Článek
Ve svahu Zlatého koně u Koněprus bylo místo, kam se obyčejný člověk dostával s obtížemi. Cesta vedla krasovým komínem do podzemí. Nahoře se pásal dobytek, pracovalo se v lomech a žilo se. Dole někdo vyráběl peníze. Falešné peníze.
Koněpruské jeskyně dnes zná lidé kvůli krápníkům a podzemním sálům. Před víc než pěti sty lety si jejich svrchní patro vyhlédli lidé s mnohem praktičtějším plánem. Chtěli razit haléře, které budou vypadat jako mince, jimiž se běžně platilo za vlády Jiřího z Poděbrad.
Odstřižky plechu místo pokladu
Příběh se začal znovu skládat 14. září 1950. Po odstřelu ve vápencovém lomu pronikli dělníci do dalších jeskynních prostor. Průzkum odhalil rozsáhlý systém chodeb a také stopy po lidské činnosti z různých období. V horním patře archeologové našli prostor, kterému se dodnes říká Mincovna.
Vypadalo to jako inventura dávno opuštěné dílny: měděné odstřižky, nástroje, závaží, doklady práce s mincemi. Podzemí uchovalo drobnosti, které člověk obvykle vyhodí nebo zamete, a tady zůstaly celá staletí.
Padělatelé pracovali v druhé polovině 15. století, podle údajů AOPK někdy po roce 1469. Z měděného základu vyráběli napodobeniny drobných stříbrných mincí. Stříbrný povrch měl budit důvěru tam, kde by obyčejná měď vzbudila podezření. Pro obchodníka nebo kupujícího byla falešná mince skutečná ztráta: přijal ji jako cennější peníz, než čím ve skutečnosti byla.
Poloha dílny je pozoruhodná. Středověcí padělatelé si pro práci vybrali vápencovou dutinu vysoko nad okolím a přístup vedl z povrchu úzkým přírodním průchodem. Těžko dostupný vstup jim dával soukromí, jaké by ve vesnici hledali marně. Zároveň si tam museli dopravit všechno potřebné: plech, nářadí, palivo i jídlo.
Pasáček, kouř a muž s hromadou peněz
V 19. století si kněz a sběratel pověstí Václav Krolmus zapsal vyprávění o pasáčkovi na Zlatém koni. Chlapec si prý všiml kouře, který stoupal ze země. Když našel otvor ve skále, narazil podle pověsti na vousatého muže u peněz. Muž mu několik mincí dal a žádal, aby o úkrytu mlčel.
Chlapec tajemství dlouho neudržel. Lidé z okolí se vydali místo hledat, jenže vchod zmizel. Zbyly mince, vyprávění a otázka, koho vlastně chlapec potkal.
Krolmus pověst zapsal téměř čtyři sta let po činnosti dílny. Archeologové pak o století později našli ve stejném kopci skutečné doklady padělání peněz. V pověsti pasáček potká muže u hromady mincí, výzkumníci odkryli razidlo, nástroje a kovové odřezky. Starý příběh tak dostal pevné místo na mapě, které si dnes může prohlédnout kdokoli.
Pět století ticha skončilo odstřelem v lomu
Celý jeskynní systém se znovu otevřel při těžbě v roce 1950. Od roku 1959 jej procházejí návštěvníci. Trasa vede i do svrchního patra, kde expozice připomíná středověké penězokazy. Rekonstrukce dílny ukazuje práci, kterou jinak známe hlavně z archeologických popisů.
K zdejšímu podzemí se vztahuje mnohem delší historie než pár let výroby falešných haléřů. Stopy po pravěkém člověku, zvířecí kosti i geologická minulost jeskyní sahají hluboko před středověk. Penězokazi do ní přidali krátkou, ale výmluvnou kapitolu.
Když se řekne padělatelská dílna, člověk si představí zavřenou místnost někde za městskými hradbami. V Koněprusech stačilo vyjít na kopec a zmizet ve skále. Jeskyně jim kryla záda po staletí. Nakonec je prozradily odstřižky měděného plechu.
ZDROJE
