Článek
I. Brno má nový podnik. Nejhorší přístup v republice
Brno je město, které dokáže nabídnout noční kulturu, výborné podniky a občas i dopravní situaci připomínající hru, v níž se vymyslel cíl, ale zapomnělo se na cestu. Tentokrát ovšem noční program překonal i nejdivočejší urbanistický sen. Dva dospělí lidé vyrazili za výhledem a místo vyhlídky si vybrali stavební jeřáb. Byla to v podstatě první recenze podniku, který dosud neměl ani otevřeno.
Představme si Skybar Dornych: padesátimetrová ambice, nulové stolky, nulové židle, obsluha nikde. Na terase nefouká klimatizace, ale přímo podzim. Ve vstupních podmínkách chybí jediné: zdravý rozum. Na internetu by to nejspíš získalo hodnocení „fantastický výhled, poněkud problematická dostupnost“. Výhled v ceně. Sestup řeší personál.
Kdyby podobný podnik skutečně existoval, určitě by se chlubil větou „jedinečný koncept vertikální gastronomie“. Naše společnost umí udělat luxus téměř z čehokoli: z neotevřeného baru pop-up akci, z šatny zážitkový prostor a z nepřítomnosti výtahu exkluzivní sportovní výzvu. Jenže mezi zážitkem a pouhým nedostatkem se skrývá jeden drobný rozdíl: když platíte za zážitek, měl byste se z něj bezpečně vrátit bez speciálního týmu v přilbách.
II. Rezervace? Stačí několik skleniček a velmi špatný nápad
Podle policie se jedenačtyřicetiletá žena a třiačtyřicetiletý muž rozhodli po posezení s kolegy podívat na Brno shora. Událost se odehrála v úterý 20. října večer, oznámení přišlo krátce po deváté hodině. Jeřáb stál u stavby na Dornychu. Tohle jsou fakta, nikoli scenáristický pokus o další film z prostředí moravské metropole.
Skutečný problém není samotná touha po pěkném výhledu. Tu zná každý, kdo někdy zaplatil přemrštěné vstupné na rozhlednu nebo si nechal účtovat espresso s příplatkem za panoráma. Rozdíl je ve výběru zařízení. Rozhledna většinou disponuje schodištěm určeným pro lidi. Stavební jeřáb disponuje především důvodem, proč na něj cizí lidé nemají lézt. To není alternativní turismus. To je předplatné na průšvih.
V našem fiktivním Skybaru recepční patrně vysvětluje: „Rezervaci nemáte? To nevadí. Pojištění taky ne? Tak to máme základní balíček.“ Výhled v ceně. Sestup řeší personál.
Stačí domyslet absurdní rezervační portál. Host vyplní věk, přibližný čas příchodu a otázku, zda se nebojí výšek. Poté vyskočí automatické oznámení: „Vaše rezervace čeká na schválení statikem, hasiči a zdravým rozumem.“ Poslední tři položky bohužel neprojdou. V normálním podniku si člověk objedná pití a případně se mu motá hlava. Zde už se motala před vstupem. Takové podnikání by finanční analytik doporučil jedině konkurenci.
III. Přijela zákaznická podpora. Měla přilby a skutečnou práci
Policisté dvojici opakovaně vyzývali, aby sestoupila. Výzvy však nezabraly, takže museli přijet hasiči a bezpečně je doprovodit na zem. Následná dechová zkouška u ženy ukázala 1,5 promile, u muže téměř dvě. Nikomu se naštěstí nic nestalo a podle policie nevznikla ani škoda na majetku. Oba čeká podání vysvětlení.
V satirickém ceníku by tedy stálo: vyhlídka zdarma, pokročilá asistence profesionálů a možnost získat dokumentaci k noční návštěvě na služebně. Hasiči přitom nejsou žádná hotelová služba ani dobrovolný animační tým. Jsou lidé, kteří museli nebezpečnou situaci vyřešit právě proto, že někdo jiný odložil rozhodování podobně jako mokrou bundu v hospodě.
