardu
Okolní nápisy a obrazovky prezentují obvinění proti Spojeným státům související s válkou a útoky na civilní cíle. Íránské úřady instalaci obhajují jako připomínku požadavku na spravedlnost. To jsou ale tvrzení a poselství organizátorů, nikoli výsledek soudního procesu s americkým prezidentem. Žádný soud této výstavě nevynesl rozsudek, který by z ní udělal právní realitu.
V tom je právě síla i nebezpečí propagandy. Přeskočí složité dokazování a postaví člověku před oči hotový obrázek. V dnešní době vlastně nepotřebujete ani dobře napsaný slogan. Stačí třírozměrná klec, výrazná maska a mobilní internet. Otázky typu „Kdo co prokázal?“ pak přicházejí až někde za sdílecím tlačítkem.
Naše imaginární pokladna geopolitického lunaparku se usmívá: „Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Dějství páté: dvě supervelmoci a jedna velmi levná metafora
Je snadné se tomu smát. Imitátor prezidenta vysoko nad náměstím je obraz jako ze špatně financované epizody South Parku. Jenže za tím obrazem stojí skutečný konflikt, skuteční lidé a skutečné obavy. Teheránský lunapark nám nesmí zaměnit zábavu s porozuměním. Lidské ztráty nejsou scénografie.
Z druhé strany je legitimní ptát se, co taková akce skutečně řeší. Zlepší bezpečnost? Zprostředkuje vyjednávání? Pomůže obětem? Nebo jen vytvoří další virální snímek, zatímco se všichni politici obviňují přes kamery a zahraniční média přeposílají fotografie?
Kdyby se diplomacie řídila návštěvností, stačilo by do každého hlavního města postavit pouť. Jenže skutečná jednání jsou méně fotogenická a mnohem náročnější. „Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Finále: Trumpa z gumy lze zavřít. Geopolitickou realitu nikoli
Na tomto příběhu je něco dokonale současného. Obrovské mezinárodní napětí se smrskne do mobilní obrazovky, do několika sekund videa a do postavy v červené kravatě. Komu se Trump nelíbí, získá představu trestu. Kdo nemá rád íránský režim, dostane důkaz propagandistického divadla. Každý si v obrázku najde vlastní potvrzení toho, co si myslel už předtím.
A teď nejdůležitější detail celého představení: skutečný Donald Trump sedí dál ve svém skutečném úřadě. V teheránské cele je herec. Ani jeho gumová maska, ani železné kulisy nezařídí příměří, právní odpovědnost nebo porozumění.
Takže se mohou zhasnout reflektory a pouť skončit. Zůstane jen otázka, která na billboardu bývá napsaná nejmenším písmem: co jsme tím vlastně vyřešili?
„Vstupné zdarma. Pravda se kupuje zvlášť.“
Podklady pro ověření:
