Článek
Tři kostry v jednom hrobě, podivné uložení těl a otazníky, které nedaly spát několika generacím badatelů. Když archeologové v srpnu 1986 odkryli u Dolních Věstonic neobyčejný pravěký pohřeb, bylo okamžitě jasné, že nejde o běžné místo posledního odpočinku. Největší záhadou se přitom stal člověk ležící uprostřed.
Záchrana na poslední chvíli
Pálavu si většina z nás spojuje s lovci mamutů a Věstonickou venuší. Nález z léta 1986 v lokalitě Dolní Věstonice II ale otevřel úplně jinou kapitolu pravěkého života z období gravettienu – ukázal, s jakou péčí a rituály tehdejší lidé vyprovázeli své mrtvé.
Místo se přitom podařilo zachránit jen díky souhře okolností. Archeologové na něj narazili při rozsáhlé těžbě spraše, která souvisela se stavbou novomlýnských nádrží. Jak připomíná Archeopark Pavlov i brněnský Archeologický ústav Akademie věd, bez tehdejšího záchranného výzkumu by tento unikát pravděpodobně nenávratně zmizel pod lžícemi bagrů.
Třicet let starý omyl o ženě uprostřed
Celá desetiletí se příběh věstonického trojhrobu vyprávěl stejně: uprostřed leží mladá žena s vrozenou vadou či deformací pánve a po jejích bocích dva muži. Tomu nahrávala jak netypická stavba kostry prostředního jedince, tak starší antropologické metody. Zvláštní poloha těl pak přímo vybízela k divokým teoriím o rituálních obětech, milostném trojúhelníku, zpackaném porodu nebo násilné smrti.
Jenže sebelepší drama ještě neznamená historický fakt. Ze samotných kostí se totiž bez dalších důkazů nedalo vyčíst, jestli všichni tři zemřeli ve stejný okamžik, ani jakou roli ve své tlupě reálně hráli.
Rozuzlení z laboratoře: Všichni tři byli muži
Zásadní zvrat přinesl až rok 2016, kdy Akademie věd zveřejnila výsledky moderních genetických analýz. Vědci tehdy podrobili zkoumání starověkou DNA všech tří koster, označovaných jako DV 13, DV 14 a DV 15.
Výsledek přepsal učebnice. Zatímco u krajních jedinců (DV 13 a DV 14) genetici mužské pohlaví podle očekávání potvrdili, u prostřední postavy (DV 15) čekalo překvapení – i tento člověk měl mužský karyotyp XY. Domnělá žena tak byla z biologického hlediska rovněž mladým mužem.
Tím se ale záhada trojhrobu nevyřešila, spíše dostala nový rozměr. Analýza DNA nám sice prozradila chromozomy, ale už nám neřekne, jak prostřední mladík kvůli svým tělesným anomáliím vypadal, jak ho vnímalo okolí ani jaké postavení ve své komunitě zastával.
Bratři v jednom hrobě?
Genetické testy odhalily ještě jednu důležitou stopu. Ukázalo se, že prostřední muž (DV 15) a jeden z mužů na kraji (DV 14) sdíleli stejný mateřský haplotyp. Znamená to, že byli příbuzní po přeslici – klidně mohlo jít o vlastní bratry nebo bratrance, i když přímé sourozenectví ze samotné shody mateřské linie se stoprocentní jistotou potvrdit nelze. Třetí pohřbený (DV 13) k této rodinné větvi nepatřil.
Věstonický trojhrob dodnes přitahuje pozornost záhadologů i televizních štábů – věnoval se mu ostatně i díl pořadu Záhady Toma Wizarda. Zatímco ale popkultura miluje tajemné příběhy o pravěkých dramatech, skutečná věda na to jde střízlivěji. Nejcennější na celém nálezu tak nakonec nejsou divoké spekulace o tom, co se před třiceti tisíci lety pod Pálavou odehrálo, ale fakt, že dokážeme díky moderním technologiím opravit i desetiletí tradované pravdy.
Zdroje
