Článek
Sedmnáct znaků, které auto dostane jako svůj jednoznačný identifikátor, vypadá na první pohled jako směs písmen a číslic. Jenže ve VIN je jedna nápadná absence: písmena I, O a Q se nepoužívají. Důvod je praktický - v běžném tisku a při rychlém opisování by se snadno pletla s číslicemi 1 a 0.
Není to jen americká zvláštnost. Aktuální evropská pravidla pro identifikační číslo vozidla také výslovně zakazují I, O a Q. Americká NHTSA zároveň ve svém výrobním manuálu shrnuje požadavek na 17 znaků a stejnou trojici zakázaných písmen.
VIN se skládá ze tří bloků: 3 + 6 + 8 znaků
Základní struktura se dá zapamatovat bez dekodéru. První tři znaky tvoří WMI, tedy identifikaci výrobce. Následuje šestimístná část VDS, která popisuje charakteristiky vozidla podle pravidel výrobce a trhu. Posledních osm znaků je VIS, identifikační část konkrétního vozidla.
Součet 3 + 6 + 8 dává známých 17 znaků. Evropské předpisy navíc stanovují, že poslední čtyři znaky VIS jsou číslice. VIN se zapisuje bez mezer a používají se velká latinská písmena a arabské číslice.
Proč právě I, O a Q
Stačí si představit špatně vytištěný štítek nebo fotografii přes čelní sklo. Velké I může v některých fontech připomínat 1, O je téměř nerozeznatelné od 0 a Q se při poškození nebo horším tisku může k nule přiblížit také.
U sedmnáctimístného identifikátoru by jediná záměna znamenala jiné vozidlo nebo neplatný zápis. Standard proto problém neřeší složitým typografickým pravidlem, ale jednoduše: tři problematická písmena z povolené abecedy vyhodí.
Pozor na internetové „dekodéry“: význam všech pozic není všude stejný
Základní rozdělení VIN je standardizované, ale podrobný význam jednotlivých znaků se může lišit podle trhu a výrobce. To je důvod, proč univerzální tabulka z internetu někdy na evropském autě nedává stejný výsledek jako na voze určeném pro Spojené státy.
Typický příklad je kontrolní znak. NHTSA u vozidel pro americký trh vyžaduje matematicky správný kontrolní znak na deváté pozici. Při čtení VIN z jiného trhu je proto lepší nejdřív vědět, podle jakého předpisu a schématu bylo číslo vytvořeno, a teprve potom rozebírat každý znak.
VIN není náhodný kód ani tajné heslo
Číslo najdeme podle konkrétního vozu například na karoserii, výrobním štítku, v dokladech a u řady aut také pod čelním sklem. Přesné umístění se liší. Smyslem VIN je, aby šlo vozidlo spolehlivě identifikovat v servisu, evidenci, svolávací akci nebo při kontrole historie.
Když tedy v sedmnáctimístné řadě hledáte písmeno O nebo I a nemůžete ho najít, není to náhoda. Standard s nimi vůbec nepočítá. Nula a jednička díky tomu zůstávají výrazně méně zaměnitelné - a jeden z nejpoužívanějších identifikátorů auta je o něco odolnější proti obyčejnému lidskému přepisu.
Zdroje
