Článek
I. Vítejte v Českém železničním simulátoru 4D
Kdysi si člověk pořídil počítač, nainstaloval železniční simulátor, zapojil reproduktory a mohl předstírat, že řídí nákladní vlak. Dneska se zřejmě vývoj posunul. V pražské Chuchli si prý stačí sednout doma na gauč a počkat. Lokomotivu nemusíte vidět. Ona se vám sama přihlásí přes podlahu, radiátor a babiččin servis ve vitríně.
Podle reportáže TN.cz si místní stěžují na hluk a otřesy od Chuchelského tunelu. Popisují chrastění skla, probouzení ze spánku a dokonce padající obrazy. To poslední je tvrzení z reportáže, nikoliv laboratorně ověřená funkce domácího kina. Ale jako reklamní slogan je to bohužel nesmírně silné: „Nekupujte si 4D sedačku. My vám roztřeseme celý byt.“
Představte si ceduli u vjezdu do čtvrti: VÍTEJTE V CHUCHLI. Dolby Atmos zdarma. Když se ozve dunění, nekontrolujte soundbar. Zkuste nejdřív, jestli vám ještě visí rodinný portrét.
„To není porucha. To je prostorový zážitek,“ hlásí smyšlený hlas dopravního simulátoru. A na rozdíl od počítačové hry ho nejde vypnout klávesou Escape.
II. Základní balíček obsahuje skleničky. Prémiový režim už i budík
Normální služby se snaží zákazníka přesvědčit, aby si připlatil za vyšší úroveň zážitku. Chuchelský vlakový simulátor 4D má neobyčejně demokratický přístup. Základní tarif dostane každý, kdo bydlí dostatečně blízko. Žádné heslo. Žádná registrace. Žádný požadavek na rychlou grafickou kartu.
V nabídce jsou tři režimy. Režim RODINNÉ FOTO přeskládává interiér podle vlastního vkusu, pokud se údajné padající obrazy potvrdí. Režim SKLENĚNÝ ORCHESTR používá obsah sekretáře místo bicích nástrojů. A režim DOBROU NOC se spouští přesně ve chvíli, kdy by člověk chtěl spát. Zde by bylo vhodné upozornit, že tohle všechno je samozřejmě můj vymyšlený ceník, nikoliv nabídka Správy železnic.
Vývojáři videoher do simulátorů investují miliony, aby vibrovala sedačka. My jsme možná objevili jednodušší českou cestu: neřešit sedačku a nechat vibrovat rovnou nemovitost. Jenže zatímco v zábavním parku za adrenalin zaplatíte vstupné a dobrovolně nastoupíte, tady by člověk rád pouze dovařil čaj a žil svůj všední život.
„To není porucha. To je prostorový zážitek.“ Ovšem bez možnosti vrátit vstupné — protože žádné neexistovalo.
III. Technický triumf, který sousedům nikdo neobjednal
Zpráva z Chuchle má ještě druhou, méně veselou kolej. Branický most prošel rozsáhlou modernizací a provozní možnosti železnice se změnily. Jenže samotný Chuchelský tunel podle dopravní ročenky TSK zůstal během této modernizace mimo stavební zásah a nadále je jednokolejný. To není tvrzení, že někdo úmyslně způsobil hluk. Je to spíš podstatná otázka: co všechno se při modernizaci posuzuje jako úspěch — a jestli se do tabulky někde vejde i spánek obyvatel.
Starosta Jan Křen v reportáži popisuje výraznější provoz a obyvatelé z okolí tunelu mluví o změně každodenního života. Železnice přitom patří k nejužitečnějším věcem, které společnost postavila. Odváží zboží, nahrazuje kamiony a umožňuje lidem cestovat. Je důležité, aby fungovala.
Jen bychom možná měli přestat vydávat každé zvýšení přepravní kapacity za bezvýhradnou výhru, jestliže se její zvuková kulisa přelévá sousedům do ložnice. Doprava může být moderní, elektrická a ekologičtější než auta. Ale budík ze třetího nákladního vlaku pořád není veřejná služba.
