Článek
Ve věži českodubského kostela svatého Ducha sloužil prostor také jako farní archiv. Mezi písemnostmi tam stála stará skříň z borového dřeva. Přežila staletí a na první pohled nabízela jen další kus historického nábytku. Když si ji však v roce 1993 důkladně prohlédl ředitel Podještědského muzea Tomáš Edel, odhalil něco, co z obyčejné skříně udělalo neobvyklou památku.
Na jejích stěnách našel obrazy, které spolu vedly podivný spor. Na jedné straně biblické postavy, na druhé drak a gryf. A pod barvami ještě jedna záhada. Někdo před pěti stoletími vytvořil složitou výzdobu technikou, kterou si většina lidí s gotickým nábytkem vůbec nespojí.
Drak, gryf a příběh, který se vešel na skříň
Malíř využil téměř každou plochu. Ozdobil přední stranu, oba boky a částečně také vnitřek. Jednotlivé motivy přitom neskládal náhodně. Výtvarný program připomínal náboženský obraz, který tehdejšímu člověku vyprávěl o zápasu dobra a zla.
Na jedné části se objevují Adam a Eva. Výše najdeme Pannu Marii v podobě takzvané Assumpty, spojené s představou vítězné církve. Proti nim stojí gryf a drak. Z dnešního pohledu to vypadá skoro jako výjev z fantasy příběhu. Pro středověkého diváka měly tyto postavy jasně čitelný náboženský význam.
Právě spojení obrazů dává nálezu sílu. Ve věži zůstala věc, kterou bychom mohli považovat za úložný nábytek. Její tvůrce jí však svěřil stejná témata, jaká lidé vídali na oltářích a církevních obrazech.
Malíř si práci usnadnil šablonou. A uměl s ní divy
Edel při prohlídce zjistil, že ornamenty nevznikly volným tahem štětce. Malíř pracoval přes šablony. Do připraveného materiálu vyřízl motiv, přiložil jej k povrchu a vytvořil obraz, který mohl opakovat. Dnes takový postup známe třeba z výzdoby stěn nebo z grafického tisku. Ve středověkém nábytku představuje cennou stopu po práci tehdejších dílen.
Do pátrání se zapojil také výtvarník Radek Brož. Podle Edelova svědectví strávil dokumentováním maleb celé prázdniny. Výsledkem se stal podrobný záznam motivů, jejichž technika umožnila badatelům porovnávat českodubský nález s dalšími středověkými malbami.
Stopa vede až k mistru Theodorikovi, jehož malby známe z Karlštejna. Edel upozornil na příbuznost šablonových vzorů a na detaily, které mohou prozradit společnou výtvarnou tradici. Samotnou skříň tím ovšem nepřipsal Theodorikově ruce: důležitá je cesta techniky mezi dílnami, malíři a předměty, které se nám zachovaly.
Pět století na jednom místě
Skříň vznikla na konci 15. století. Věž kostela jí pak poskytla pozoruhodně dlouhý úkryt. Zatímco lidé přestavovali svatyně, přicházely nové generace a měnily se pořádky, malovaný nábytek zůstal na místě. Jeho výzdoba tak přežila i období, kdy už nikdo nepotřeboval rozumět každému symbolu na jejích dveřích.
Český Dub přitom nabídl Tomáši Edelovi ještě jiný mimořádný objev: pozůstatky středověké johanitské komendy. Na jedné straně zapomenuté zdivo, na druhé skříň schovaná ve věži. Obě památky ukazují, kolik historie může zůstat přímo uvnitř města, jehož obyvatelé chodí kolem starých budov každý den.
Skříň dnes patří do expozice Podještědského muzea. Kdo se před ní zastaví, uvidí víc než draka na starém dřevě. Pod barvou se dochoval rukopis mistra, který dokázal z několika šablon poskládat celý středověký svět. A ten světu kolem sebe vyprávěl příběhy ještě dávno předtím, než lidé začali otevírat knihy pro každého.
ZDROJE