A to je na celé historce největší kontrast: návštěvníci chtěli pár minut romantického panoramatu. Záchranáři dostali práci, kde chyba nemá opravné tlačítko. Výhled v ceně. Sestup řeší personál.
IV. Pokročilé hodnocení podniku: tři hvězdičky za záchranu
Vymysleme si internetové recenze. „Interiér: průvan. Nápojový lístek: žádný. Rozhled: výborný. Toalety: nechci vědět.“ Druhý zákazník: „Při odchodu vás personál sice bezpečně doprovodí, ale místo účtenky dostanete otázky od policie.“ Třetí: „Doporučuji rezervovat místo raději v běžné restauraci.“ Všechny tyto recenze jsou samozřejmě smyšlené, stejně jako samotný skybar.
Zábavná absurdita stojí na tom, že lidský mozek umí u velmi špatného nápadu překvapivě dlouho hledat dobré zdůvodnění. Nejprve: „Půjdeme se jen podívat.“ Potom: „Když už jsme tady.“ A nakonec: „Když už jsme nahoře, proč bychom měli dolů?“ Pokud by šlo o nový městský produkt, nazval bych jej Brno Premium — jednosměrná vyhlídka pro zákazníky se silným názorem na gravitaci.
Pokud by se z této příhody stal televizní pořad, reklamní přestávka by měla podobu bezpečnostního školení. „Dnešní úkol: identifikujte rozdíl mezi vyhlídkovou věží a stavebním mechanismem.“ Kdo odpoví správně, dostane možnost zůstat bezpečně na chodníku. Kdo odpoví špatně, musí povinně sledovat, jak dlouho trvá nasazení záchranářů. Ne proto, že by šlo o zábavu, ale protože většina naší každodenní svobody stojí na tom, že jiní lidé musejí podobné nápady zachraňovat.
V. Noční turistika bez pokuty za fantazii, ale s odpovědností
Podobné příběhy vyvolávají skoro automatickou reakci: smát se, kroutit hlavou a poslat odkaz kolegovi. Jenže mezi komickou vzpomínkou a tragédií bývá na stavbě někdy jeden uklouznutý krok. Vysoké jeřáby nejsou veřejné rozhledny a alkohol nepřidává stabilitu ani schopnost bezpečně odhadnout riziko. Šťastný konec tentokrát zařídili hlavně profesionálové, kteří museli konat opatrně.
Naše fiktivní provozní ředitelství Skybaru už proto vydává nové stanovisko: „Tento podnik se ruší ještě před kolaudací. Zákazníky prosíme, aby příště využili vyhlídku určenou k vyhlížení.“ Je to smutná zpráva pro milovníky extrémního minimalismu. Nefunkční výtah a nepřítomné občerstvení totiž tvořily nezaměnitelnou atmosféru.
Možná by stálo za to zavést něco jako městský žebříček nejdražších bezplatných atrakcí. První místo by patřilo nápadům, které na vstupu nechtějí nic, ale po pár minutách zaměstnají několik složek záchranného systému. Je to takové obrácené all inclusive. Host má všechno zdarma, účet se ovšem platí organizací zásahu a zbytečnými riziky. A ne, ani vysoký počet hvězdiček v online recenzi z toho neudělá dobrý nápad.
VI. Závěrečný účet: město shora, realita zdola
Výsledek výpravy je až poeticky český: chtěli si prohlédnout noční město, nakonec si museli prohlédnout policejní postup. Brno o žádný nový skybar nepřišlo, protože žádný neexistoval. Jen se ukázalo, jak rychle se dvě skleničky navíc mohou v lidské představivosti proměnit v koncept výškového hotelnictví.
Jediné opravdu pozitivní hodnocení si zaslouží to, že incident skončil bez zranění. Komika zůstává v nápadu, ne v riziku pádu. Kdyby snad Skybar Dornych dostal reklamní slogan, bude znít přesně takto: „Výhled v ceně. Sestup řeší personál.“ A drobným písmem pod ním: „Prosíme, příště nechoďte vůbec.“
Klikací zdroje