V oficiální prezentaci by tak mohlo zaznít: „Úspěšně jsme zrychlili cestu přes Prahu.“ Z poslední řady se ozve člověk v pyžamu: „Výborně. A šlo by prosím zrychlit i návrat mého spánku?“
IV. Český národní sport: změřit, zapsat, dát na další jednání
Na celé věci mě fascinuje jeden archivní detail. Veřejný zápis výboru pro Malou Chuchli z června 2025 už zmiňoval stížnost občanů na hluk tunelu. A k tehdejšímu měření dodal výmluvnou poznámku: proběhlo v době výluky. To je materiál, ze kterého satirikovi samovolně vypadne pero a začne se smát samo.
Samozřejmě nelze z té jedné poznámky vyvozovat, že všechna měření byla chybná. A už vůbec se nesmí zaměňovat s pozdějším hygienickým šetřením popsaným televizí Nova. Jde o dvě různé věci. Ale samotná představa zkoušet provozní hluk v době omezeného provozu má sílu úřednické poezie.
Představuji si fiktivní zákaznickou linku: „Dobrý den, vaše vlaky mi otřásají bytem.“ „Děkujeme za podnět. Simulátor jsme dnes otestovali. Všechno bylo tiché.“ „A jezdily vlaky?“ „Prosíme, nekomplikujte testovací metodiku.“
To není popis skutečného rozhovoru. Je to ta nejstarší česká groteska: papír je spokojený, občan už méně. V každé zemi existuje problém hluku. Naším příspěvkem světové kultuře by neměl být způsob, jak ho přeměnit na nekonečný zápis.
V. Upgrade systému: vlaky zpomalily, formuláře nikoliv
Aby byla glosa spravedlivá, v reportáži nezaznělo, že by Správa železnic jen krčila rameny a rozesílala obálky s logem. Podle její mluvčí Nely Friebové už byla na trati snížena rychlost. Správce také čeká na další výsledky měření a zvažuje například antivibrační rohože. To jsou konkrétní směry, které mají smysl.
V simulátorové řeči se tomu říká aktualizace. Ve verzi 1.0 se domácnosti třásly plnou rychlostí. Verze 1.1 přináší režim POMALEJI. A připravovaná verze 1.2 možná dorazí s položkou „Podlahová rohož, která nebude u vás doma, ale pod kolejí“. Tady ovšem končí vtip a začíná důležitá věc: dokud není doložen účinek opatření, nemůžeme vědět, zda budou dostatečná.
Pražská hygienická stanice podle TV Nova zjistila v nočních hodinách překročení hlukových limitů. To už není pouhý dojem rozespalého člověka. Je to důvod chtít odpověď, termíny, další měření a skutečné zlepšení. Mimochodem, decibely mají logaritmickou stupnici; z novinářské zkratky o téměř dvojnásobných hodnotách proto nelze počítat, že obyvatelé slyší dvakrát silnější zvuk.
„To není porucha. To je prostorový zážitek,“ pokouší se ještě naposledy náš imaginární hlas. „Ne,“ říká mu rozespalý občan. „Tohle je reklamace.“
VI. Nechceme vypnout železnici. Chceme vypnout tenhle zvukový balíček
Tohle je na celé Chuchli vlastně nejdůležitější. Obyvatelé nepožadují, aby se Česká republika vrátila k dostavníkům a zásilky se vozily na trakaři. Chtějí, aby moderní železnice fungovala tak, že sousední čtvrť nebude její nedobrovolnou rezonanční komorou.
Satira není namířená proti vlakvedoucím, strojvedoucím ani technikům, kteří vstávají do služby a dělají svoji práci. A už vůbec ne proti lidem, kterým doma podle reportáže zvoní sklo a kteří mají právo na klid. Na mušce mám náš milovaný český zvyk vysvětlovat konkrétní lidský problém tak dlouho, až z něj vznikne ideálně kulaté úřední kolečko.
Pokud budou další opatření fungovat, bude to nejlepší možné finále. Vlak projede tunelem, obyvatel dopije čaj, obraz zůstane na hřebíku a pohár po babičce v sekretáři. Nikdo nebude mít potřebu natáčet ze skleničky seizmografický dokument a městská část nebude potřebovat samostatný odbor pro uklidňování příborníků.
Až někdy opravdu vznikne Český železniční simulátor 4D jako počítačová hra, doporučuji do něj přidat tlačítko ZTLUMIT. Právě to totiž člověku u skutečného tunelu chybí nejvíc.
Závěrečné hlášení fiktivního dispečinku: „To není porucha. To je prostorový zážitek.“ Ne, milý dispečinku. To je domácí adresa. A tam by se mělo dát také spát.
Klikací zdroje a fact-check
